Gilmour93

Hypochondrický pasák a bordelmamá Čvančarová provozují na Jadranu laciný vykřičený dům a o jednu jejich kněžku lásky, jejíž nos je mimochodem největším útesem na ostrově, projeví zištný zájem dva...no dejme tomu muži. Dobro(slabo)myslný sluha rozumějící řeči zvířat a jakýsi klon hastrmana a Jacka Sparrowa. Do toho proběhne nějaká polní chirurgie, burácejí kytarové grify, piráti pálí z těžkých kulometů, rybářka má na sobě legíny z vietnamské tržnice a zvířata promlouvají jazykem youtuberů.. Dá se pochopit, že přetrvávající neschopnost stvořit klasickou poetickou pohádku vede k podobným experimentům s postmodernou (viz. Prušinovského Kdyby byly ryby), ale tohle byla prachsprostá, konsternující sračka. Dejme stranou, že Karel Jaromír v hrobě překonává rychlost částic v ženevském urychlovači a položme si otázku. Jaká kvalifikace je potřeba na místo kreativního producenta v ČT? Nedostatek kreativity? Vědět kdy a komu provést felaci? Závislost na psychotropních látkách? Lze se po takových dílech divit zoufalému pocitu koncesionáře, že jej každý měsíc navštěvuje pirát Ocradé..?

Gary Oldman v boji za ty, co už přeletěli kukaččí hnízdo.. Mít k dispozici závažné „true story“ téma a famózního herce, co hravě zvládne psychicky narušeného veterána z Koreje i zapáleného bijce za důstojnost a práva pacientů „léčebny“ a přitom nedat filmu vlastní tvář a působivějšího ducha, to nebylo od Micka Jacksona nic jiného než trestuhodné mrhání potenciálem. Kdyby desátník Klinger věděl, kam až ho může paragraf 8 dovést, asi by po táboře neviditelné velbloudy nevodil..

Lords of the Plains. Jeden z těch vzácných kousků, jehož podstatu vystihuje úryvek z McCarthyho novely No Country for Old Men: „Dybych se nevrátil, řekni mámě, že ji mám rád.“ - „Tvoje máma je mrtvá, Llewelyne.“ - „No tak jí to řeknu sám...“ Genius loci amerického jihozápadu je prostě unikátní. Vyprahlá krajina, vyprahlé duše a celkem jasná odpověď na otázku, proč Hillary brala jen stříbro. I když..., konkrétně v Texasu by vyhrál i těžební vrták, kdyby byl republikán..

Své kouzlo neztratily honičky vrtulníků a motorových člunů skrz nádherné scenérie Nového Zélandu za doprovodu Briana Maye (pozor, nejedná se o kytaristu Queenů, ale o australského skladatele a dirigenta stojícího za hudbou z Šíleného Maxe), ale ten zbytek.. Ruku na srdce, pod pojmem dobrodružný film, co má charismatický příběh i postavy, si třeba představuji o pár let mladšího Krokodýla Dundeeho a ne něco, co po většinu času střílí stejnými náboji jako zlatochtivá skupina kolem úlisného G.Pepparda (tedy slepými). Je jasné, že popularitu Yankee Zephyru lze přičíst nostalgii z časů, kdy při mizerné nabídce cokoliv „exotického“ hravě uspokojilo nenáročnou poptávku.. P.S.spoiler: Z konce jasně vyplývá, že cirhóza a játra Gibbieho Gibsona budou co nevidět přátelé..

Co oči nevidí, srdce nebolí, aneb zhypnotizovaný Jack Black hledá pod nánosem tukové tkáně vnitřní krásu.. Hrozně schizofrenní komedie, která chce tít do povrchního posuzování zevnějšku, ale sama k tomu používá povrchní prostředky. Jeden z problémů filmů bratrů Farrellyových je, že trvají v průměru asi tak o 20 minut déle, než by měly. Opravuji. Problém filmů bratrů Farrellyových je, že trvají o 100 až 115 minut déle, než by měly..

Američanům nenaléváme.. Je zvláštní, že až teď po čase člověk objeví kouzlo čísel 2 a 4. Něco z J-hororů a ambientní hudba v Bersidejsi (..už je to uděláno, už je to hotovo) či choreograficky i výtvarně poutavé Barvy jsou mezi karlštejnským dada skřítkem a budovatelskou brigádou s dobrým koncem nezaslouženě upozaďovány, podobně jako „hloubka“ slov lektora M.Šteindlera, který postupně uvadá jak karafiáty ve váze na jeho stole. Na dobu vzniku neotřelé, avantgardní a docela odvážné..

