Recenze (1 504)
Králova zahradnice (2014)
Film o zahradní architektce v době Ludvíka XIV. přicházející s revolučním návrhem, trochou psychologie i filosofie a traumatem z minulosti. Jak mám Winsletku ráda, tohle neměla brát. Místo unikátního půvabu vypadala unaveně, což asi vzhledem k postavě i měla, a jak ta uvadající růže, o které zde bude taky řeč, a Alan Rickman to tak možná chtěl a byl spokojen, ale mně se to nelíbilo a už vůbec ne vedle šéfa-kolegy-kamaráda-přítele-milence, který vypadal jak její v lepším případě mladší brácha, takže při milostné scéně jsem radši počítala oka na jehlici. Výprava a kostýmy naopak úžasné. Kéž by to stačilo.
Havana blues (2005)
"Dobrý večer, Havano, dnes večer si vybereme právo na poblouznění a utopii". Trochu naivně působící lanaření kubánské kapely španělskými kapitalisty vyzvedlo poznání, že snít či bdít se dá i s Fidelem za krkem. Nechybí žhavé rytmy hrané na ulicích s vášní v srdci bez politické příslušnosti, čímkoli na cokoli, a působivé záběry otlučené leč magnetizující Havany. Prima film, který vámi zavrtí.
Divoká dvojka (2015)
Půlnoční běh v babím vydání. Sofía Vergara je nádherná a úžasná komediantka, její akcent žeru stejně jako životní filosofii její postavy. Z Reese nová Goldie Hawn nebude, ale poprala se s tím statečně a roztomile. Ač to procentuální hodnocení (51%) nenaznačuje, je to fajn zábava a záleží jen na tom, jak se k tomu chcete postavit.
Noc a Den (2015) (koncert)
Velká škoda, že dík stříhání zcela vypadla Aneta Langerová a hlavně a především dojemně vygradovaná písnička Namaluj svítání, kde Michala podpořila Anna K. Jinak koncert neměl chybu a byl jakousi úlevnou odměnou všem, co Michalovi k uzdravení upřímně drželi pěsti.
Hlava plná metalu (2013)
Malá Hera vzhlížela ke svému bratrovi jako k vlasatému rockovému bohu, který se osvobodil jinak, než by býval chtěl. Velká Hera shledala metal prostorem, kde jejich sourozenectví a spojenectví mohlo pokračovat a kde jí a s ním bylo fajn a když je v něčem fajn, tak se z cesty stane cíl a Hera to chtěla za sebe i za bratra někam povýšit. Neučesaně, nelíbivě, ale joooooaaaauuuííí.
Ztracená archa (2015) (seriál)
Po prvních pár dílech jsem si řekla, že aha, zase je tu ten typ seriálu Jak kočička vařila dort a pejskovi po něm bylo blivno, ale jednak jsem si to proložila zklamáním v podobě přechváleného Sense8, což samo Dig-u zvedlo preference, a též se díl od dílu stával krutě napínavějším a to taky z nebe nespadne, no ne. Takže dnes zámotku politiky, náboženství, šifer a násilných i milostných setkání lidského druhu dávám za 4* a k další sérii říkám: uvidíme.
Sex v Paříži (2014)
Tohle, prosím vás, není sex v Paříži, tohle je řev, hysterie a psycho v Paříži. Chudáci chlapi !!! Doufám, že v předloženém vzorku žen se pohybuje jenom Audrey Dana a ne celá Paříž nebo dokonce Francie.
Séraphine (2008)
Séraphine neměla umělecké školy a proto malovala geniální obrazy. Jen tak, jak to skrze ní, pošahanou, protékalo, vrhala to na plátno. Kytky, kytky, velký kytky. Byla tak volná. Dokud nebyla objevená a svázaná. Dobrý film.
Aféra (2014) (seriál)
Ona je vdaná, on ženatý a začnou si spolu, protože mají neovladatelné nutkání, ač se jejich dosavadní život zdá v pořádku a spokojený, ale znáte to - když je to v klidu, tak je to ňůďo a je potřeba s tim honem rychle něco udělat. Muž a žena se střídají ve vyprávění a přesto, že se vracíme v ději a sledujeme ho znovu, nenudí to, naopak je zajímavé sledovat, čemu přikládá význam žena, zatímco muž přeskočí k bodu, na který už třeba ona dávno zapomněla, jak se nám zdají co chvíli jiní než v okamžiku či díle předešlém, jak interpretují své pravdy. První díly jsem byla nadšená, výborní herci, jiskry lítaly horem dolem, práce s kamerou tak svěží a neotřelá, že jsem si kolikrát řekla, jak by ten záběr posloužil k namalování dokonalého obrazu. Ale - když to není za pět, musí tam být ALE! Jejich výpověď probíhá na policejní stanici a na psychologické drama se roubuje detektivka přes moc. Nechci prozrazovat, kam se to ubírá, ale ten směr se mi nelíbí, že by půda pro další sérii? Každopádně Muž a žena ... jako takoví ... by mi k dokonalosti naprosto stačili.
Gunman: Muž na odstřel (2015)
V Gunmanovi vidím Redforda, Pollacka a Tři dny Kondora a divím se, že kdejaké módní chujovině se tu sází maximum, zatímco akční thriller jak ze staré školy, dynamický, inteligentní, vzrušující, s mistrovským Seanem Pennem v hlavní roli paběrkuje 61%?