giallo

Nezáživná sračka, co se snažila svézt na vlně zombie filmů 80. letech...Nesvezla. RIP Linda Blair.

Perfektní zábava jaká už tu dlouho nebyla. Nečekal jsem nic a dostal maximální nářez!!! Ani jsem už nedoufal, že někdo zase vůbec dokáže smíchat tak vzácný koktejl z žánrů horror/komedie (zdravím Jacksona a Raimiho). PS: Ema je maximální kočka, slinty slint.

Řeknu to na rovinu i trash se musí umět točit!! Všichni zatracují Fulciho, ale na tomhle filmu je krásně vidět, jaký on byl v tomhle ohledu "génius". Ta pokleslá zábavá plná špatných herců, štiplavých gore efektů a nahého násilí se taky musela umět točit. Girolamiův pokus o kombinaci Fulciho Zombi 2 a Lenziho Kanibalů dopadl katastrofálně. Pusťte mi do žil Fulciho a to hodně rychle!

"The new dimension of giallo" asi takto bych asi pojmenoval tento skvělý film Ruggera Deodata. Hold, konec 80. let si žádal nové přístupy k žánru, protože jeho základní schéma bylo už tisíckrát omleté. Někteří režiséři to vzali skrze Slasher (např. Umberto Lenzi a jeho Nigtmare Beach či Micheal Soavi a jeho Stage Fright), Deodato ale kráčí cestu psychologického dramatu. Odhaluje totiž identitu vraha a sledujeho velice detailně rozpad jeho nemocné mysli. Z každého záběru filmu opravdu číší giallo, ikdyž je jeho základní kostra upravená, nejvíce se pak Deodato drží pravidel na začátku. Ten je opravdu jako vystřižený ze 70. let, neznámý maniak totiž rozjíždí vražednou sérii mladých dívek a žen a na stopě je mu neustupný detektiv. Pak ale režisér láme starému giallu páteř a jak už jsem zmínil výše a odhaluje identitu vraha. Ve snímku postiženého maniaka, klavíristu Dominiciho, přestavuje Michael York, který se svého partu chopil opravdu famozním způsobem. Jeho přerod z frajírského playboye na nenávistného starce, který "nenávidí mladé lidi protože už mají vše před sebou a staré, že už mají vše za sebou" jsem mu věřil v každém záběru. Deodatovi se povedl nejen výběr hlavních herců (dále Fenech a Pleasance), ale také opravdu povedené a velmi pěkně stylizované vraždy. Úvodní vražda na železniční stanici je opravdu stará dobrá škola alá Argento. No abych to celé nějak zakončil, Deodato v mých očích velice stoupnul a já jsem se utvrdil v tom, že i na přelomu 80/90 let se dá natočit atmosferické giallo a ne paskvil Lenziho formátu.

Fulci symbolicky začíná tam, kde giallo žánr zanechal naposledy (Non si sevizia un paperino) a s grácií tedy opakuje pád ze skály. Pak už ale rozvíjí zcela nový giallo příběh, který velice vkusně obohaceju o mysteriozní prvky. Maestrovi se tak povedla vytvořit velice vydatná a hustá atmosféra (Frizzi válí), která mi připomínala pozdější The Beyond (já vím, bylo to hlavně díky Frizzimu). Pochvalu si také zaslouží konzistentí scénář a na Fulciho poměry i velice bohatá výprava, díky které nevypadá každý druhý interiér jako z papundeklu. Celkově shrnuto: Jedno z nepovedenějších Luciových děl. Nakonec si neopomenu zmínit, že Sette note in nero mi přišelo velice zlomové. Myšleno v tom slova smyslu, že dělí Fulciho kariéru na dvě půlky. Zde se totiž poprvé objevují režisérovi obvyklé pozdější trade marky (detailní záběry do očí, výrazná Frizziho hudba, Salvatiho kamera a samozřejmě také trochu toho gore). Nic méně stejně považuji za nejlepší režisérovo dílo Non si sevizia un paperino, které tyto trade marky nemá a přesto nebo právě proto je jasně nejlepší.

Velice průměrný slasher o pracovitém zahradníkovi, na kterém se bohužel, podepsal zub času. Nejvíce je to vidět na efektech, které mi přišly hodně odfláknuté. Docela se i divím, protože byl pod nimi podepsaný exceletní Tom Savini. Jinak jako obvykle u podobných filmu pokulhává logika (vor s mrtovala), ale na jedno zkouknutí se to dá....

Quentin Tarantino hadr. Ne vážně až postupem času, kdy má člověk opravdu nakoukáno, dokáže ocenit ty krásné odkazy v Kill Billovi. U Five Fingers of Death je to opravdu vážně hodně vidět a nebojím se prohlásit, že asi tenhle film byl to největší inspirací. Kung-fu/karate souboje, výchova drsným mistrem, utajovaný ultimátní chvat, hudební znělka, pár vytrhaných očí jako bonus, dochází vám to už? :-). A není náhodu, že si Quentin vybral pro práci na snímku legendární Shaw Brothers.

Umbero Lenzi byl režisér mnoha žánrů a velice rád točil filmy, které byly ve své době zrovna u diváků úspěšné. Abych nechodil okolo horké kaše, prostě kopíroval originály a točil svoje "béčka". Zde, jak už plakát napovídá, se jedná o vykrádačku Barbara Connana. Hlavní hrdina jakoby vypadl z oka Arnoldovi a kult hada vystřídal kult železa...Na italské poměry jde o solidní "remake", hudební doprovod se velmi povedl a Gerge Eastaman jako záporák je vždy sázka na jistotu. Pěkné trashové 3*.

Co se v mládí nenaučíš, tak ve stáří už tuplem ne a pro Bruna to platí dvojnásob. Osvědčený trash maker a amatér Bruno Mattei opět servíruje jeden ze svých výtvorů. Nechybějí osvědčené trade marky jako příšerný herecký ansábl, sra****dní triky a vymazlený scénář. Původně jsem chtěl dát za to nechtěné pobavení dvě *, ale za to neskutečné vykrádání Hornera (Vetřelci), Silvestriho (Predátor), Fiedela(Terminátor) a nevím koho ještě hvězdu bez milosti dolu!!! Tohle si legendy nezaslouží!!!

Velice slaboučký příběh o kanibalech, který ale i přes to stojí za shlédnutí. A to především díky skvělé hudbě, která podkreslila film a povedeným gore-scénám (Keslerka dopadla vážně ošklivě). Jo a jinak to, co předvedl český distributor s dabingem, to se jen tak neslyší!!! Pod tou skálou, kde proud řeky ......