Takže si ten netranscendentální zážitek shrňme. Než vědec Johnny Depp umře, vleze si jeho vědomí do počítače podobně jako Rumburak do televize a následně se propojením s celosvětovým internetem stane samozvaným CML. Sice dobře slouží lidem pomocí nanotechnologií, ale zároveň se stává jejich zlým pánem a protože není poblíž děda Drchlík, aby ho podložil, použijí se výbuchy, dělostřelecká palba a virus k jeho zastavení. No a než stačí padnout: „Už jsem se omluvil...“, je tu Pyrrhovo vítězství ekoterorismu nad pravdou a láskou.. Krásné obrazy vyprávějí hlavně ke konci docela pitomý příběh, při kterém se přetahují lanem existenciální sci-fi a povadlý melodram. Zdá se, že Nolanův dvorní kameraman trpí stejným neduhem jako občas sám pan král. Stojí s vodou po prsa v bazénu městských lázní a tváří se, že je pod ním Mariánský příkop.. No nic, alespoň že zůstanou dvě ponaučení: 1.) Pokud se lidstvo bude bát toho, čemu nerozumí, nikam se neposune, 2.) mít fotovoltaickou elektrárnu a hrát si při tom na boha lze jen u nás v České republice..

Exhumace pro komerční účely. Science fiction žánr olizující syžet soupeření dvou pohledných, galantních a finančně velmi zabezpečených kohoutů o dětinskou, alkohol milující a často vykolejenou cuchtu zůstal zachován, akorát se přidal status „geriatrické rodičky“. Nadhled gynekoložky Emmy Thompson a pár vtipů spojených s porodem vyvažují přehnanou ujetost některých scén, křečovitost vážných momentů a na Bridget až nečekaně velké množství klišé. Soutěž mezi Firthem a Zellweger o to, čí obličej více připomíná paviání prdel, vyhrála přesvědčivě Renée o sedmnáct injekcí botoxu..

Černě odění jezdci na motocyklech, holubí trus, zpomalené záběry všeho druhu (hrdina se sprchuje jak v reklamě na Mrože, domorodé děti hrají fotbal, vrtulník i s tím cool zvukem rotoru). Tady se zřejmě „remakuje“ nějaká woolovina.. Knepper nahradil Henriksena relativně se ctí, dokonce měl i stejnou zbraň. Adkins také nebyl špatný, ale aby se Jean-Claudeovi více přiblížil, mohl zakousnout nějakého chřestýše (nebo aspoň slona) a na temeno hlavy si přilepit kadeře Jennifer Grey. Co se týká Rhony, která byla drsná jak Stathamovo třídenní strniště, zdálo se mi, že jí z kapsy od kalhot čouhá několik účtů z kliniky plastické chirurgie, ale mohl jsem se splést. Suma sumárum, zbytečné, lacině vypadající béčko o muži, který hledá smysl života v ochraně myanmarského lidu a při tom nad ním přelétává dron s kamerou..

Sněhurka a sedm bezdomovců.. Brzy vyvržený travesti vlk převlékající se za důchodkyně, které před tím pozře či třeba polétavá bába z lesa, co způsobuje dětem obezitu, cukrovku a popáleniny třetího stupně, to jsou jen namátkou pohádkové klasiky, které se dětem odjakživa vyprávějí s eufemismem a citem, aby se zaobalil ten hororový obsah. Michael Cohn u Sněhurky bratří Grimmů zvolil cestu bez příkras, ale výsledkem je pouze to, že děti do deseti let pokládají existenciální otázky a ti starší se příliš nevyděsí (leda pohledem na Lillian, která při poulení očima vypadá jak Elijah Wood). Nezbývá, než se soustředit na satanistku Ripleyovou, která váže manžílka hlavou dolů ke kříži, všechny kolem tráví a ve chvílích posedlosti vypadá, že do ní zase „vstoupil“ Gozer z Krotitelů duchů (pro ty, co už zapomněli, postava Billa Murrayho se jmenovala Venkman)..