Gilmour93

POMÁHAT parťákům, CHRÁNIT pospolitost (rodinnou i policejní). Občas ledabyle naskládané střípky ze služby i soukromí řadových poldů, svým nasnímáním oscilující mezi klasickým filmem, PC hrou a reality show (ala opuchlé bengo Seagal v New Orleans). Oproti Training Day či Street Kings značný odklon od kudrlinek dějových konstruktů, přesvědčivě zahrané ústřední dvojkou (včetně improvizací) a navrch jedna z nejsilnějších smutečních řečí ever (působivá ve své stručnosti). Chleba policejní práce tak tvrdý, že se nehodí ani pro přemnožené králíky ze South Central - čtyři prsty (vlastně hvězdy) pro krále losangeleských policestory Davida Ayera.. „We stand watch together. The thin-blue-line, protecting the prey from the predators, the good from the bad. We are the police.“ Los Angeles Plums Dept. Dal bych se k nim, ale pinkat si plácačkou a usínat za benzínkou má taky své kouzlo..

Být sežrán žralokem v oddělení těstovin - to jednomu může zkazit návštěvu supermarketu... Solidní začátek jako by spláchla ta „vlna v přístavu“ (surfař běžící směrem k ní pobavil) a pak už je divák jen pomalu máčen ve slané vodě srdceryvných výlevů, hrdinských aktů (oblek z nákupního košíku pobavil ještě víc) a fyzikálních zákonů postavených na hlavu. Linie s intelektuály v nepromokavém BMW zcela zbytečná, dějový twist vzhledem k přízvuku dotyčného průhledný, jak za regálem propluvší medúza. Bait by mě zkrátka nenavnadil i kdyby se ten asijský vedoucí prodejny roztrhl vejpůl..

Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři aneb zápletka je prostá. Developer novostaveb v malém městečku je slizký had, co by si zasloužil roztrhnout, jeho podřízená má zálusk na hadici nového náčelníka hasičů a pojivem je nepodstatné klubko hadů, co uštknutími hatí investice a co je horší, i vytlačení nahromaděného „hasiva“ Soptíka Hamlina.. Klasické zvířecí TV drámo, které nenadchne (a vyjma herpetologů) ani neurazí. Jen mi u něj trošku neštymoval originální název Silent Predators, poněvadž když na konci přišli do starého dolu, to syčení asi nebyl puštěný plynový sporák.. Ale čert to vem - hlavně že požárník Perseus konečně mohl natáhnout hadici..

Sát z cecíku policejní prohnilosti, loajálně to přehlížet nebo si hrát na Serpica? Dilemata umocněná rodinnými vazbami spějí v rutinním O´Connorově módu k očekávanému vyvrcholení. Není tam nic navíc, kamera na gumových šňůrkách ruší a nebýt scény, kdy chce Farrell přežehlit plínky přímo na kojenci, dalo by se o Hrdosti a slávě říct, že je emočně zpustlá. Na téma lesk a bída policejní morálky je natočena spousta lepších filmů..

Nekompromisní upírobijec James Woods vs. pražskej krvesaj Jenda Válek? Tak to si nechám líbit.. Carpenterovo sympatické béčko se může opřít o několik předností. Pouštní scenérie ve spolupráci s kamerovými filtry vytváří dokonalou atmosféru, autor si tradičně pomáhá vlastní hudbou (tady navíc obohacenou o motivy z filmů Rodrigueze), nešetří se gore efekty, zbraně a postupy k lovu upírů jsou vskutku vychytané (naviják na světlo Boží ruluje, to následné pyro fanoušků Fenerbahce už pravda moc ne) a hlavně, mazák Woods si vše náležitě užívá. Známý potížista měl údajně s Carpenterem dohodu. Jednu scénu tak, jak je napsána, v následující možnost vlastní improvizace a jak je vidět, bylo to ku prospěchu věci. Třeba závěrečný rozhovor s „dřevnatějícím“ Padrem mě rozebral do šroubečku.. Během titulků se mi před očima zjevila pasáž z možného multi cross-overu, v němž by si Abraham Van Helsing, Blade, Buffy Summersová a pan D zašli na jedno do Titty Twisteru. Starostlivý barman Danny Trejo by na ně zdvořile spustil: „Kucí, doufám, že nebudou žádný problémy…“, načež by dovnitř vrazil Jack Crow s hlavou Chet Pussyho v levé ruce, samostřílem v pravé a směrem ke štamgastům zahalekal: „Dobrej večír, sráči! Slyšel jsem tady někoho říkat slovo problém..?“

Monster-movie zabalené v arachnofólii humoru. Okrajový žánr o přerostlé, přemnožené (nejlépe obojí) a krvelačné fauně se obyčejně vyznačuje mizernou formou, triky i obsazením. Samozřejmě je to většinou otázka peněz a pak až autorských schopností, nicméně o Osminohých stvůrách lze říct, že se ve všech těchto aspektech dostaly nad průměr a navíc je s těmi toxickými tkalci občas i prdel. Nevím, čím to je, snad tím náhlým jarním oteplením, ale při pohledu na mamá Wuhrer a dcerušku Johansson mou mysl zaplavily myšlenky na číslovku spojovanou za jistých okolností s jedním skandinávským státem..

