kleopatra

Séraphine neměla umělecké školy a proto malovala geniální obrazy. Jen tak, jak to skrze ní, pošahanou, protékalo, vrhala to na plátno. Kytky, kytky, velký kytky. Byla tak volná. Dokud nebyla objevená a svázaná. Dobrý film.

Ona je vdaná, on ženatý a začnou si spolu, protože mají neovladatelné nutkání, ač se jejich dosavadní život zdá v pořádku a spokojený, ale znáte to - když je to v klidu, tak je to ňůďo a je potřeba s tim honem rychle něco udělat. Muž a žena se střídají ve vyprávění a přesto, že se vracíme v ději a sledujeme ho znovu, nenudí to, naopak je zajímavé sledovat, čemu přikládá význam žena, zatímco muž přeskočí k bodu, na který už třeba ona dávno zapomněla, jak se nám zdají co chvíli jiní než v okamžiku či díle předešlém, jak interpretují své pravdy. První díly jsem byla nadšená, výborní herci, jiskry lítaly horem dolem, práce s kamerou tak svěží a neotřelá, že jsem si kolikrát řekla, jak by ten záběr posloužil k namalování dokonalého obrazu. Ale - když to není za pět, musí tam být ALE! Jejich výpověď probíhá na policejní stanici a na psychologické drama se roubuje detektivka přes moc. Nechci prozrazovat, kam se to ubírá, ale ten směr se mi nelíbí, že by půda pro další sérii? Každopádně Muž a žena ... jako takoví ... by mi k dokonalosti naprosto stačili.

V Gunmanovi vidím Redforda, Pollacka a Tři dny Kondora a divím se, že kdejaké módní chujovině se tu sází maximum, zatímco akční thriller jak ze staré školy, dynamický, inteligentní, vzrušující, s mistrovským Seanem Pennem v hlavní roli paběrkuje 61%?

64% ? ... Parta kámošů namíchaná z romantika, kurevníka, hipíka a zasloužilého taťuldy. Parta, která tady není poprvé ani naposled, ale konkrétně tahle mě dostala. Parta, co žije na vodě a z vody, ale bez ohledu na to je podobná i té naší. Všichni koukáme, abychom žili a přežili a aby to nebyla jenom sranda, dloubeme si občas do ran z nedostatku jiné zábavy. Nenápadný film, který jen krásně a nenásilně JE. "Dřevo či mramor? Z čeho jste vy?". Z čeho jste vy?

Rescue Me byl zkraje super seriál o hasičích v akci a hlavně mimo ni a já jsem se dusila obdivem k Learymu, v titulcích snad ve všech funkcích, v jednu chvíli odhodlaná tam vlepit pět hvězd. Bylo to cca do 4.várky poutavý, velmi vtipný a současně opravdový. Pak jsem ale začala mít pocit, že koukám stále na totéž - sexuální polohy, hysterický amoky, abstinence, deliria, mravokární duchové nebožtíků a balast s vatou ruku v ruce na jedné zaseklé houpačce. Z pudu hvězdičekzáchovy končím.

Irena Pavlásková se za Fotografa nemusí stydět. Udělala film o Janu Saudkovi pro diváky, on s ní spolupracoval, takže si mohl ovlivnit, co chce a potřebuje, aby šlo ven. Není tu vykreslen jako díl Genu, spíš jako poděs, zodpovědnost nulová, citlivost obrovská, sobeckost často jako nástroj přežití nutná. Sára naznačená jako mrcha, která od začátku manipulovala. Pohled z jedné strany, ale vyrovnám se s tím, tenhle pocit jsem z ní mívala taky. Pro všechny případy je to jen "inspirované". Každopádně to podstatné ... bohémská povaha a talent nejen k focení, ale i k malování a k vyslovení se, potřeba nasávat z lidí a současně být jimi nerad obtěžován, jakási táhlá bolest a příval svalnatých řečí na její obalení ... to ve Fotografovi je a mně se to líbilo, dovedu si klidně představit i Oscara.

Jedna z mých nejmilejších komedií, svého času raritka jen pro pamětníky, dnes už na obrazovkách zdomácnělá, se konečně dočkala červené zóny, naditá vším, co by měl zábavný film mít - krásnýho trošku vagabunda chlapa, sexy babu, nějakou tu chemii a k ní spoustu pošťuchování, starýho vysmátýho násosku, v patách záporáka naopak nevysmátýho a všichni se ženou, letí, plavou .. za pokladem s vypointováním jak cumel.

On a ona, když už měli hodně za sebou. Milovali se, ale nemohli být spolu. "Je to ještě láska nebo už jen závislost?". Ano, navzájem se týrat je taky hodně vzrušující a fajn, ale my jsme zde sledovali už jen poklidnou rezignaci, u Burtona určitě, u Liz ještě záchvěvy citového vyškrabování a zatímco jeho představitel mi dal zapomenout na originál, Helena se špatně namalovaným obličejem Liz na své tváři neměla ani ponětí, že proti charismatu ženský, jejíž pohled přiměje mrznout i tát, nemá šanci. Je to nějak tak, jak Ričí o své Lizí řekl: já jsem Marca Antonia hrál, ona Kleopatrou byla.

Blábolení o životě, ztráty a nálezy, polepšené zlobivé kluky i holky mám tak ráda ... asi karma nebo co. Hugh Grant už není postava k podpírání ve fraku, naopak si utahuje z Jane Austenové jakoby chtěl vzkázat "nekamenujte mě, každej nějak začínal", a role sebestředného scénáristy na suchu, co dostal infuzi do žil a ožil, mu sedla jak ulitá . A já byla překvapená, jak fajn to proti 59% bylo.

Uvěřitelná dvojice v uvěřitelné přírodě. A to vyděsí nejvíc.