Gilmour93

„Tati, můžu ti říkat Michale?“ Když si člověk jednou udělá dítě, musí si pak na něj nejednou udělat čas a je šumafuk, jestli je vlastní a nebo adoptované. Ono, jak tvrdí jedno ruské přísloví, nejsou rodiči ti, kdo rodili, nýbrž ti, kdo krmili a dobru naučili.. Jireš se na tohle téma snažil ponořit do psychologické hloubky, ale jako by se příliš bál dekomprese, nicméně charaktery Brejchové či Kopeckého jsou vzhledem k jejich osobnímu životu docela pikantní..

Kovaksova skoro jedenáctka amatérů proti defraudantovi s tváří vetchého Hawkeyeho Pierce. Kofein proti Ratnerovi. Power Heist. Bralo mi to sílu, že bych v rukou neudržel ani zlatý disk od Ferrari.. U komedie až zarážející nepřítomnost humoru, mizerná práce s herci (především u vážnějších scén) a díky slabému scénáři a kruté předvídatelnosti jen opravdu stopové množství napětí. Osobně by mě zajímalo, komu z producentské obce Brett pronajal své mezihýžďové prostory, že dostává opakovaně(!) šanci prokázat svůj talent k vytvoření díla, co je sice vizuálně vyleštěné, ale má účinky Rohypnolu.. Velká škoda, že Gabourey Sidibe nedotáhla své dvojsmyslné sexuální narážky až do konce - z Eddieho by totiž vytekla jen zelená voda..

Daleko od Jokohamy je křehká sklenice, Elvisův Duch je led a Ztracení ve vesmíru ostrá whisky. To poslední by možná chutnalo i samotné, ale teprve všechno dohromady má ten správný říz.. Jarmuschova memphiská kráska. Hořce úsměvná, seškrabávající růžový lak z amerického snu, ospalá a přitom plná života. Buscemi je pro role outsiderů zrozen, o tom žádná, stejně tak, že mít na recepci hotelu velký model švába není pro hosty tím pravým reklamním lákadlem, ale jsme v Memphisu..

Ano, ano, přemýšlení bolí.. Dekadentní soutěž o tom, že za peníze je v Praze nejen dům - docela vtipně moderovaná sarkastickou Pazderkovou, Černou zmijí v sukni a v kravatě. Upřímně je mi líto těch, co nedokážou odhalit její dokonalé mimikry a poznat nadhled, i kdyby jim seděl na klíně a vískal je ve vlasech.. Jen mě trošku mrzí závěr, kdy si nejdřív sedící soutěžící založí na kameny v močovém měchýři (přitom je to celé o tom, že se uklízečce nechce drhnout pochcaná deska) a co je nejhorší, jazyky plamene pak nemilosrdně naruší vyrovnanost Kalouskova státního rozpočtu!

Moje chůva upírka, kterou na Disney Channel nenajdete.. S remaky a jejich předlohami je to s jako králičím bobkem a Ferrero Rocher. Pokud budete jíst celý život jen to první, po druhém se vám stýskat nebude. Pokud však budete nejdřív mlsat ty italské koule, ohrnete nad králíkovým výstupem už z principu nos a i kdyby vám chutnal, stejně to nepřiznáte.. Řemeslně na úrovni, citlivě podané (líbilo se mi, že nebyl v rámci jinakosti světa dospělých ukázán obličej Owenovy matky, podobně jako v Tom a Jerry jsou zobrazeny jen nohy černošské paničky) a hlavně - Reeves nemá nejmenší problém s budováním hororové atmosféry a o to mi jde v tomhle žánru především. Nehledě na to, že konečně přišla zpoza velké louže upírská romance (byť ne autorská), ve které se nepije krev v prvé řadě divákovi. A mimochodem, Chloë Grace Moretz, jako malá vampýrka, které chytře zastavili růst ve dvanácti, aby při první menstruaci nepodlehla sebekanibalismu, podává na dítě neskutečný výkon. Dakoto, je čas jít do důchodu..

