Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Horor

Recenze (4 108)

plakát

Já, legenda (2007) 

Nenechte se zmást rozhovory s figurínami a pohledy na prázdné sedadlo spolujezdce. I am Legend je prachobyčejné béčko oděné v luxusním kabátě s dílny módního návrháře Francise Lawrence, který po hodinové promenádě po přehlídkovém molu stejně s gustem sežere skupinka religiózních molů. Oceňuji ten alternativní závěr, který se po nich alespoň pokusil donquijotsky hodit pár kuliček naftalínu.. Will Smith má po filmech sebestředných názvů, či obsahu (Ali; Já, robot; Já, legenda; Hancock; Sedm životů) zcela jistě našlápnuto na roli politicky korektního Supermana. Bicepsy na to má, natuženou vlnku na čele by si nechal narůst a na základě vyjádření některých jeho kolegyň v bulváru by si prý ani nemusel vycpávat rozkrok párem ponožek..

plakát

Noční můra v Elm Street (2010) 

„One, two, new Freddy´s coming for you / three, four, tohle měl být fór? / five, six, Bayova prdel pozná krucifix / seven, eight, další remake šmejd / nine, ten, zase budu blejt…“ Vidím, že touto říkankou by to tady většina z vás shrnula, ale já to rozhodně v tak černých barvách neviděl. Přiznávám se, že z Noční můry z 84´ si pamatuji už jen to, že Johnnyho Deppa snědla postel a Englund ve slušivém svetru od Benettonu lezl do snu (podobně jako Maruška Werichovi v Byl jednou jeden král, akorát s tím rozdílem, že on měl trochu ostřejší nehtíky než Milena Dvorská), takže jsem mohl přistupovat k Bayerovu snímku nezatížen minulostí. Jistě, není to žádný velký zázrak a trpí vleklou nemocí současných hororů pro teenagery, tzn. klipovou režií, rušivým střihem, tisícem laciných lekaček, či pro mě zcela iritujícím sdílením si svých problémů skrz videoblogy, Ksichtknihu atd. a navíc Freddy tady vůbec nevypadá, jak spálený kotelník, nýbrž jako ohořelý dement mluvící šepotem Batmana Balea, ovšem vidět to většina z vás, co tady podlehla davové psychóze dávání odpadu, před nějakými 20 lety, ululávali by jste u toho stejně, jak u Cravenova originálu, vy rozmazlenci nezvedení..

plakát

Chyť mě, když to dokážeš (2002) 

Spielberg mě svým příběhem o prolhaném, lidi využívajícím vychcánkovi, co udělal z FBI mistry světa družstev ve skoku na špek, moc chytnout nedokázal a důvody jsou zřejmé. Zištnost, účelovost, rodinný patos.. Jako by Steven v novém tisíciletí přestal být tím velkým dítětem a ztratil svou do té doby největší zbraň v podobě vypravěčské lehkosti, obzvláště pokud se nemůže opřít o dobrý scénář a vůbec výběr tématu. Takže zpátky tam, kde kvetla pšenka. K mimozemšťanům, holocaustu a deset stop dlouhému biči, i když po Království křišťálové lebky i ten bič nejspíš patří na hřebík..

plakát

Cesta do pekel (2010) 

...je ve většině případů dlážděna dobrými úmysly a tady je paní režisérka nepochybně měla, leč, že vše dopadlo jinak, je věc druhá.. Gang lidožravých motorkářů s vysokým indexem BMI, vedený satanským guru s plnou hubou debilních keců, by rád spapal hezounké výletníky a ve zrychleném řízení naplnil nějakou dívčí dělohou maličkým rohatým Antikristem. Toť líbezná zápletka.. I přes ty šílené herecký výkony (vévodí prodejce nožů z minulostí člena speciálních jednotek), prohnilý scénář a autorské diletantství, jsem se postupně dopracoval do stavu, kdy se ta zhovadilost pro mě stala svým způsobem zábavnou. Jediné štěstí těch satanistů bylo, že je Texas tak velký a všem se zlomenou čelistí na jednotce intenzivní péče známý Ranger Walker na ně neměl zrovinka čas. Jinak by hned na druhý den ráno stáli v první řadě církevního semináře s názvem: "Milujeme Ježíše" a zafačovaní od hlavy až k patě by pohupovali svými polámanými těly v rytmu gospelových songů..

plakát

Slunce rošťáků (1967) 

