mortak

Vlastenecký historický film v tom nejlepším slova smyslu. Obrana skladiště Sihang je jedním ze klíčových bodů novodobé čínské historie, a tak je pochopitelné, že filmaři tento obrovský úspěch armády (i když to byla tehdy NRA, která pak byla vyhnána) natočili ve velkém a s náležitým patosem. Ovšem taky dost historicky věrně. Ač se nám může ta zápletka okolo vlajky zdát přepálená, Yang Huimin tu vlajku tam opravdu donesla, a obránci ji za úsvitu vyvěsili (s tím následným leteckým útokem to pravda trochu filmaři přehnali, ale patos musí bejt). Objektivně za čtyři, ale přidávám pátou za způsob vyprávění - ty mikropříběhy vesničanů, kteří neumí zabíjet, jsou k tomu brutálně nuceni svými nadřízenými, a nakonec se stávají hrdiny, odráží docela historii.

Jako muzikál dokonalé. Tak výborně napsané postavy může zpívat kdokoli, a přesto je Blurrem či Jeffersonem, i když se jim jinak v ničem nepodobá. Jasně dané konflikty a životní mezníky, jak v politické, tak soukromé sféře. A do toho špičkové chytlavé songy (už na ně cvičím i dance workout). Škoda, že divadelní záznam je dost odbytý mechanickým střihem, který často doslova rozbíjí to, co se děje na scéně. Na kontinuální zapojení company do děje je totiž radost se dívat.

Je sice vidět, že původní scénář byl trochu násilně přepsán na dvojku Raidu, a tak se vážné gangsterské drama prolíná se stylizovanými souboji stylizovaných zabijáků (kladiva či pálka), ale právě toto prolnutí posouva koncept jedničky na nový level. Zůstaly dokonalé choreografie, a ještě se k nim přidala funkčně natočená gangsterka s emocemi. A jsem rád, že Evans dokázal dvojku zakončit syrově a stylově (což se tvůrcům Johna Wicka nepovedlo).

Pokud je u těchto filmů měřítkem kvalita choreografií, tak zde je to jasně na pět hvězd.

Dokonale spaghetti díl. A Diana Lee Inosanto je krásně ostrá...

Perfektně napsaná a zahraná napínavá konverzačka.

První pointa je bezchybná. Arthur napřed brutálně likviduje každý závan pozitivního emočního pouta, aby se jako Joker stal středobodem ve smršti negativních emocí. Druhou pointu jsem očekával (sen šílencův neboli cesta do jeho res cogitans), ale Phillips s ní po celý film pracuje sofistikovaně. Paradoxně nejmíň na celém filmu funguje to napojení na Batmana. Kdyby tam nebyl Wayne, nic by se nestalo. Jenže pět hvězd si film zaslouží právě za to, jak dokázal spojit artový koncept vize vnitřního světa s komiksovou postavou, a zároveň nakladl kritikům vějičky v podobě sociálních paralel. Ti po tom vděčně skočili, ale pro mě je Joker hlavně drásavou úvahou o nemožnosti zničit všechny emoce v nitru člověka. Joker jako metafora muže, co neustále ničí všechny své emoce... ďábelský Sisyfos.

Eastwood prý roli odmítl, protože tu chybí vykoupení. Matthau tu roli zase nesnášel, protože mu film nedával smysl. Pro mě je to ale jedna z nejčistších filmových gangsterek - chytrá, pečlivě propracovaná, a i to vykoupení se na závěr dostaví.

R. R. Martin skvěle rozehrál hru, ve které postupně vysílá své postavy na putování Západozemím. To se v mžiku mění z usedlé země v bojiště, ve kterém každý může najít smrt. První série je skvělá taky proto, že vše se točí kolem Starků a Lannisterů, takže počet postav je sice omezen, ale na druhou stranu je jich tu právě tolik, aby každá scéna nesla určitou informaci, a nemusela se vyplňovat vatou. Právě ta epizodičnost, kdy děj skáče z jednoho prostředí do druhého, aniž by musel zpomalovat, jako to bývá u typického seriálu (čtvrt hodiny informací, půl hodiny vaty), dělá z první série až filmový zážitek.

Po druhé sérii zvyšuji na pět hvězd. Takto vystihnout ducha Cornwellovy předlohy... klobouk dolů. // První série: Rozpočet sice nic moc, ale vůbec to nevadí, protože se scénárista nesnaží být chytřejší Bernarda Cornwella a drží jeho styl. Uthred či Alfréd a vůbec všechny postavy jsou přesně takové, jaké mají být. A kdo chce podrobný popis bitev, nechť si přečte knihy.