kleopatra

Hustá záležitost o zařízení, které, ač se tomu nechce věřit, ještě před pár lety existovalo, a kde díky laskavosti nevěst Kristových s gumovou hadicí v ruce a slovem Božím na jazyku probíhala převýchova žen, jejichž "padlost" spočívala v něčem tak strašném jako je těhotenství.

Jsou to pořád stejné situace a pořád stejné problémy - jak na něj ("směj se všemu, co ti řekne, to zabere"), jak na ní ("při muchlání pusť Led Zeppelin a uvidíš věci"), jak zvládnout prudící profesory, trapnou brigádu ve fastfoodu v ještě trapnější uniformě a nad tím vším se vznáší všudypřítomný hormonální přetlak, který si někteří jedinci odbourávají jako Sean Penn .......... Nadčasový scénář Camerona Crowea, skvělé obsazení, zkrátka a dobře ..... já jsem se královsky bavila.

Když jsem tady uviděla Vala Kilmera, nemohla jsem se ubránit srovnání s jeho Jimem Morrisonem z Doors. Ten chlap tam měl úžasné charisma a šťávu, zatímco tady byl snad ještě mnohem unavenější než mu kázala role pornoherce v důchodu jedoucího opět jako v Doors - v drogách. Vyšetřování masakru probíhá stylem "moje verze, tvoje verze" a orgány se nemůžou rozhodnout, komu mají věřit. No, film to není špatný, ale když už koukat na xtý masakr a xté vyšetřování, tak by to možná mohlo být zase trochu jinak a hlavně by to celé nemělo stát jen na dobré kameře a střihu.

Zajímavý pohled na válku na straně "těch zlých", to znamená na straně německých vojáků. I tam totiž, ať se to zdá jakkoli podivné, fungovaly bytosti vybavené charakterovým spektrem od rovného Steinera pohrdajícího Bohem ("bůh je sadista, ale neví o tom"), důstojníky a pachtěním za válečnými skalpy, přes obyčejné vojíny, kteří jedou na setrvačník, aniž už vlastně vědí proč, až po šmejda Stranskyho, třesoucího se na vyznamenání v závětří zato s plnými ústy válečné strategie a psychologie. Konflikt těch dvou je nosnou silou příběhu a musim říct, že se mnou tenhle film a mazácké herectví Jamese Coburna hodně zahýbalo.

Nedávám toto hodnocení proto, abych film, který jistě svou hodnotu, minimálně v míře poctivosti, s jakou byl natočen, má, pro vnitřní uspokojení zdusila, ale nemůžu se zbavit určitého neidentifikovatelného pocitu mírného chladu, který jsem z něj cítila a to bych asi, pokud jde o ztvárnění fragmentu života exemplárního snílka a k tomu takovým umělcem přes režii, jakým je Martin Scorsese, neměla. Bombastická výprava neni totiž vždy to, co u mě táhne a tak si ze všech možných dojmů podržím ty optimistické a to za prvé výkon Cate Blanchett a za druhé, že na vrcholný okamžik své kariery Leonardo DiCaprio teprve čeká a že se určitě dočká.

Mistr Bertolucci se musel na starý kolena fakt zbláznit. Co to mělo být? A proč? Metafora, tak lišácky zamaskovaná, že jsem ji neodhalila? Protože, kromě z filmů a nudy zblblé trojice, která vede akademické hovory o ničem, jsem z toho nic nevykutala. Sestra podstupuje deflorační rituál v kuchyni na podlaze, zatímco bratr si o dva kroky dál smaží znuděně vajíčka - a to má být jako umění? Fakt nechápu, co tim chtěl básník říci. "Ať žije revoluce", 2* jen z úcty k předešlé mistrově práci.

Po únavovém syndromu a vykuchaných žebrech ani stopy, Cher je oplácaná a plná energie. Tenhle koncert podporuje především album Believe, s kterým se vytasila po delší pauze a které zbouralo světové hitparády, ale samozřejmě, že není ochuzen ani o známé hity. Pravda, lasvegasští chlebodárci na Cher ulpěli v podobě teatrální výpravy a kostýmů a la transvestita, ale proč to řešit. Jak říká Cher: "Je to moje šou, a komu se to nelíbí ......... " a má pravdu, je to ŠOU.

Bette Midler překrásně zpívá a hraje ve filmu inspirovaném životní poutí Janis Joplin - ženy, která toužila po lásce a šla za ní přes sex, drogy a rock´n´roll až k naprosté sebedestrukci.

Jimu Sheridanovi už asi bylo blbé protežovat Daniel Day-Lewise a tak obsadil někoho pro mě zcela neznámého. Škoda, protože výborně napsanou nosnou roli otce neodehrál Paddy Considine nic moc a tak to zbylo na "tušitelku", dvě skvělé holčiny a černého souseda, a všichni dohromady tvořili takový poetický laskavý mikrosvět v domě plném totálního "dna" a naučili se užívat si v tom irskoafrickém ostrůvku uprostřed chladné Ameriky jeden druhého.

............. A já pořád odkud to znám. Jasně, Man on fire se Scottem Glennem. Nevyhnu se tedy srovnání. Hlavní rozdíly vidím v postavě Creasyho, vztahu k děvence a technických možnostech tehdy a teď. Zatímco Glennův Creasy byl mnohem protivnější, samorostlejší, méně ochotný se nechat holčinou polidštit, Danzel byl hned roztomilou Dakotou lapený. Proč ale ona okamžitě milovala jeho? A spoustu dalších otázek, na které mi daly odpověď až vystřihané scény v bonusu, které dost podstatně změnily pohled na tvar a jednání hlavních postav (což se ovšem nedovíte, když ty scény neuvidíte). Taky Marc Anthony ač právě v kurzu a sympaťák hrál jako náhodný kolemjdoucí a o Rourkem ani nemluvim, to je gumák a obsadit ho může už jenom dobrý kamarád. Tak ráda bych dala filmu 4*, protože režie byla i přes ty necitlivé odstřihy výborná, kamera taktéž, i když poněkud nervózní ale adekvátní k nervóznímu tématu, jenže scénář nic moc a taky ten starý Creasy byl prostě mnohem lepší.