Gilmour93

Strukturou to připomíná nalezenou hrst kamínků z dětství. Jen pár kousků z kapsy starého kabátu, ze kterých už nikdo nemá šanci sestavit kompletní mozaiku. Jak už to bývá, zůstaly ty naivní a krásné a těch pár těžkých už možná omlel proud času do přijatelných tvarů. To pozadí leninsko-stalinského kultu osobnosti a všeobjímající demagogie pak s odstupem času ukazuje, jak je dětský svět na rozdíl od toho dospělého lépe vybaven proti podobným sračkám obranným mechanismem nevinnosti. Schmidtův film je už dekády opomíjen, ale možná je to i ku prospěchu, protože by se opotřebovala jeho vzácnost.. Apropo, mezi nyní už zakázanými zbraněmi hýžďového ničení jako jsou řemen od kalhot, klepač na koberce či šňůra od žehličky se tady vzhledem k lokaci ani nemohla objevit jedna z těch nejstrašnějších. Gumový šlauch na stáčení slivovice..

Rašómonský příběh ze zapadlého okresu Nebrasky, ve kterém nejvíce tragických úmrtí způsobuje nepřiměřená rychlost na silnicích. Jak však vtipně pravil agent Fabulózního úřadu pro vyšetřování Hallaway, vyjma tohoto týdne.. Hledat vraždící duo mezi naservírovanými dvojicemi není kvůli mnoha náznakům až takový oříšek, ale u produktu z Lynchova jablka to není zas tak podstatné. Jde o jeho vzhled, když se na něj díváte z různých stran a chuť, když morálnost odjíždí po Lost Highway..

Panenko Maria, nechápu, jak někdo může věřit v úspěch hororu pro kina s tak nepřesvědčivými triky, čitelnou zápletkou, několika dull momenty a lekačkami lacinými jak benzín v Kuvajtu? Spoléhat se jen na trojici matadorů Morgan, Sadler, Elwes nestačí a ani ta chvilku planoucí a pak rychle zadušená myšlenka, že na temné síly může platit bezvěrství, to nezachránila. Producenti to asi brali tak, že pochyby vedou k zatracení..

Tradiční příběh mladého ambiciózního muže, který dřív, než nabyl, lehce pozbyl.. Přesvícené záběry, jejich občasné „tříštění“ střihem i ruční kameru jsem ochoten v rámci stylu a snahy o vtahující autenticitu skousnout, ale potřebuji postavy, které vzbuzují něco jiného než lhostejnost. Vyjma srbského Ice Cubea tam nikdo takový nebyl a nutno podotknout, že třeba takový Kinnaman, střídající polohy vyplašeného štěněte a ustaraného účetního mafie, už tehdy narazil na své limity. V tomhle ohledu Pusher zatlačil líp a hned tříkrát..

Honba za dementem. Vysmívat se červené knihovně tím, že hlavní sapiosexuální hrdinka podlehne svému prostoduchému protějšku zhruba v okamžiku, kdy mu odstraňuje pijavice ze sexy zadku, je chucpe! Když ji on na konci začne líbat, je to jako by líbal něčí mámu! Který gravitaci obelhávající producent dovolil tohle muchlování s Magic Channingem..? Vtip zemřel po úvodním setkání se čtenáři, romanticko-dobrodružná linie letí obloukem do kontejneru s plastovým odpadem a Radcliffeův záporák by si klidně mohl při televizní přestávce lehnout do košíku mezi koťata. Ztracené město? Spíš čas..

Tvrdí paragáni operující na ose Indočína - Francie - Alžír a mezi nimi přituhující mikrosouboj idealistického mladíčka Delona a jeho ctižádostivého velitele, co je „baskický křupan“ v podání mexicko-irského Američana. Na můj vkus zbytečně moc střílení na úkor potencionálně zajímavých postav, poslední scéna s nápisy na ulici naprosto všeříkající.. Člověka vzhledem ke koloniálním debaklům země galského kohouta napadá, jestli kombinovaný pocit viny a ponížení nestojí i za „daladierskými“ telefonáty z Elysejského paláce, při kterých se na druhém konci linky v úvodu ozývá: „Dobrý den, dovolali jste se do Kremlu. Pro hovor v ruském jazyce stiskněte jedničku. Pro hovor v anglickém jazyce stiskněte dvojku. Pro hovor ve francouzském..“ Píp. „Chcete mluvit s Vladimirem Putinem? Stiskněte jedničku. Chcete mluvit s jeho dvojníkem? Stiskněte dvojku.“ Píp. „Jestli si to ty, Emmanueli, pro tarif neomezeného volání stiskni jedničku..“

Karel agituje jak Steklý a po Hrochovi přichází s Nosorožcem, co napichuje na roh reakcionářské živly z řad pražských taxikářů. Ty trojské koně ve volhách, co pošlapávají socialismus tím, že mu vtisknou lidskou tvář! Sice vraždí, ale nikdy nejsou schopni vyhrát! Podáno tak, že historie neznalý člověk by s těmi komunistickými otloukánky i soucítil, vždyť to přece mysleli dobře. Jenže jak říkal Černomyrdin, dopadlo to jako vždycky.. Když Willig začne lítat z rudého květu na květ, je čas na pytlík a vomitus..

„Čím dřív nás Bůh vezme k sobě, tím míň hříchu napácháme.“ Tak tady asi našel Refn jednu z inspirací pro Only God Forgives.. Absurditou překypující střípek z nekonečné agónie zřízení i společnosti. V zemi bídy, zmaru, chlastu a velkolepých literárních děl o bídě, zmaru a chlastu. V zemi, kde by zítra znamenalo včera, kdyby dnes nebylo loni. Zaujala scéna, kdy Il-76 vykládal dvoustovkový náklad a zároveň do jeho ocasního chřtánu vbíhali vojáci. Předpokládám s ostříhanými Vlasy..

Přelet nad orlím hnízdem, aneb střet lidství a různých stupňů odvahy s vykonavateli hrůzného systému, co ani na vteřinu nezapochybovali o správnosti svého počínání. Reflexe národa, který se tak cpal do genetické špice, až vůbec neregistroval, že je na dně etiky i humanismu. Výkon třináctiletého McMurphyho a okamžiky, kdy se kráčí po zelené míli s malinovkou na tácku, jsou ty silnější aspekty v jinak nepříliš výrazném dramatickém oblouku.

Při nutkání podebatovat o lukostřelci Kevinovi to zlo celou dobu bublalo pod povrchem. Tady je uloženo hlouběji a nenaplněné sny, systém zacházení s duševně nemocnými, nekontrolovaný prodej zbraní a rodičovská láska a chlad, co nejsou schopny vnímat varovná znamení, jsou postupně praskající pukliny, ze kterých nakonec vyjde zničující výtrysk. Kurzelovo „preludium of shooting spree“ je silné jak uchopením svých slabošských postav (hledající se syn Jones a nehledající matka Davis), tak připomínkou toho, jak zlo umí povstat z všednosti. To nezobrazení sóla na AR-15 byl stejně dobrý tah jako rozklížení divácké mysli nepříjemnými zvuky běžného života (rojení včel, sekačka zpovzdálí, na prázdno hrající gramofon). A po skladbě přichází už jen bolest..