Gilmour93

Knoflíkář Ben měl pravdu, náš život definují příležitosti, včetně těch, které propásneme.. Jsem rád, že Chris Evans může být za hrdinu i bez víka od popelnice, ale i přes imponující obyčejnost, náladovou hudbu a některé milé momenty (telefonáty do minulosti) jsem měl ze začátku pocit, jako by se někdo snažil zastrčit krychli do trojúhelníkového otvoru (znáte ty hračky pro batolata) a ta mírná pachuť se mě držela až do konce..

Ferrell je tu titulován jako: žalostný idiot, blázen, debil, strašlivý úchyl, dement.. Lidi, to snad nemyslíte vážně, takhle jej šetřit.. Jistě, vždy záleží na úhlu pohledu a u podobných druhů komedií se občas může stát, že vtip tak dlouho stoupá do kopce trapnosti, až náhle překoná vrchol a sviští do údolí kultovní geniality, ale Noc v Roxbury není v mých očích tím případem. Přitom si diskofilní šampónství tolik zasloužilo dostat do těla, ale dát víc, než dvě hvězdy, měl bych pocit, že mi na hlavu kdysi spadl stroboskop.. Richard Grieco je americký Sagvan!

Papá Neeson plnící otcovské povinnosti pomocí pěstí a olova je v poslední době žhavé téma, co mu sedí k jeho zvrásčené severoirské pleti. Když se navíc musí postavit mafiánskému bossovi, co zabil víc Newyorčanů než smog a hraje ho Ed Harris, čekám něco pamětihodného, co načuchne horkým betonem a nestrojenou osudovostí Michaela Manna. Jenže já dostal jen rutinní akční film s brutálně předvídatelným dějem, melodramatickým blábolením a kamerovými průlety jak za časů Spidermana. Collet-Serra mě nasral..

Rutger jako nelítostný německý terorista, co nesnáší britský kolonialismus, OSN, mediální nezájem, zvědavé stevardky a chlapy v dámských parukách a proti němu obvyklí podezřelí módní policie Lando Calrissian a Sylvester Stallone. U Slye bych se milerád zastavil, protože tahle role v Nighthawks, kteří mimochodem celou dobu skáčou, jak pískají žánrová klišé, pro něj musela být varováním. V baretu, brejličkách a s pečlivě zastřiženým fouskem vypadal, jako by zrovinka slezl z dole neoholené účastnice večírku s Kitty a hřebci a v roli policajta působil jako neskutečný dement s ptačím mozkem (zřejmě proto zastával funkci volavky). Po tomhle veskrze tragikomickém hereckém představení nejspíše pochopil, že ztvárnění vietnamských veteránů musí vzít z jiného konce, jinak bude za debila..

V čase, kdy na scéně nebobtná jedinácek „pan Grundig“ z Gablonz, ztrácí tohle psychologické drama o oživení traumat a nepopsaných listech rychle na své hustotě. Vinen je samozřejmě Rudolf Hrušínský.. Dobré je, že když už to i kvůli podivným dvojexpozicím nehodlá jet na plno na poli dramatu, najde se prostor na nuance odlehčení. „Více píce!“

Bláznivá variace Fincherovy Hry, která se střídavou úspěšností chrlí popkulturní vtípky (hádání Nortona bylo fajn, Not-Denzel linie už zase tolik ne) a stejně tak si počíná v situačně-konverzačním humoru (vyndávání kulky z předloktí pobavilo, groteskní scéna s přehazováním Fabergého plastového vejce naopak vypadala, že ji tam autoři museli mít, i kdyby z ní trapnost stříkala). Na jedno podívání dobré, ale mám obavy, že po dalším by se to okoukalo jak dobro v Batemanově tváři..

Že rockové máničky z rozpadající se kapely nenosí v kuchyni cvokhausu síťky na vlasy je vzhledem k budoucímu porušení pracovních a bezpečnostních předpisů zanedbatelný problém. Stejně tak říznutí do prstu při krájení masa.. Nalákal mě S. Craig Zahler podepsaný pod scénářem, ale až na drobné výjimky (černý hlídač nemusí mít při výpadku proudu paralyzér, protože je ve tmě zvýhodněn barvou pleti) je první půlka poněkud rozvleklá a nezachránila by ji ani přítomnost Zdeňka Pohlreicha, který by jim řekl, že trpět v práci není žádný umění. Když lunetici s vynechanou medikací začnou konečně řádit, dostane to pořádné grády a vám je jasné, že jeden sanitární den nebude v kuchyni stačit, ovšem na nápravu celkového dojmu to po tak dlouho trvající pasivitě nestačilo. Detaily na čelist Richarda Brakea byly impozantní. Taky jste si vzpomněli na Gigerovu slavnou stvůru..?

Povrchní vynášeči rychlých soudů v tom uvidí reklamu na BMW. Cynik by řekl, že může být hůř. Že Lockeho klub mohl 1:3 prohrát, že mohl píchnout či se dozvědět, že ho manželka už léta podvádí s fotbalistou jménem Caldwell. Já jsem v tom autě viděl sebe, vás, tebe. Sevřené komorností noční dálnice, kde představivost dostává jeden podnět za druhým. S handsfree, co svazuje ruce. V situacích, které každý zná a pokud ne, tak je brzy pozná. Na beton. Na beton, co je spolehlivější než Cé šestka. Life. Life Sentence.. Objektivně to asi není na plný počet (občas zbytečná vyhrocenost, monology k otci na zadním sedadle), ale já těch pět hvězd musím dát, protože Hardy…

Chlórem nacuclý Poltergeist, aneb můžete být třeba synem Kurta Russella a stejně nepoznáte, že vám doma v bazénu řádí nebezpečná věc.. Režisér pochází z Floridy, takže jeho strach a úcta směrem k vodě jsou pochopitelné (koneckonců, kde jinde můžete mít v bazénu aligátora, co není nafukovací). Moc možností nenabízející téma „sinister swimming pool“ pluje v obstojném technickém provedení a bez nějaké výraznější snahy děsit až ke svému podivnému konci. Nešel tam udělat skatepark..?

Vysoká letová hladina klaustrofobického thrilleru vs. přízemní lacinost Vřískotového nahánění, jazýčkem na vahách budiž Cravenův smysl pro odlehčenost a Murphyho oční herectví, které vám během snímku zasadí 36 bodných ran. Otázkou je, jestli by podobný psycho teror zkusil ten srábek Cillian třeba na Seagala. Já myslím, že ne.. Před pětadvaceti lety by skončil nenávratně zamotán v servírovacím vozíku a nyní by byl bez šance úplně. Steven totiž cestuje zásadně nákladními letadly a co je nejpodstatnější - sám. Další náklad se už tam totiž nevleze..