kleopatra

Škatulata s kandidáty na transplantaci srdce, s potencionálními dárci srdce a srdci během jediného dne. Nevěřím, ale zatím mě to neuráží a bavím se dobře:).

Poprvé se objevuje Michael J. Fox a nabízí se otázka, do jaké míry se jeho postižení v roli kryje s tím skutečným. Každopádně nadhledem a sebeironií to tímto dílem nekončí. Obdiv scénáristům a Michaelově statečnosti a síle.

První série rozjíždí kariéru svaté Alicii, jak je zvána v mediích pro svou neskonalou oddanost panu Božskému, t.č. ve vězení. Poznáme zástup silných postav - kolegy, klienty, kriminálníky … někdy současně. Je to skvěle napsané. Břitce, kousavě, se smyslem pro cosi mezi řádky. Nakoukneme pod upjatá kvádra a hle, jsou tam emoce a pochybnosti, třeba o tom, kde jsou hranice. Užívám si to znovu, možná tim víc, že nejsem právnička, ale scénky od soudu jsou prostě perly a některé z postav už teď velmi vyčnívají a přirůstají k srdci, takže za všechny Kalinda, nedoceněná vyšetřovatelka firmy, poker face s brilantním mozkem a obdivuhodnou morálkou. Executive producent Ridley Scott & a Tony Scott, tak aby ne.

Rockerův rozvod, svatba, dědictví a opět mě medí, jak jim to vyšetřovatelka Indira Kalinda všechno naservíruje až pod nos. Bez ní by ta právnická čeládka včetně Svaté Alicii neměla co obhajovat. Ale furt dobrý.

Alicia si vykoleduje kauzu sousedů - Indů, ale to není podstatné jako to, že na scéně se tentokrát objevuje postava jménem Elsbeth Tascioni, což je právnička malinko stříklá Aspergerem, tady ještě decentní, rozbalí to postupně a z Dobré manželky se s neuvěřitelnými dedukcemi a barevnými taškami prosměje až do Dobrého boje. Jedna z mých nejoblíbenějších postav. Hned po řízkovi Kalindě.

Velmi silný díl. Dvanáct rozhněvaných soudců z lidu, jedna mladá holka v blbou dobu na blbym místě a prazvláštní způsob spravedlnosti. Na scénu se dostává Gary Cole jakožto expert přes zbraně a v pozadí je v tv vidět rozhorlená Sarah Palin.

Ten právnický tenký led mě neskutečně bavil a čím byl absurdnější, tím víc. Je to až směšné, jak skutek sám přestává být podstatný, když nastoupí bitka, kde jde především o zdiskreditování klíčových svědků a hra na rasismus, s nímž je to na hraně i ve vlastních řadách. Co se obsazení týče, Cuba a Travolta mě vyloženě iritovali, jak se na to nehodí, zato Sarah Paulson a jejího partáka jsem si vychutnávala, jejich prezentace u soudu a především atmosféra v soukromí jim u mne vynesla 5.

Naprosto pohodová letní výplachovka, která se může směle podívat Dannyho parťákům do ksichtu, nicméně … i tady tisíckrát a jednou napadne, co a jak být nemohlo či nešlo, ale stejně tak tisíckrát a jednou se nad tím vzápětí mávne rukou, protože nejen Sandra a Cate jsou baby, kterým se nějak daří jít proti proudu času a nevzbuzovat přitom žárlivost, naopak - sympatie, taky pomsta chutná nejvíc za studena a vždycky tu bude sen, na který je třeba mít nějaké ty drobné. A luxusní hadry to nejsou.

Příběh o vrahovi Versaceho je vynikající psychologickou výpravou do duše nejen Andrewa Cunanana. Couvání v čase tu nemáme poprvé, ale v tomhle případě se ukázalo jako neskutečnou trefou do černého. Z brutálního vraha se tak od poloviny stávalo nevinné, krásné, nadané dítě a zprvu jasné věci se dostávaly do překvapivých kontextů. Zpočátku mi chybělo více hadříků a Heleny, Christy a Yasmeen, ale místo toho jsem dostala něco lepšího: atmosféru doby a jemně a pomalu odlupovaný vztah sourozenců Gianniho a Donatelly, často prostřednictvím zdánlivě bezvýznamných epizodek, čehož se ostatně dostalo i dalším postavám, velmi dobře přiblíženým. Ve vzduchu se vznášela tehdejší nálada kolem gayů obecně a averze, jak řekl jeden z nich na policejní stanici: "Dokud zabil pár bezvýznamných teploušů, bylo vám to jedno, začali jste se snažit až teď, když zabil celebritu". Za zmínku stojí perfektní herecké výkony i v těch nejmenších rolích, za všechny jmenuji Judith Light v roli Marylin Miglinové, vdově po jedné z obětí. A nakonec se mě dotkl pohřeb, kde bylo na vteřinu možno zahlédnout Dianu s Eltonem, který se za pár týdnů loučil i s ní, a kde kněz nepodal ruku Gianniho druhovi. V posledním díle se v jednu chvíli Donatella podívá do krásného zrcadla se symbolem Medůzy a její obraz je ošklivý, pokřivený. Krása sama o sobě povznášející může být v určitém úhlu, světle, okolnosti …odporná.

Bába z ledu by nebyla dokonalá, ale dík Zuzaně Krónerové je.