Recenze (1 504)
Vtip (2001) (TV film)
Mrazivé ztvárnění osudu ženy, respektive jejího boje s rakovinou, téměř dokumentární formou krok za krokem a velmi reálně natočené. Nemocniční rutina, kdy se před váší postelí baví lékaři o vás, vašich symptomech, prognozách, bolesti a agonii se studenty, jako byste tam ani nebyli, je snad ještě horší, než znát pravdu o své nemoci. Jakpak se asi Emma Thompson v té roli musela cítit, zahrála ji totiž tak opravdově, až to bolelo.
Daredevil (2003)
Trapárna na druhou. Affleck tradičně prkenej a afektovanej a holka taky nemastná, neslaná. Ještě že tam byl Colin Farrell - aspoň někdo "vidomej".
Osbournovi (2002) (pořad)
Ozzy je skvělý muzikant. Je fajn, když člověk sám sebe bere s nadhledem a dovede si ze sebe i ze své "family" dělat legraci, ale tohle je vrchol nevkusu. Nevím, proč to Ozzy dělá. Musí mít prachů jak šlupek, tak proč prodává svůj třas, tlustý rozmazlený smrady a manželčinu rakovinu?! Je to prostituce nejhrubšího kalibru.
Magnolia (1999)
Byla to fakt pecka. Tom Cruise, kterého jinak nemusím, předvedl to nejlepší, co jsem od něj kdy viděla. A vůbec všichni herci byli moc dobří. Ty příběhy, způsob, jakým byly pospojovány, déšť žab.....prostě nádhera!
Pocta Freddiemu Mercurymu (1992) (koncert)
Nic před tím ani nic potom z hudebního světa se mnou tak nezamávalo. Pocit, že v přímém přenosu se mnou sleduje tento skvělý koncert x milionů lidí, je těžko popsatelný. Smutek z umrtí Freddieho byl vystřídán poklonou hvězd jako Extreme, Def Leppard, Mettalica, Guns'n'Roses, Elton John .... v jejichž podání zněly písně Queen naprosto nově a úžasně. Atmosféra na stadionu i na jevišti, pokora a úcta účinkujících, přitom nářez..... ještě dnes mě z toho mrazí.
Zapomeň na Paříž (1995)
Billy Crystal neni jako režisér marnej, dovede namíchat koktejl z partnerský reality tak, aby byla hodně povědomá těm, co už si zadali, a nenudila nedotčené, cinkne to vtipem, ironií i moudry, brčko jako by přihodil Woody Allen, čiší z toho na sto honů laskavost, ale na jazyk to nepadá, naopak. 4,5*.
Cena za něžnost (1983)
Krásně natočený příběh o tom, kolik stojí láska, porozumění, tolerance a jak velká cena se musí zaplatit, aby se matka s dcerou povznesly nad malichernosti všedního života.
Gangy New Yorku (2002)
Bylo to pro mě zklamání roku. Fakt jsem nevěřila svým očím a jen těžko se nutila dodívat tu bezbřehou nudu do konce. Tvůrce Zuřícího býka a Taxikáře natočil film, kde zaujme spíš bezvýznamná scéna s kurvama v bordelu než ten zbytek. Přitom je vidět, že se točilo s maximálním nasazením všech a s těmi nejpoctivějšími úmysly. Daniel-Day-Lewis je herecká persona, nicméně se do této role absolutně nehodil a DiCaprio je tady tak zajímavý, že scéna, kde se mu řezník "mstil", by byla pro mne vysvobozením, pokud by skončila Leovou smrtí. A proč za ním šly davy (davy, které se celým filmem plouží jak zombies), to už vůbec nechápu.
Nahoru, dolů (2000)
Děsivá limonáda s plačícím Benem Affleckem (je něco, co mu jde ještě hůř?) a Gwyneth Paltrow a'la myška domácí. Příšerný!
Poprava (1998)
Joaquin Phoenix ještě lepší než obvykle v drsném naturalisticky natočeném filmu se špínou, nemocemi a strachem v cele, odkud se ho zoufale snaží dostat Anne Heche. Nejedno morální dilema a z filmu .....velká deprese.