Pokud máte bistro i bydlení naproti banky, můžete si snadněji vybrat toho, kdo vám bude poskytovat bankovní služby. Když totiž chcete vybrat peníze na přepážce, či z bankomatu, máte to jen přes ulici a pak za čas odpozorujete železnou košili zvyků a vyberete ji zrovna celou… Rozvážná krimi typicky francouzského stylu o jednom minulostí dostiženém penzistovi, jenž si hodlá udržet mladický duch promyšlenou loupeží, avšak i přes bohaté zkušenosti poněkud pozapomene na pravidlo, že pokud do plánu zatáhnete milenky, matky a manželky, bude patřit poslední kamerový detail před zatměním obrazovky a nápisem FIN jistojistě mřížím. Pro fanoušky Dassinova ''Rififi'' , či Kubrickova ''The Killing'' neodkladná robbery povinnost..

plakát

Mariňák (2005) 

Kudy z nudy v Perském zálivu? Masturbace? Silácké řeči? Čištění kvéru? Počkat, až vyrostou parohy a jít si ho zase vyhonit..? Nemohou se dočkat, až půjdou do boje. Pak si přejí, aby ta hrůza skončila. A když pak sedí doma u televize, chtějí zpět, protože jen tam něco znamenali. Alespoň pro sebe… Inspirace konceptem Full Metal Jacket je více než patrná, i když celokovový plášť s výjimkou závěrečné střelby na hvězdy, neopustí komoru a Mendes hraje podle již kýmsi kdysi napsaných protiválečných not svou symfonii deziluze války s rutinérským přehledem. Bohužel, věren svých tradic, někdy až moc velkým.. Reklama na dieselové Ferrari je vskutku mystickou kamerovou orgií, ale mě mnohem více zaujalo setkání s vietnamským veteránem v autobuse, kde ta parta zranitelných puberťáků konečně spatřila pravou tvář války. Vždycky stejné a pokaždé jiné..

plakát

Kull dobyvatel (1997) 

Se sekyrou z lepenky se ohánějící Kevin Absorbo zde musel vstřebat docela hodně kritiky a já bych se ho moc rád zastal, ale bylo by to jako při rychlosti 300 km/h stáhnout okýnko v kupé vlaku TGV, vytáhnout nazelenalý chrchel až z paty a plivnout ho před sebe ve směru jízdy - čili holá pitomost.. Byl jsem totiž otupělým svědkem televizní inscenace z bratislavského studia Koliba, v níž za doprovodu hudby jak z koncertu Halloweenů souloží odpadní Kal Dobyvatel přes bederní roušku s věštkyněmi z pivních tácků a demumifikovanými čarodějnicemi a sem tam do někoho píchne svůj vladařsko-barbarský mečík. Jak tak nad tím přemýšlím, ta jedna hvězda je pro mě za osobní statečnost, že jsem vydržel až do samého konce..

plakát

Já, mé druhé já a Irena (2000) 

Jak má Carrey schizofrenní hereckou kariéru, tak v ní má i spoustu podobných schizofrenních rolí. Fanoušci jeho obličejové gymnastiky a loutkových končetin budou dozajista nadšení, ale mě ty nepatřičné vulgarity, přemrštěná stopáž a občasná laciná trapnost za hranicí vkusu dovedly k myšlence, že až se někde narodí nechtěná koťata, mělo by se pro Pako a Blba Farrellyovi najít v pytli, co poletí z mostu obloukem do řeky, nějaké místo.. Chrisi Coopere, proč? Nebylo na činži, či talíře Třetí říše?

plakát

Extra život (1997) 

Kašlete na anděly a poslouchejte hlas svého srdce, případně barmana ze zaplivané putyky, nápadně připomínajícího detektiva Adriana Monka.. Boyle vmíchal do romantiky černý humor, muzikálové číslo, trochu techna i Presleyho a ve finále z toho vznikla extraordinární podívaná, která mě svou roztříštěností nedokázala patřičně vtáhnout. Ty sněžnou slepotu způsobující scény z nebeské úřadovny Chief Gabriela (Hedaya) mi připomínaly reklamy na prací prášek..

plakát

Noc oživlých mrtvol (1968) 

I vystoupil léta Páně 1968 praotec Romero na horu R.I.P. (ani náhodou, mrtvoly!) a k souputníkům pravil: „To je ta země zombie zaslíbená, lidského masa plná, krví oplývající…“ Znepokojivá hudba S.V.Licina (kdo by řekl, jak strašidelné může být pouhé jedoucí auto!) a závěrečný ryze americký hon na krocany (nejdřív střílej, potom se ptej) jsou jediné dva pro mě zajímavé vztyčné body režisérova slavného debutu a i když pominu spoustu do očí bijících lapsusů s kontinuitou scén (střídání venkovního dne a noci při úvodním schování se Barbary do domu je nejmarkantnější), nepřekousl jsem to pomalé tempo a ztrátu dechu v prostřední části tohoto jinak bezesporu základního kamene žánru, který, přiznávám se a proto mě berte s rezervou, pro svou šílenou stereotypnost stejně příliš nevyhledávám. „They're coming to get you, Barbara..“

Reklama

Reklama