danliofer

Pro mě nejlepší film z dílny Clinta Eastwooda. Klasicky se tu (rasistický) škarohlíd promění v (nerasistického) lidumila - podobně jako ve filmu Million Dollar Baby. Avšak v tomto filmu je mi sympatičtější celá zápletka, gradace i vyústění, a to včetně různých hlášek. Clint Eastwood si často vybírá pro mě přímočará až předvídatelná témata - v mnohém si podobná. Ke cti mu ale slouží, že je dokáže zpracovat s naprostou přesností a následným silným účinem.

Bohužel velmi nedoceněný Menzelův film. Možná to bylo dáno dobou, kdy se dostal do kin. Nevím. Je však ruštější než samy ruské filmy. Scénář je místy až neskutečný a k dobru je třeba připočítat i herecké obsazení ruskými herci, již jsou nám veskrze neznámí, o to více z nich nikdo nevyčuhuje a celkový dojem je velmi kompaktní.

Film spějící k neodvratné katarzi...

Velmi jemně natočené citlivé předivo rodícího se vztahu, z něhož každým coulem dýchá erotično... Režisér Jaques Audiard nechává mnohé fungovat v divákově představivosti, o to větší to má účinek... jo, a pod svícnem prý bývá největší tma... Po tomto filmu a po filmu Tlukot mého srdce se zastavil jsem velmi zvědavá na Audiardova Proroka, o němž vím už nějaký pátek...

Film, který si na nic nehraje a jen zprostředkovává zcela uvěřitelným způsobem osud jednoho člověka, jenž se narodil v nesprávné době na nesprávném místě. Jak přežít v zemi, kde jste sice členem komunity, vnitřně však nesdílíte její hodnoty. To z jednoho udělá životního psance. V případě tohoto příběhu přímo štvance...

Bez přehánění - toto je japonská filmová lahůdka. Mé první setkání s tvorbou Takeshiho Kitana. Autor se tu opravdu nebere vážně, zato si tu bere zcela vážně na mušku samurajskou a klanovou tradici, z níž si nepokrytě utahuje. Při filmu jsem se fakt bavila. A jako třešinka na dortu působila hudba synchronizovaná s pohyby lidí, ať už zemědělců, obdělávajících rýči pole, či truhlářů a tesařů, stavějících nové obydlí pro jednu z hrdinek. To srdce filmofila jen zaplesá nad nápaditostí a odlehčeností stylu... Bravo Kitano!

Někdy se člověk dočká pomoci a pochopení spíše od cizích lidí, nežli od vlastní rodiny... Někdy si pro pochopení této nemilé pravdy musí jeden zajet až na druhý konec světa... a přitom padají okvětní lístky sakur... a tančí se butó - japonský tanec stínů... Jak jsem si tu někde v komentáři přečetla: současný německý film je opravdu ve formě. S tím mohu víc než jen souhlasit!

Nádherný snímek, který postupně odhaluje vše, co má být vyřčeno postupně. Jednoho napadne, jak snadné je odsoudit člověka bez znalosti všech jeho pohnutek. Velmi citlivě natočeno, a jestli Kristin Scott Thomas za svůj výkon v tomto filmu nedostala Oscara, tak se akademici přehlédli... Pro mě osobně v tomto filmu předvedla svůj dosavadní životní herecký výkon.

Rozhodla jsem se, že než vyrazím na Černou labuť, tak zkouknu všechny Aronofského filmy, co jsou u nás k mání na DVD. Po psychedelickém Requiemu za sen a "psycho-sci-fi" Pí přišla na řadu tolik opěvovaná Fontána a musím říct, že si mě film podmanil od samého začátku. Motiv stromu světa je mi už hezkou řádku let blízký z mytologie a člověk na něj naráží v různých obdobách po celém světě... a aby těch časových shod nebylo málo, tak jsem se zrovna včera opět náhodou dostala k rozluštění mayského písma ruským lingvistou a etnografem Jurijem Knorozovem... je zajímavé, jak se reálné s nereálným krásně propojuje a vyústění filmu je prostě nádherným završením oné mytologické vize, kdy se duše mrtvých převtělují do stromů, z nichž pak proměněny v ptáky odlétají najít věčnou úctu...

"Nebudeme močit na hrob dítěte, vymočíme se raději na zedníkův hrob. Co bys chtěla mít na náhrobku? Nejlépe něco jako odpočívej v pokoji. A ty? Nic..." Toť jeden z parafrázovaných rozhovorů mezi čtyřmi hlavními protagonistkami. Film, který opět hrábl hluboko do duše... P.S. Stephanie Leon v roli Charlotte mě svým naprosto "vostrým hereckým způsobem" zaujala již ve filmu Råzone (Ostrý holky). Svou skvělou formu potvrdila i v této road movie.