S šulínem na krku vysvobozovat princeznu jest vskutku velmi těžká řehole.. Za devatero kuřbami a stejným počtem honiteb vznikla zkazka, po níž se jde Barunka Panklová ječením zklidnit ke splavu a Hans Christian zatěžkán balvanem skáče z mostu přes Öresund. Your Highness je bídně zahraná, tématy legrace docela zastydlá a monumentální hudbou otravně opentlovaná originalita o horké kaši koitu v pohádkovém světě, nicméně přiznávám, že s blížícím se koncem jsem se na to společenství prstování přeci jen naladil. Teda, ne, že bych si ho oblíbil, spíše mě přestalo srát.. Možné pokračování ale určitě vynechám, protože vzhledem k povaze snímku, kdo ví, co Natálka schovává pod zámkem..

Gans určitě dobře věděl, že u herních adaptací musí mít forma vždy drtivě navrch před obsahem (aby dala zapomenout na jeho plytkost) a proto hned od začátku zaútočil působivým vizuálem hornického města duchů, či chcete-li popelavého předpeklí. Jenže párkrát zazní siréna, dozpívá Johnny Cash, Pyramid Head dokončí noc velkých nožů a přechází se ke geologii. A ta je, jak už kdysi správně řekl Andy Dufresne, naukou o čase (přemrštěná stopáž) a tlaku (víček na zavření očního krámu). Když se k tomu přidá, že motiv černovlasé pobledlé holčičky mstící na sobě kdysi vykonaná příkoří je již vyčichlý jak zvětralé saké a linie luštěninového Seana vykazuje zbytečnost prodejny slunečníků v Silent Hillu, je výsledkem sice zaznamenání hodná, ale úlitbou mainstreamu rozmělněná rozpačitost..

To jsou věci, Edwarde. Pretty Woman tě připravila o přetlak v kalhotách a zůstatek na účtu, Pretty Mothman zase o duševní a nakonec málem i fyzické zdraví.. Velmi kvalitní technické zpracování (nervní střih, plíživá kamera, znepokojení navozující hrátky se světlem i zvuky) si zasloužilo mnohem lepší scénář, ale když máte ATMOSFÉRU jak bič, ledasco odpustíte.. Apropo, před půlnocí jsem viděl souseda odnaproti, jak zajíždí autem do garáže a než jsem si uvědomil, že ty dvě červené oči jsou zadní světla, stala se výměna spodního dílu pyžama neodvratnou..

Pane jo, jestli tohle viděl Kim, zavře toho holuba trénovaného nést jadernou hlavici zpátky do holubníku a přepíše strategické plány! Ač originální název spíše patří ke krizi japonského výrobce fotoaparátů, bude se zas a znova vyjebávat (neplést s vyjednávat) s teroristy. Fuqua se pokusil o poctivý akčňák jako z dob minulých, jenže svoji (nejen ideologickou) moderností přišel o náboj nadhledu i lehkost. Nicméně jsem si vědom, že kdyby se toho chopil Bay, či bláznivý Rolie, mohlo to dopadnout mnohem hůř. Ostatně, druhý jmenovaný už finišuje s počinem, v němž Tatum v sídle prezidenta USA utancuje zlotřilé teroristy k smrti, takže se mám na co těšit.. Tady se občas připomene 9/11, Bůh žehná, až ho z toho bolí ruce a přísahá se na vlajku, co teatrálně padá ze střech. Není co divit, že jsem měl poslední dvě minuty položenou ruku na srdci. Ne, nebyl to infarkt. To já jen povstal a na celý sál si dojatě broukal Prapor posetý hvězdami - navzdory tomu, že mě vyrušováním podráždění diváci zasypávali nadávkami a poloprázdnými kelímky od coly. K absolutní nirváně mi scházel závěr, v němž by hrdinný agent se znovu nabytou ctí skopl toho na svobodu šlapajícího Asiata do fontánky před Bílým domem. „This is White House!“