Když si chce člověk v Západní Virginii vyjít na houby, měl by se mít na pozoru. Buď si bude chtít po Špatném zatočení čuchnout k vaši blažce rodinka kanibalů a nebo se můžete ocitnout na klinice reprodukční medicíny u sv. Idy. Společným jmenovatelem jsou pak studené zbraně, plky o bohabojnosti a skutečnost, že vám o život usiluje někdo, jemuž je sestra zároveň i biologickou matkou.. Timber Falls je žánrová standardka, která se úmyslně nevyhýbá klišé, zbytečně neplýtvá gore efekty a nabídne ústřední dvojici, která sebou nenechá orat. Nad faktem, že trojice mladíků byla vybrána z modelingové agentury, přičemž vousy + flanel měly zajistit dojem vidláctví, přimhouřím oči. Stejně tak nad „I´m shocked!“ koncem, protože dobře vím, že jejich zahradník měl přesčas a chystal se poséct trávu u růží..

Nějak takhle by vypadaly Čelisti, kdyby Spielberg v pětasedmdesátém kouřil hašiš z kartuše od montážní pěny.. Patálie kolem latexového Holdegróna možná měly navodit ospalou letní náladu a člověk se snad mohl i párkrát pousmát (především u Čtvrtníčka, co to trousí o římská CVI), ale zároveň je tam spousta pasáží, co jsou hlušší, než Beethoven na sklonku kariéry, či by mohly z fleku vyučovat trapnost na univerzitě. Dva drobné poznatky. Polášek se ze škatulky s cedulkou „Trotl“ vymaňuje evidentně nerad a hudba Krafta tomu v crazy-komediálních situacích dodává nádech Kusturicy, ale je to asi takový nádech, jako když si při ostravské inverzi pustíte do plic pana Mittala. Přežít se to dá ovšem v klidu - bahnité dno české kinematografie je totiž ještě hloub.. Traduje se, že se nedávno mezi Lábusem a Čtvrtníčkem odehrál tenhle rozhovor: Jirka: „Volal mi Krajňák.“ - Petr: „Krajňák, jo? Čůrák. A co chtěl?“ - Jirka: „Abychom šli podruhé do plavek.“ - Petr: „A cos mu na to řek?“ - Jirka: „Nic.“ - Petr: „Tak tos mu řek dobře.“

Proboha, Leslie, proč sis přestal brát ke čtení scénářů brýle? Soutěž o nejméně podobného dvojníka, zoufalý pokus držet se sukně Naked Gun, vynucování pozornosti záběry do silikonových dekoltů a finální zjištění, že jediný travesty je tady Goldstein, neboť se už roky snaží převlékat za režiséra. O smíchu se říká, že léčí - Vesmírná prda vám leda tak přinese zhoršení zdravotního stavu. Objevit na ní něco humorného je totiž stejně marné, jako hledání panenské blány u Agáty s kačeřím pyskem..

„A smrt nebude míti vlády…“ Vyrovnání se s odloučením, či ztrátou může být při poznání, že lidská inteligence i vnímání jsou v konfrontaci s jinými formami života značně omezené, docela problematické. Když z toho člověk vyvázne (relativně) živ, odchází s ponaučením, že pokud lpět na nějakém životě, tak na tom, co patří tomu nejbližšímu.. Dvě stě kilová korpulentní dáma zvaná Forma zalehla střízlíka Obsah a konec je zcela mimo Lemův lem, nicméně v rámci celku, melancholické lovestory, v níž vesmír hraje až druhotnou roli, proč ne. Natascha McElhone umí roztřást kolena, doktor Ross se taky snaží, přechody mezi flashbacky a lodí jsou neuvěřitelně plynulé a vesmír tepe hypnotickým, ambientním hučením. Nevím, jak to ten Soderbergh dělá, ale jeho filmy jsou nasnímané tak, že v nich všechno vypadá dobře. I Clooneyho chlupatý zadek..

Dvanáct rozněžnělých mužů (a žen), aneb každý soudní verdikt má svou cenu.. S tabákem už přišel v roce 1999 Mannův Insider, takže se Grishamovi navzdory přešlo (dost povrchně) na zbraně a rádoby kritický ukazováček zamířil na možné systémové chyby porotního soudu. Bohužel však charakterově mdle, občas necitlivě humorně a režijně až příliš rutinérsky (s výjimkou toaletního rozhovoru Hoffman - Hackman, ten se dal v rámci Runaway Jury přirovnat k chvilkovému procitnutí člověka ve vegetativním stavu). Samotná pointa pak možná byla na formální žalobu, ale „soudy“ filmových point jsou prý dlouhodobě zahlceny závažnějšími kauzami. Vlastně by měla stejnou šanci na úspěch jako ta, co kdysi podali na nejmenovaného výrobce karavanů pozůstalí muže, jenž na dálnici zapnul tempomat a šel si dát dozadu dvacet..