Gilmour93

Když biologické hodiny přehlušují ty silvestrovské na Times Square aneb Vejdělek s buchtičkou.. Vyplňování mustrů hořkých komedií je už asi národní filmařský sport. Tady možná trochu ozvláštněn svérázným smyslem pro humor, ale pořád až zakomplexovaně stereotypní a pak i snaha hrát si na něco VÍC, může ve finále znamenat uměle působící NIC. Pevně doufám, že při milostných scénách držel Kotek svůj jazyk na uzdě - jestli ne, tak až bude na návštěvě v jisté talkshow, to červené sofa bude pod proudem..

Major Bohuslav, jenž má pod očima vaky, že by se mu do každého z nich vlezlo mládě klokana, bloudí po okruhu podezřelých z vraždy nešťastné modelky s nepoddajnou blánou. Udělal to nasávající otec, ducha prostý fotograf, naivní spolužák, úchylný umělec, Anče, Kuba a nebo snad dokonce hajnej? Skutečnost, že se v noc vraždy vystřídalo u oběti (naštěstí ne na oběti) půl Prahy a vše za ty Sherlocky vyřešil všímavý drožkář, mě utvrdila v tom, že sleduji lehkovážně napsanou frašku. Vidět ji se mnou Agatha Christie, vlétne ji do zívajících úst moucha..

Zneužívání levné pracovní síly, jejíž život má občas nižší cenu, než mzda v centech na hodinu, je nechutné. Stejně tak politický vliv v žurnalistice, či ten prospěchářský smrad, co se line ze seskupení zvaného NAFTA. Holt, liberalizace obchodu.. Gregory Nava zaslouží pochvalu za témata, do kterých se pustil, ale jeho film trpí tím, že když už to vypadá, že přišel moment, kdy se nadechne, tak se zas ponoří pod hladinu dramaturgické tuctovosti a od děje odvádějících pokusů o stylovost. Přeci není nutné, aby v příběhu o maquiladoras hrál hlavní roli kamerový filtr, při němž obloha vypadá jako po úniku čpavku a herci jeví příznaky nákazy virovou hepatitidou.. A jen tak na okraj, nechápu tu globální adoraci jednoho na tučnou sumu pojištěného latina zadku. Svou velikostí se totiž nebezpečně přibližuje armádnímu bubnu (což je opak toho, když se řekne, že ho má jak vrabec, když srazí paty), ale proti gustu..

Slušný detox.. Samotným Raimim vybraný Alavarez se absolutně vykašlal na nějaký černý humor či pekelný sarkasmus a jen systematicky utahuje závity intenzivních jatek. Odkazy se to zhusta hemží, od sprchy v horké vodě nebývale přímočaré, ale… necítil jsem tam to tvůrčí nadšení originálu, spíš jen snahu zalíbit se sedíc na mráčku sebevědomých proklamací. Každopádně ponaučení, že vulgární označení dámského pohlavního orgánu na pět se nahlas nevyslovuje, obzvláště když to čtete z nějakého Saxánina lexikonu vázaného v kůži. On vám pak totiž do ní může vlézt lesní duch..

POMÁHAT parťákům, CHRÁNIT pospolitost (rodinnou i policejní). Občas ledabyle naskládané střípky ze služby i soukromí řadových poldů, svým nasnímáním oscilující mezi klasickým filmem, PC hrou a reality show (ala opuchlé bengo Seagal v New Orleans). Oproti Training Day či Street Kings značný odklon od kudrlinek dějových konstruktů, přesvědčivě zahrané ústřední dvojkou (včetně improvizací) a navrch jedna z nejsilnějších smutečních řečí ever (působivá ve své stručnosti). Chleba policejní práce tak tvrdý, že se nehodí ani pro přemnožené králíky ze South Central - čtyři prsty (vlastně hvězdy) pro krále losangeleských policestory Davida Ayera.. „We stand watch together. The thin-blue-line, protecting the prey from the predators, the good from the bad. We are the police.“ Los Angeles Plums Dept. Dal bych se k nim, ale pinkat si plácačkou a usínat za benzínkou má taky své kouzlo..

