fabecc1222

Já bych to upřímně ani neoznačoval jako pohádku, protože z pohádek to má fakt málo, a mnohem víc to jde svou poetikou i vzhledem k tvůrcům třeba k Cimrmanovi. Ono je to ale ve výsledku jedno, hlavní je, že tady to prostě funguje na všech řadách. Nezapomenutlné písničky, které už dnes kompletně zlidověli, či výborně vychytralý scénář s do nejmenších detailů vypiplanými dialogy.

Až mi příjde, že tvůrci místo pohádky chtěli natočit spíš klasickou rodinnou vztahovku, akorát v pohádkovém prostředí. Ta romantická linka tu opravdu bourá všechny ostatní, a nějak mi to tady prostě nešmakovalo. Co mě vadilo ještě víc, tak jak si furt postavy předávali zodpovědnost za děj, a každou chvíli byl hlavní postavou někdo jiný. Začíná se Kotkem, pak Ramba, Geislerová, Brill, Hádek, Sokol....

V první polovině klasicky ujetá Francouzská komedie staré doby, která ale v druhé polovině přechází díky přítomnosti Jeanne až do takové melancholické podoby, s výrazným sociálním poselstvím. Přesně takový ten typ filmu, který pobaví, ale zároveň předá i něco víc.

Standardní předávání cen, které nenabídla nic navíc, ani žádný vyložený televizní průser. Těžko říct, jestli je správné vyzdvihnotu třeba absenci všemožných projevů na současná témata, politiku a tak dále, ale po Slavících už je člověk rád i za to. Viditelně společensky dosti unavený Jiří Lipták už své umístění začal slavit asi už nějakou chvíli před přenosem :)

Takový sympatický mišmaš, který si bere z každé pohádky něco, a utváří to v jeden celek. Taky jedna z mála pohádek, kde se o největší zábavu starjí převážně záporné postavy. Největší dík tak určitě patří tomu, kdo rozhodl o obsazené Ivany Korolové, která tu vystřihne jednu z nejlépe přepálených postav, které jsem v našich pohádkách viděl, a Veronika Žilková jí zdatně sekunduje. Měsíčci občas působí až parodicky, ale vesměs to vychází, a hlavně Pavel Kříž utrousí dost slušných hlášek. Jako celek to tady prostě všechno funguje, a i-když je český Ivan v podání Vojtka věkově už trochu mimo, tak to zas až tolik nevadí, a když už vám třeba herci nevoní, tak to vždycky zachrání nádherna zimní krajina.

Škoda, že se tady radši tvůrci neuchýlili k nějaké uzavřené minisérii. První série je totiž výborný, originální děj, všechno odsejpá, a zase je to trochu jiná politika, než Dům z karet nebo Ve jménu vlasti. No jenže pak přišli další série, nejprve dosti nudná druhá série, a pak třetí, už na Netflixu, který seriál úplně celý překopal, kompletně změnil charaktery u třetiny postav, a další třetinu vyhodil, aby je nahradil jinými, mnohem lépe korektními, a mohl začít všemožná sociální témata, kterými seriál definitivně poslal do kopru. Škoda...

Tak se opět dostáváme k mému ciloživotnímu koníčku, železnici... To byla pro mě hlavní motivace k tomu si pustit tento film, a pak znovu, znovu... A k tomu ta nádherná zimní krajina! Prostě Jizerky, to se neomrzí. A taky je tam i ten příběh vlastně no. Na tu dobu hodně odvážná kritika společnosti. Závěrečná kalamita je pak takovým sociálním procitnutím, či očistcem, kde se senzační náhodou potkávají všechny postavy z filmu, aby si vyříkali všechny životní pravdy.

Trojka už se dějově posouvá o několik let dopředu, a nový děj už pro nikdy nebyl tolik zajímavý, jako u prvních dvou dílů, které jsou navzájem propojené. Vlastně už to ani není o Sedmé rotě jako takové...Fóry jsou sice vesměs stále dobré, či aspoň průměrné, ale už to nemá takovou tu správnou atmosféru a toho ducha, jako první dva díly.

Jsou filmy, které naprosto vystupují mimo svůj žánr, a právě takovým je Tenkrát na Západě. Jsou westernovky s Eastwoodem, Mayovky, John Wayne a kdo ví co ještě... A pak je Tenkrát na Západě, které nad nimi, a nad většinou jiných filmů kvalitativně ční na trůně. Mistrovská práce s emoceni a kamerou, kdy se ukazuje, jak lze zahrát všechny druhy emocí bez použití jediného slova, s využitím detailních záběrů na obličeje, vrcholící v nezapomenutelném finálovém souboji dobra proti zlu. Henry Fonda, jako idol američanů, zaškatulkovaný v mnoha kladných postavách vytahuje jednoho z nejlegendárnějších filmových záporáků. Všechno se zdá být vcelku jednoduše načrtnuto, ale když se do toho zakoukáte, tak uvidíte, jak je vše do detailu propracováno, a jak mikroskopicky jsou všechny postavy napsány. A ta hudba, ta dělá tak polovinu celého filmu.

Tahle dvojka je jednim z těch případů, kdy mi dvojka příjde lepší než jednička. Tvůrci jsou tu více utrženi ze řetězu, a všechno je vyhnané do větší absurdity. Super jsou matracové scény, nebo vyhazování mostů do povětří. Přeobsazení jedné z hlavních rolí mi nikterak nevadilo. Dokonce bych řekl, že jako dítě jsem to vůbec nevnímal, a všiml si toho až př Xtém puštění.