CiTrus007

Snímek mě zabavil, při jeho sledování jsem se však nemohl ubránit pocitu, že nevyužil svůj plný potenciál a upadl do jakési stylové nerozhodnosti. Na jedné straně se Fuqua snaží naplnit formát obvyklého akčního béčka, film ale trochu spontánně inklinuje k civilnímu dramatu á la Bourne. Tento fenomén prostupuje celým filmem, nejmarkantnější však je ve chvílích, když se hlavního protagonisty umírající mafiáni vyptávají, co je on vlastně zač. Místo typické drsňácké hlášky, kterou byste od béčka čekali, tam McCall jen stojí a kouká, jakoby tu větu někdo těsně před natáčením vyškrtnul ze scénáře. Kromě této významné vady, která ovlivňuje především střih a dynamiku, však nemám moc dalších připomínek. Film je zajímavý hlavně hereckými výkony Denzela Washingtona a Chloë Grace Moretz, kterou jsem do závěrečné scény málem nepoznal. Potěšila mě také stínová kamera a velmi decentní hudba. 6/10

To se často nestává, že by druhý díl šel po krku prvnímu. Sin City však i ve dvoutřetinovém režisérském složení dovede uhranout. K formě nemám výhrad – ponurý černobílobarevný obrazový fetiš okořeněný osobitou animací, noirový béčkový střih, extravagantní noční scenérie, psychologické interní monology a plno krve a násilí k tomu – vše do sebe krásně zapadá. Z kvalitních hereckých výkonů profituje zejména ústřední epizoda s Joshem Brolinem a Evou Green. Objevem filmu se však pro mě stal Dennis Haysbert, na jehož zjev jen tak nezapomenu. Trochu mě zamrzelo, že zbylé epizody jsou trochu upozaděny a zdají se být scénáristicky nadbytečné. Možná je šlo trochu více provázat, to už ale opravdu hodně hnidopiším. Pravdou je, že dobrou práci odvedli téměř všichni před i za kamerou a nové Sin City stojí za výlet do kina. 8/10

Do třetice bohužel žádná sláva, Postradatelným zkrátka došel dech. Ve třetí inkarnaci se Rockymu dostala pod ruku opět sehraná parta osvědčených bouchačů. Zdá se mi však, že pod taktovkou Patricka Hughese se nedaří vydojit tu kvalitu, které byl v předchozích dvou dílech přehršel. Část starých osvědčených postav odešla a zbytek je z naprosto neznámých důvodů zatlačen do kouta. Mezi nováčky je odzbrojující padouch Mel Gibson, ale i ukecaný a nanervyjdoucí cirkusák Antonio Banderas. A potom tu je ještě banda neznámých mlaďochů, kolem kterých se točí většina filmu a kteří i přesto nikoho nezaujmou. Scénář je napsán poněkud nesmyslně, což jen podtrhuje beznadějnost některých akčních scén. 5/10

Zazobaný Marvel tentokrát chytře vsadil na starý dobrý situační humor. Díky němu se Gunnovi Strážci Galaxie bezesporu odlišují od konkurence, která mi teď v porovnání připadá až pateticky vážná. Zloduši prý táhnou víc – a takto jsou nám jednotlivé postavy i představeny. Nic víc než zločinci, kteří sledují své vlastní nízké zájmy. Pro mě však bylo velmi zábavné sledovat, jak neskutečné okolnosti svedou tuto podivnou partu dohromady a donutí je spolupracovat na něčem dobrém. Čert ale vem epický příběh o záchraně galaxie – Gunn této šablonovité zápletky využívá hlavně k tomu, aby si udělal legraci ze sebe, z postav, z příběhu a snad i z celého žánru. Díky tomu se snímek perfektně odlehčuje a nenudí. Nutno ještě podotknout, že technicky je vše bezchybné. Zvláště pak musím pochválit krásné speciální efekty a fenomenální osmdesátkový soundtrack, který jsem hned po projekci musel mít. 8/10

Lyricky silný snímek vytváří prostřednictvým rozličných symbolů a metafor velmi hustou poetickou atmosféru. Výprava je na můj vkus dosti statická, herecké výkony jsou ryzí a přímočaré. Scénáristicky mi přišel snímek vcelku fádní. Zaujal mě ale magicky uhrančivý vizuál Čuříkovy kamery, jehož intenzitu ještě umocňuje postmoderní hudební doprovod Zdeňka Lišky. Jako celek pro mě Holubice byla těžkým soustem, které jsem musel dlouho převalovat v ústech a ještě dlouho potrvá, než jej zcela strávím. 6/10