Být sežrán žralokem v oddělení těstovin - to jednomu může zkazit návštěvu supermarketu... Solidní začátek jako by spláchla ta „vlna v přístavu“ (surfař běžící směrem k ní pobavil) a pak už je divák jen pomalu máčen ve slané vodě srdceryvných výlevů, hrdinských aktů (oblek z nákupního košíku pobavil ještě víc) a fyzikálních zákonů postavených na hlavu. Linie s intelektuály v nepromokavém BMW zcela zbytečná, dějový twist vzhledem k přízvuku dotyčného průhledný, jak za regálem propluvší medúza. Bait by mě zkrátka nenavnadil i kdyby se ten asijský vedoucí prodejny roztrhl vejpůl..

Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři aneb zápletka je prostá. Developer novostaveb v malém městečku je slizký had, co by si zasloužil roztrhnout, jeho podřízená má zálusk na hadici nového náčelníka hasičů a pojivem je nepodstatné klubko hadů, co uštknutími hatí investice a co je horší, i vytlačení nahromaděného „hasiva“ Soptíka Hamlina.. Klasické zvířecí TV drámo, které nenadchne (a vyjma herpetologů) ani neurazí. Jen mi u něj trošku neštymoval originální název Silent Predators, poněvadž když na konci přišli do starého dolu, to syčení asi nebyl puštěný plynový sporák.. Ale čert to vem - hlavně že požárník Perseus konečně mohl natáhnout hadici..

Sát z cecíku policejní prohnilosti, loajálně to přehlížet nebo si hrát na Serpica? Dilemata umocněná rodinnými vazbami spějí v rutinním O´Connorově módu k očekávanému vyvrcholení. Není tam nic navíc, kamera na gumových šňůrkách ruší a nebýt scény, kdy chce Farrell přežehlit plínky přímo na kojenci, dalo by se o Hrdosti a slávě říct, že je emočně zpustlá. Na téma lesk a bída policejní morálky je natočena spousta lepších filmů..

Nekompromisní upírobijec James Woods vs. pražskej krvesaj Jenda Válek? Tak to si nechám líbit.. Carpenterovo sympatické béčko se může opřít o několik předností. Pouštní scenérie ve spolupráci s kamerovými filtry vytváří dokonalou atmosféru, autor si tradičně pomáhá vlastní hudbou (tady navíc obohacenou o motivy z filmů Rodrigueze), nešetří se gore efekty, zbraně a postupy k lovu upírů jsou vskutku vychytané (naviják na světlo Boží ruluje, to následné pyro fanoušků Fenerbahce už pravda moc ne) a hlavně, mazák Woods si vše náležitě užívá. Známý potížista měl údajně s Carpenterem dohodu. Jednu scénu tak, jak je napsána, v následující možnost vlastní improvizace a jak je vidět, bylo to ku prospěchu věci. Třeba závěrečný rozhovor s „dřevnatějícím“ Padrem mě rozebral do šroubečku.. Během titulků se mi před očima zjevila pasáž z možného multi cross-overu, v němž by si Abraham Van Helsing, Blade, Buffy Summersová a pan D zašli na jedno do Titty Twisteru. Starostlivý barman Danny Trejo by na ně zdvořile spustil: „Kucí, doufám, že nebudou žádný problémy…“, načež by dovnitř vrazil Jack Crow s hlavou Chet Pussyho v levé ruce, samostřílem v pravé a směrem ke štamgastům zahalekal: „Dobrej večír, sráči! Slyšel jsem tady někoho říkat slovo problém..?“

Monster-movie zabalené v arachnofólii humoru. Okrajový žánr o přerostlé, přemnožené (nejlépe obojí) a krvelačné fauně se obyčejně vyznačuje mizernou formou, triky i obsazením. Samozřejmě je to většinou otázka peněz a pak až autorských schopností, nicméně o Osminohých stvůrách lze říct, že se ve všech těchto aspektech dostaly nad průměr a navíc je s těmi toxickými tkalci občas i prdel. Nevím, čím to je, snad tím náhlým jarním oteplením, ale při pohledu na mamá Wuhrer a dcerušku Johansson mou mysl zaplavily myšlenky na číslovku spojovanou za jistých okolností s jedním skandinávským státem..