Gilmour93

Malý velký hokejista 2, aneb když ve sprchách šaten neteče voda, nemusí za tím nutně být technický stav zlínského zimního stadionu.. Mládežnická kabina plná testosteronu, pobytů na hrušce i slézání s ní a kolem spředené sítě hockey bitches, klientelismu a ambic rodičů, projektujících si do dětí vlastní sny. Od Polenského žádný Miracle on Ice, kterému by slušelo kino, ale ani úplná hobby liga. K ledu to sráží, že nosné téma šikany je nakonec zbagatelizováno způsobem vyřešení a taky několik „out of real“ momentů (za všechny Záruba, který si místo šetření svého namáhaného hlasu střihl funkci hlasatele na juniorské lize). Apropo, jestli to Hosták vedl jak tady, tak není divu, že sestupujeme..

Forman Saša jen líně drží opratě a vůbec není v jeho zájmu, aby ten komorní povoz dorazil do nějakého cíle. Pokud jim teda není, že se Lev Nikolajevič Lyškin zdařile etabluje do rolí idiotů.. Tesknou statičnost naplněnou všeříkajícím mlčením, lehkou absurditou a nic neříkajícím mluvením docela sráží opakování motivů (brnkání klavíru, spouštějící se krev z nosu, dobrotivě naivní výraz hlavního hrdiny). Mám pochopení pro nadšené ohlasy z doby vzniku, ale nějak neumím sfouknout prach manýry, co ulpěl na povrchu.. Vše nepodstatné shrnul v rámci České sody Čtvrtníček, když se infiltroval mezi známé trio bojkotující nízkou kulturu a kadeřnictví (Rejžek, Just, Petříček). Titulek „věnováno milošovi“ v úvodu Gedeonova filmu je pak takovým milým propojením..

Velevážené odditorium, přistupte blíže a pak zase odejděte.. Del Toro škrtnul nadpřirozeno a nechal vystoupat na povrch temnou lidskou stránku. Příběh o chorobné ctižádosti a dvojitém potěšení, když podvodník podvede podvodníka, se sice rochní ve formálních postupech a detailech mizanscény, ale očekávaná proměna dramatického oblouku v kruh a neproduktivně využitá délka expoziční části hatí nějaké větší ambice neo-noirově udeřit. Na místě Coopera bych si dokázal představit někoho herecky flexibilnějšího, protože takhle mu šly nejvíc věřit scény, po kterých vytahoval zbytky cizího chrupu z kloubů na ruce..

Poselství, že kombinace zrůdné ideologie a „zasrané doby“ obnažuje lidské charaktery až na kost v neoznačeném hrobě, je neprůstřelné, ale pro intenzivnější dotek autenticity bych potřeboval víc než jen pobíhaní hejna hus napříč záběrem. Chtělo to trošku být jako Haneke, ale výsledkem je Urousaná pentle, která si moc neví rady s návazností a postavami. Taclík tu svou evidentně uchopil jako odkaz na armádní role Víti Jandáka..

„Budeš naříkat celý den, velrybko, nebo budeš i skákat..?“ Pan Světlý neztrácí ležérnost, i když je řidičem odtahovky a citově ho vydírá spratek, kterého má v poručnictví. Rodinný snímek osvědčeného mustru, při kterém Poledouris stupňuje ždímání slzných kanálků, zvířecí hrdina v sympatičnosti válcuje svého dětského parťáka a znalí osudu herce s velkou hřbetní ploutví si možná pomyslí, že based on true events „Zachraňte Keika!“ by bylo mnohem zajímavějším počinem. Nikdy jsem si neuvědomil, jak je horní část hlavy kosatky podobná Gigerovu nejslavnějšímu dílu..

Sic je situace ohledně lehčích žen v okolí železničářského eléva Hrmy kromobyčejně příznivá, provést průnik na frontě zdá se věcí přetěžkou.. Panická topornost, sexuální frustrace a výbušné opojení v kontextu protektorátní deky. Když se zapískáním výpravčího znemožní polibek, ze stanice couvá auto-drezína či tetina Ježková ukazuje orgánům důkazy razítkové aféry, člověka napadne, jestli by při nejnižší rychlosti přetáčení obrazu z toho nebyla i docela dobrá němá groteska..

Při skutečnostech, že menší nazi-fische pronikly velkými oky sítí a svět je malý, musí malí Wiesenthalové usilovat o soukromou spravedlnost a vnitřní smíření ve vlastních sklepích.. Variace na Ripleyovou podávající si Gándhího je více thrillerem než psychologickým dramatem, očekávané flashbacky jsou dávkovány v kvantitě i délce úměrné kvalitě a mírně překvapivý konec sympaticky relativizuje pocit viny a zadostiučinění. Nechci tady šířit rasové stereotypy, ale ty požadované informace nešly vyčíst ze zajatcovy ruky?

Tequila Pfeiffer, grenadina Gibson a pomerančový džusík značky Russell s ulíznutou dužinou. Z těchto oblíbených surovin byl namísto romantic-crime koktejlu uklohněn chaotický džem bez chuti, na kterém se není čeho chytnout. Hallův záběr diskutujících siluet proti západu slunce? Málo. Nebo snad rozjívený Julia pějící napolitánské songy? J.T.Walsh, kterému z pravého oka tradičně kouká křivárna a z levého podraz? Pořád málo. Towneho faktor zprasení přebije vše..

„Now listen here, you mullet. Why donˈt you just light your tampon and blow your box apart? Because itˈs the only bang youˈre ever gonna get, sweetheart!“ Stamp jako elegantní vdova s vytříbeným slovníkem je ředitel tohohle autobusu a Pearce s Weavingem jsou tam jen na pac a pusu.. Excentrické, chvílemi smutné a chvílemi hrozně vitální road movie plné ještěrek, extravagantních kostýmů a více, či méně zásadních proměn (tak jak to na cestách, co bývají cílem, často chodí). P.S.: To takhle pozitivně portrétujete LGBT témata a najednou zjistíte, že jste sexista a rasista s předsudky vůči Filipínkám. Dá se vůbec zavděčit všem..?

„If they move, kill ˈem!“ Když si při tomto soumraku pistolnické éry odmyslíme všechno to vystřílené olovo, děvky a násilí údajně vedoucí ke katarzi, zbyde něco, co by zaujalo? Postavy šedé jak zvířený prach Sonorské pouště to rozhodně nejsou a závěrečná řežba, co i díky předchozímu nadužívání mexické kapely připomíná Saint-Clarovu akci v hnízdě padoucha Karpofa, taky ne. Na svou dobu revoluční kombinace většího množství kamerových úhlů, rychlého střihu a zpomalených záběrů, jenž měla zvýraznit chaotickou povahu přestřelky, není něco, co by to v mých očích pozvedlo na nějakou vyšší úroveň a navzdory nálepce kultu trvám na tom, že není všechno zlato, co se revisionisticky třpytí..