Po prvních negativních kritikách jsem od Transcendence příliš mnoho neočekával, i tak jsem ale byl hořce zklamán. Film zbytečně roztahuje děj půlhodinového konverzačního pořadu do dvou dlouhých hodin. Aby se divák nenudil, vyplňuje Pfister přidaný čas Morganem Freemanem, švenky na hi-tech datacentra s děsivě problikávajícími monitory, umělou lovestory s Rebeccou Hall, nudně filosofickými konverzačními scénami a Nolanovskými přelety po přírodě. Tyto záběry mají bohužel spolu s extrémně předvídatelnou zápletkou přesně opačný efekt, než by si režisér přál, a tak jsem byl nucen většinu filmu prozívat. Johnny Depp se před kamerou narychlo otočil jen na začátku a pak až úplně na konci a v obou případech od něj nebyla vidět žádná velká snaha o věrohodný herecký výkon. I když vizuálu (který nese viditelnou stopu Christophera Nolana) nemohu moc vytknout, scénář, herci i střih jsou hluboko pod průměrem. 5/10

Cynicky láskyplná encyklopedie žárlivosti, vzteku a pomsty se skládá ze šesti dějově izolovaných epizod, které by mohly platit za samostatné krátkometrážní filmy. V každé z nich se Szifrón rozhodl mučit obyčejného člověka neuvěřitelně nešťastnými náhodami, dokud z něj nevyrobí zakomplexovanou a pomstychtivou bestii schopnou čehokoliv. Nutno říci, že co se stane potom, je vždy zobrazeno velmi syrovým a bezprostředním způsobem, kterému zároveň nechybí pořádná dávka humoru. Nejvíce se mi líbil procítěný příběh o Ing. Dynamitovi, nejméně ukecaná historka o mladém autovrahovi a dlouhé vyprávění o (ne)šťastné svatbě. 8/10 [KVIFF 2014]

Ačkoli byl film natočen jako adaptace velmi originálního příběhu, vůbec mě neoslovil. Třicetiletá Kumiko uniká od nudné práce a rodiny, která na ní klade jen samé povinnosti, k dobrodružnému hledání pokladu, který někde někdo zakopal ve filmu, jenom proto, že byl opatřen nálepkou: "This is a true story." Problém mám zejména s formou narace - film exponuje mnohem více informací, než potřebujeme znát, a v důsledku tak působí staticky, indiferentně a nudně. Zellner se to sice snaží zachránit škatulkou "indie" a celkem zdařilou interakcí mezi postavami v Americe. Mě to však nepřesvědčilo a navíc pro mě čas plynul mnohem pomaleji. Kamera i zvuk bohužel také žádná sláva, jediným zajímavým aspektem tak zůstává herecký výkon hlavní představitelky. 4/10 [KVIFF 2014]

Podivná komedie, dokumentující postupnou přeměnu bankovního účetního ve vášnivého zlodějíčka s Kafkovským vzezřením. Na snímku mě zaujaly osobní zpovědi jednotlivých postav, kterými je protkána hlavně první polovina filmu. V té druhé se spíše soustředíme na osobní zápolení mezi zlodějem a řezníkem. Zvláštní jsou také filosofické debaty o vlastnictví, které zloděj vede se svým morálnějším otcem. Snímek tak získává určitý politický podtext a vyznívá jako levicově nakloněná kritika společnosti. 7/10 [KVIFF 2014]

"Sněhoborec" byl pro mě velmi silným flmovým zážitkem. Co se zprvu tvářilo jako čistokrevná sociální balada, proměnilo se nakonec v pestrobarevný sci-fi / steampunk zážitek zavdávající si v pohádkovosti s Karlíkem a továrnou na čokoládu, v morálce s Matrixem a v bojovnosti s Hunger Games. Film spočívá z většiny v tom, že postupně prolézáme vagóny čehosi, co dovede tisíckrát přebít nejvyrumělkovanější sen každého šotouše. Po cestě pozorujeme bídu i luxus, krásu i ohavnost, upřímnost i pokrytectví až nakonec dokráčíme k velkým opancéřovaným dveřím, za kterými náš vyvolený Neo zjistí děsivou věc. Tento snímek mě i přes svou délku naprosto uchvátil dokonalým audiovizuálem, originálním a svižným scénářem a překvapivě kvalitním hereckým obsazením. Navrch toho všeho přidávám půl hvězdičky za české cameo v sauně. 9/10 [KVIFF 2014]