kleopatra

Hm, 80% ... moderna jakási tehdejší ... nesmírně nudná ... nebo fakt nevim a kajícně přiznávám, že to nebyla blbost, ale že já mám dlouhý vedení a párek hvězd, aby tý jedný nebylo smutno, věnuju Martičce Kubišový.

Stárnoucí herec s ohozem kovboje a srdcem v inventuře zdrhne z místa natáčení dalšího westernu, protože už má poletování od ženský k láhvi, do "akce!" a zpět plný koně. Jeho cesta vede napřed k matce a odtud k ženě, která má možná jeho dítě. Putování je vyšperkováno nádhernými záběry kamery, kompozicemi mnohde výmluvnějšími než dialogy, které ne všude působí přesvědčivě a přirozeně. Uřvané scény nesvedou to, co v Paříž,Texas udělalo ticho, i když v krásně depresivní náladě se nesou oba. Tento ale jen za 3.5 *.

Tak tohle byla podpásovka a fest. Nic proti béčkům, béčka jsou fér, když jsou jimi od začátku do finiše, nikoliv když se napřed díváme na dobře našlaplé psychologické drama o rodinné tragédii, které se někde za půlkou zlomí, Kevin serve fáč z hlavy, podivá se do kamery, že by i Čak zkameněl, a začne běsnit, což je v jeho podání (pro mě to byl vždycky takovej milej "kluk od vedle") útok na všechno předešlé. Nevím, jestli mě rozbolelo břicho víc, když si holil hlavu nebo študoval návod k pistolce ... a tak nějak se z nadšených 4 rázem stanou trapné 2 a ani se mi nechce napsat hvězdy.

Irina Palm je příběh o Maggie, která se kvůli drahé léčbě nemocného vnoučka tak dlouho honila za penězi, až je dohonila a to doslova a mě si ta ženská, která pochopila, že na jemnocit není čas ani prostor, získala. Vzala svým rozhodnutím do rukou osud všech zúčastněných včetně sebe, aniž to předem tušila. Ztratila jen to, co nestálo za slzy, a získala mnohé - něco z toho asi poprvé v životě. Prosté na podívání, bohaté na pocítění.

Snad ještě zajímavější než film, jsou zdejší komentáře. Člověk se ať už ze záměrného nebo bezděčného výlevu dozví, jak to má kdo se svými sexuálními od-, ú-, vý-CHYLKAMI doma :). Film je v pohodě, místy až dojemný, s tou přemílanou otevřeností asi opravdu záleží, kde kdo má práh - scénu "trojitý kouř s obratem" bych vyhodila, anžto mi přišla zbytečná a i dík jí si film koleduje o nálepku "šok pro šok", což je škoda. Sice vím, komu Shortbus nadšeně doporučím, ale 4* nedám, protože je to pro mě film na jedno zaujaté použití, ale při dalším už by mi nic nedal.

Dlouho jsem nezažila, aby mi k hodnocení nestačily hvězdičky, tohle se opravdu povedlo a i když jsem se chtěla pokusit svým pocitům dát nálepky, až si to ve mně sedne, je to přetlak šílenej a nezbavím se ho, dokud to tu nebude černý na bílym. Ben mi nikdy moc nevoněl, zato jeho bratr Casey od prvního filmu ano. Tady jsem viděla, jak báječně to může klapnout, když "já na bráchu, brácha na mě" a když se ke spolupráci přiberou ještě další vynikající herci, kteří ví, co se po nich chce a uvěří tomu. Film o únosu holčičky ... film, kde musíte projít každým zvratem, každou vrstvou a podílet se na jejím odkrývání, objevovat nejen v temných suterénech domů ale i lidí, abyste si na závěr položili otázku, co a jak byste udělali vy.

Veselý filmík o scénáristech, producentech, hochštaplerech, kompromisech a snech. Formička sice léty vyčpělá, ale jiskřivý scénář plný všelijakých životních i profesních souvislostí a odchytávek tím netrpí. Kromě úsměvu mám na rtech ještě otázku: jak to ta Nicol dělá, že její půvab a kouzlo jde proti zubu času? Chjo :). 3,5 *.

Režisér Dahan zanevřel na chronologické pravítko, místo toho si zaskákal časem a mě to nemátlo, mně se to líbilo a líbila se mi moc i Marion Cotillard, protože zahrála Edith Piaf nezapomenutelným způsobem. Kromě závěru, který jsem samozřejmě probrečela, na mne udělala velký dojem ještě jedna zcela nenápadná situace - když se jí mladá novinářka na pláži ptala, pro koho ten svetr plete. "Pro toho, kdo ho bude chtít nosit". Myslim, že takhle nějak to měla se vším.

Na tomhle filmu je podle mě zajímavější jeho (svého času) nedostupnost a možná kultovost - než film samotný. Už dřív jsem se zdejšími komentáři nechala trochu předstrašit, ale nebylo to ani šokující ani tak strašné (budiž - až na scénu "domácího videa"). Je to tím, že se mnou víc zamává to plíživé a rafinovaně zakomponované, než mrtvoly a krev většinou bez dějového zázemí a psychologického podloží. Henry vyprávěním o ztrátě svého "panictví" sice naznačí, kde je zakopaná fena, ale většinou se chová jako stroj, který se ke všemu porouchal. Do makovice parťáka Otise se dalo kouknout mnohem víc - napřed je to jen flákač, pak zažije šok a pak se rochní. Ten konec byl nevyhnutelný, ale jako by vystřihli jeho "předehru".

Obecné nenadšení a zamáčknutá slza za předešlou Kapurovou Královnou mě předem nahlodalo tak, že vstříc tomuhle filmu to nebyl sprint ale líná plážová chůze a jak to dopadlo? Jako téměř vždycky, když se mi do něčeho nechce .... byla jsem moc spokojená a taková nějaká menší a ještě menší. Cate od minule ohromným způsobem herecky vyrostla. Z jejího hraní, polohy hlasu, výrazu i z nošení oblečení mi běhal mráz po zádech..... i z kamery, když královnu zabírala v kontextu s mohutným sloupem jako nepatrnou postavičku, aby z ní v jiném udělala giganta, který se zapíše do dějin. Ani ta romantická linie mi nevadila, ani Alžbětina hysterie, když zjistila, že její přátelé jsou pár - že ji "opustili", to všechno k ní patřilo jako k člověku a to všechno musela v sobě jako královna popřít.