Gilmour93

Výstižným šlágrem „Bad to the Bone“ ohraničené pojednání o ďábelsky autonomním Plymouthu Fury a bez ohledu na průměr chromovaného ústí výfuku i o nezdravé fixaci mužů na jejich čtyřkolové miláčky. Za Jamesem Brolinem krotícím černé Auto v '77 se to drží v těsném závěsu. Trošku stočit tachometr stopáže, dolít víceoktanové hororové palivo a přidat nápaditých scén jako třeba sebeklempířství za doprovodu varhan a mohlo by se začít i předjíždět.. Apropo, když k likvidaci Christine nestačí ani buldozer, co ji vzít na D1 a zlomit ji po psychické stránce..?

Zápletka classico. Nájemný vrah chce do penze, zaměstnavatel o tom nechce ani slyšet. Stačí jedno nedorozumění a pracovní náplní se stává vendeta.. Nápadité záběry, ostré automobilové honičky, příkras zbavené výjevy násilí (třeba když si zfetovaní makaróni s autogenem přijdou zablbnout na vrakoviště). Nekompromisností protkaný oldschool, kde se Arzentem systematicky tráví krysy, aby nakonec přišla tenzí naplněná scéna v kostele a ryze delonovské finále na jeho schodech..

Botoxem i ztrátou poznamenaná choť Famke Janssen nyní ví, že kde nepřijde důslednost táty Neesona, tam J.D.Morgan už jen vzlyká.. V rámci konceptu obskurních sériových vražd a jejich vyšetřování to nenadchne a trochu urazí. Třeba tím, jak je divák chvílemi o dost napřed před truchlícím americkým exdetektivem, který si přesto svými neomylnými instinkty maže Interpol na chleba a nebo koncem, který je stejnou měrou otevřený jako hloupý..

Znásilnění? Nezájem. Vydírání? Zív.. Vražda? To už Jirka Bartoška lehce zvýší pracovní nasazení, aby starej neprudil.. 31.případ Jendy Zemana o životě na vysoké noze podmíněném jejich roztahováním zaujme spíš než vyšetřováním spoustou úsměvných detailů. Symbolické paroží nad panem ředitelem, good-rapist Potměšil, co vyhlásí hochům z lešení fajront a oni ho za 0,92 sekundy poslechnou, taneční kreace při vystoupení poKrokové kapely Spray (něco podobného naposled předvedli v Bronsonovi klienti blázince na Pet Shop Boys) či letální facka, která přehodí oběť přes svodidla. Tohle neuměl ani Bud Spencer!

„I see dead people, but then, by God, I do something about it.." To říká Odd Thomas, jen o něco méně ufňukané médium než byl kdysi ten malý pacient nechápavého Willise. Časté monology nezapřou novelový původ, design množících se bodachů a koneckonců i štěk jednorukého Imhotepa zase samotného autora. Ten si bohužel nedokázal napsat scénář, který by to udržel v nějaké konzistentní linii a zároveň nepřiškrcoval možný potenciál. Závěrečný náznak toho, že Grissomova parta nebude mít v brzké době do čeho píchnout, je tak jen zbožným přáním.. Na tři hvězdy to nakonec vytáhne Anton Yelchin, který jen potvrzuje, jakým byl talentovaným hercem. Škoda, že neměl vizi o nezabrzděném SUV, mohli bychom teď o něm mluvit v přítomném čase..

Lepší býti v gypsu než v hledáčku Gibsu! První hodnotný Marchalův celovečerák naznačil, kam se budou jeho cesty dále ubírat. Téma policejní hniloby a propojení s podsvětím, dirty spirit, uvěřitelné dialogy pronášené uvěřitelnými postavami. Obdivuji, jak autor umí vybrat herce a dát jim tu správnou roli (viz. například vamp Parillaud). K těm tvůrčím specifikům nutno přiřadit i hry s linearitou vyprávění, i když tady někdy působily trošku těžkopádně..

Ve stopách Beautiful Mind, tzn. se zaměřením na silnou ženu za géniem s handicapem a přesně v těch rutinních intencích, aby si při nedělním podvečeru hospodyňky zabulily u dělání kvarkové pomazánky a myslely si, že to není od cibule. Půjdu proti proudu, ale při vzpomínce na přirozenost levonohého Day-Lewise ty pózy trpitele snaživci Redmayneovi nežeru. Je mi svým projevem tak protivný, že jsem si přál, aby ho přišel rozchodit vietnamský veterán Walter Sobchak, či alespoň aby po simpsonovsku vytáhl trysky s vrtulkou a odletěl neznámo kam..

Nadějný R-boy zasažen brokovnicí naplněnou úlomky kostí dramaturga.. Marshallovi nápaditost rozhodně nechybí, ale bez jednoduchosti v dobrém slova smyslu (ať už po stránce mytologické či dějové) z toho vzešlo něco jako Sommersův Van Helsing na kokainu. Zvěstovatel apokalypsy Harbour celkem v pohodě. Je evidentní, že v maskérně trávil více času než Ronnie. Tam stačil jen červený nátěr a sekunďákem přilepit dva špunty od demižonu..

Utkání s obligátním průběhem, kdy soupeř udělá před koncem gesto fair play, aby pak v nastaveném čase dlouhá hadice forvarda FD New York dokonala obrat. Žánrová otřepanost z toho cáká na všechny strany a roztěkaná postava Nevěsty víc než lásku potřebovala kombinaci lexaurinu a svěrací kazajky, nicméně jsou tam dva detaily, co ta nakonec vytáhnou na tři upocené hvězdy. Vitální Jeffrey Dean Morgan a jedna z mála nápaditých scén, kdy protipožární bezpečnostní prvek vyžene nepotřebné a přiláká žádané. Co na tom, že je to úplně jiný okrsek, v lásce a válce je dovoleno vše..

Rázný Brousek náčelník je neuvěřitelně rozpolcen. Nad sebou v zasedačce portrét symbolu bolševického teroru, ale přitom posílen zkušenostmi z dabingu vede své podřízené po vzoru imperialistického slouhy Cowleyho. Jeho hoši ale bohužel nejsou žádní profesionálové. Starý Bajza se zmůže jen na nošení lahváčů zraněnému kolegovi do nemocnice a Bartoška je soustavně poučován svou zvídavou přítelkyní. Rozlousknutí případu, kdy je pachatel naznačen svou reakcí na návštěvu policistů a koneckonců i názvem, proběhne jen tak mimoděk a divák mezi tím dostane špinavou dávku obsesí a perverze (drogová závislost, homosexualita, řízek a láhvové pivo k večeři). Hudba je tu v komentářích fackována ze všech stran, ale já se jí musím zastat. Ty neurotické synťáky byly famózní a já jen čekal, kdy se zpoza rohu objeví Snake Plissken! Tahle série mě začíná zajímat..