Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Animovaný
  • Dobrodružný

Recenze (667)

plakát

Dungeons & Dragons: Čest zlodějů (2023) 

Po vcelku bídném a neslibném začátku (cca 1. třetina) to chytí trochu rytmus a začne získávat zajímavější kontury. Ve výsledku to je vlastně pěkná dobrodružná fantasy, která dokáže zaujmout a pobavit. Postavy jsou sice žalostné, scénář děsný, příběh děravý, ale to ve skutečnosti v tomto případě vůbec nevadí, protože svůj účel to nakonec plní. Nikdy sem ovšem neviděl Granta v roli, která by mu tak absurdně neseděla.

plakát

Bullet Train (2022) 

Vynucený humor, vyumělkované - navíc ve výsledku nefunkční, nesmyslné a na závěr absolutně bizarní (nikoli v příjemně pozitivním smyslu, ale ve smyslu WTF?!). Šustí to papírem a jasně prvoplánovým záměrem. Ani fakt švihácký Aaron Taylor-Johnson to nezachrání. Slovní přestřelky jsou jak z učebnice "Udělej svůj akčňák děsně vtipnej" for dummies od Guye Ritchieho po mozkové mrtvici. Postava na šabloně: zabiják, který je v jádru hrozně oduševnělý taky není ani originální a ve výsledku ani vtipná, zajímavá či cokoli jiného. Nakonec se na tu splácaninu dívat dá, s jistým sebezapřením. Ale nezůstává po ní pocit dobře investovaného času.

plakát

Díra (2019) 

Formálně úderná, ale obsahově prázdná a zejména silně nedotažená záležitost s opravdu špatnou koncovkou. Perfektní atmosféra a solidní napětí, ale pro nic...

plakát

Thor: Láska jako hrom (2022) 

Opojen úspěchem prvního filmu se Waikiki rozhodl přitlačit na pilu. Pořádně to rozjet a ukázat, co umí...jenže ejhle. Ukázalo se, že na přepálených pičičandičkách a nuceném humoru se dobrý film staví těžko. Jo, jsou géniové jako Alain Chabat (RRRrrr, Asterix: Kleopatra), kteří dokážou vytvořit kultovní dokonalé fenomenální snímky z hravé, bizarní, dadaistické mozaiky. Waikiki na sobě však musí ještě pracovat, nebo na to prostě možná nemá. Ale jako dobrý... není to úplně špatný film, to zas ne. Asi nejvíc smutné mi na tom ale přijde zabití opravdu vynikajícího námětu. Komix o boji Thora s Gorrem jsem náhodou četl a je to úchvatně atmosferický nářez. A co z něj tady zbylo? Taková promrdaná šance!! A taky Waikikimu neodpustím, že udělal z Dia debila. To už je i na mě moc kacířské. Nicméně objektivně nemohu dát méně než tři, ale ani více.

plakát

Společenství vlků (1984) 

Společně s Vlkem (s J. Nicholsonem) nejlepší (nebo jediný dobrý?) film s vlkodlačí tematikou. Vynikající a fungující atmosféra a napětí. Děj je o třídu méně funkční, stejně tak postavy. Ale díky formě to film ustojí, řekl bych na slušných 80 %. Být to ještě tak o 5-10 minut kratší a trochu víc zapracovat na finále, které bylo teda slabší - bylo by to na 90 %. Rozhodně jde ale o velmi pěkný, kvalitní snímek, který pracuje s tradičním psychoanalytickým rozborem pohádky o červené karkulce.

plakát

Vlkodlak: Noční lovec (2022) (TV film) 

Tohle moc nevyšlo. Všechno je takové polovičaté a nepůvodní - od černobílé stylizace ala staré horory a zároveň Sin City přes vykradené hudební motivy z Killarova Drákuly až po zmatený děj a takřka nulový příběh. Kdyby se autoři rozhodli, že pojedou na hororové vlně, možná by to bylo lepší, ale ona je to marvelovská akční fantasy, která se snaží tvářit něčím, čím není a ještě si oblékla pozérské roucho. Nic proti různým stylovým experimentům, ale pokud jsou prvoplánové, bez autorského konceptu a vize, pak to končí takhle. Ten film ve výsledku nemá prakticky nic, kvůli čemu by stálo za to ho vidět.

plakát

Lesní rituál (2017) 

Strašně příjemně atmosferické a napínavé cca první dvě třetiny, kde se pracuje se strachem a nejistotou, začínají samy sebe pohřbívat s tím, jak se z nejasné hrozby stává explicitní stav nouze. Poslední třetina se nese ve znamení neskutečně omšelého kýče o zlých pohanech, kteří samozřejmě nedělají nic jiného než, že se páří se svými sourozenci a obětují lidi při krvavých rituálech u svých lesních chatrčí. Jako křesťanská agitka asi dobré, ale pokud to nebyl záměr, pak... Ale budiž. Bohužel, ale v poslední třetině už chybí to, co měly první dvě. Napětí, strach, atmosféra. O kolik lépe se s podobnou situací vypořádal starý dobrý Blair Witch, kde tajemství zůstalo svíravým tajemstvím a divákovi zůstal pocit nejistoty a mrazení v zádech i po závěrečných titulkách.

plakát

Predátor: Kořist (2022) 

Nečekal jsem nic a dostal jsem ještě méně. Film působí jakoby námět i scénář napsala asi tak 14letá holka do svého deníčku coby predátorskou fanfiction. Jestliže bych filmu odpustil absolutní debilitu, totální absenci byť jen náznaku nějaké atmosféry nebo napětí, neodpustím mu dvě věci. Za prvé bizarní casting. Ta buchta z kantýny v hlavní roli, co připomíná indiána asi tak jak Dolph Lungren... to si děláte prdel ne? To fakt nesehnali herečku, která by měla charisma aspoň co by se za ostříhaný nehet malíčku vešlo? A zbytek škoda mluvit. A za druhé a především... to prostředí a reálie. Bože můj! To prostředí a reálie. Na krabici od snídaňových cereálií pro děti jsem viděl věrohodnější indiány. Starý Vinetů, kterému čouhala z kapsy bageta a jeho apačové byli proti tomuto vzorem autentičnosti. Tady si asi parta hipsterských nerdů vyrazila na cosplay do parku. A někdo je natočil. Dialogové (nebo monologové) perly typu: "Lovec nečeká, on loví." nebo fakt, že žádný z indiánů neumí držet luk - to už jsou jen takové třešničky. Uf, to zas bylo.

plakát

Rozhněvaný muž (2021) 

Rutinérská, a navíc odfláknutá akce. Dobře odsejpá, to jo... ale jinak. Bez satisfakce. Chabé budování příběhu a postav, a zejména i kvůli tomu téměř nulový tah na závěrečnou katarzi, která kurva má být přece v takové tupé bezduché vybíječce to hlavní. Úplná škoda času to není, ale není to ani třeba vidět.