Qitek

Pro mě to celé nezačalo zrovna ideálně a to jsem měl první sérii rád. Nemlaskal jsem sice blahem, ale fungovalo to. Výhrady jsem měl, ne že ne. Ale pokračuju, takže zájem by byl. Jestli se mě někdo ještě zeptá, co mi vadí na Euphorii, pustím mu tenhle díl. Tam je asi všechno. A hlavně je to asi nudný. A bude to asi tím, že jsem na tohle moc boomer.

Velká nádhera

Divadelní forma tomu sice sedí (ale proč ji vstřebávat na plátně, když k tomu slouží divadlo), scénografie minimalisticky úžasná, nádherný svícení a Coen se zhostil látky velmi osobitě - formálně. Co byl pro mě velký problém, tak přístup k průběhu dějství. Shakespearova báseň slov se zde pronáší takovým způsobem, že vás jejich flow začne zaručeně uspávat po 30 minutách (ne-li dřív) a vy si začnete přát, aby byl za deset minut konec, nebo se něco stalo ( a že se toho v MacBethovi děje - nebo má dít) . Minimalistická vizuální krása, které nebije žádné srdce, nedrtí vás morální tíhou, neděsí činem a unavuje řečí. Jediný herecký výkon mi nepřišel sice špatný, ale zároveň ani nijak unikátní. Jediné co si z každé scény odnáším je "Ty kráso takovýho textu si zapamatovat a odříkat jej bezchybně musí být náročný". A to je bohužel vše. Filmový MacBeth Justina Kurzela je o několik desítek levelů výš.

A tak nám to začíná přesně tak, aby divák věděl, že se bude zase šokovat a že opravdu kouká na Euphorii. Levinson nám servíruje pro jistotu stopořený péro ani ne po třech minutách, zase je to fucked up minulost v úvodu jedné z postav, se spoustou fucked up otců, bratrů, kamarádů, babiček - ono je to vlastně jedno koho, podstatný je, že to je dost dark a zabalené v cool obalu. Všichni jsou opět dostatečně sjetí nebo napnutí, nevíte kdo koho napadne, co se posere, kdo se posere, kdo se v dalším záběru rozbrečí, nebo kdo koho pojebe, kdo koho zlomí, prostě typický dospívání na jedné planetě. Jo, málem bych zapomněl na malé dítě (který má taky hodně drak/cool minulost samosebou) skáče s kladivem v ruce a ruší drogové dealery s bouchačkama. No prostě to co mě pořád tak trochu štvalo na první sérii, tady dupe na plyn ještě tvrději (bohužel)x Ano… vizuál to má mňamózní a někde pod tou over the top slupkou temnoty a "coolovosti", se pořád skrývá křehký a smutný příběh Rue. Škoda že to Levinson tak zbytečně hrotí. Zendaya krása nebeská i herecká a vůbec všichni herci jedou velkou ligu (nebo jsou typově skvěle obsazení) Skalní fanoušci budou asi chrochtat blahem. Enjoy. Mě to i kdybych pominul veškerý piňdoury, kozy a za každou cenu vizuální onanii asi začíná jen reálně nudit. Uvidíme.

Herecký koncert DiCapria. Jestli měl kdy dostat oskara, bylo to tady.

Takhle to dopadne, když vás zcela pohltí váš vlastní styl. Wes je ikonou, to mu nikdo neupře a leckterý divák bude i nadále spokojený s tím, co se v Depeši odehrává. Já už vidím jen prázdné, načasované a bohužel vykonstruované loutky bez duše, chodící po značkách kvůli kompozici a setdesignu. To co dělalo Andersonovi díla tak nezapomenutelné - silné - poetické příběhy prošpikované osobitým humorem i dramatem, zabalené do osobitého vizuálu - se tady proměnili v prázdné, posedle načasované ( hercům i dialogům nevěříte nic ) a narcisticky vyhoněné porno bez duše. Wes Anderson je z mého subjektivního pohledu otrokem svého stylu a začalo to být úmorné, prázdné a otravné. Sorry no sorry. Strojené a naprosto bez života. Díky bohu za ty chvíle se Seydoux a Del Torem. Ty stály za to. Pro mě nejslabší, až iritující Andersonovka vůbec. Jeho další dílo již s nadšením rozhodně nevyhlížím. Kdysi tomu tak bylo.

K čemu ty skvělé herce žijící ve svých rolích, krásnou kameru i atmosféru dirigovanou hezky uvědomělou režií, když ve výsledku je to celé o natahovaném hovně . Takovej ten povinej, a totálně overrated film jdoucí si naproti glóbům a oskarům, který vám do hlavy tluče celou dobu "Všechno se to děje pod povrchem, bublá to tam, cítíš to?" a náročný i průměrný divák jen pokrčuje rameny a odpovídá "Aha hmm" a dlouze a hlasitě si do toho po čtyřicátépáté zívne.

Chce se mi až říct typický Scott Cooper, jelikož si na toho chlapa pořád dávám pozor a ono to pořád není to "ono". Minimálně ne to, co by to mohlo být. Byť nám kluk skáče v žánru - hudební - Crazy heart, revenge drama - Out of the furnace, gangster drama - Black mass, nebo western - Hostiles (zatím asi nejlepší Cooperovo dílo), každá z jeho věcí se vyznačuje silnou atmosférou (většinou špinavou a nasáklou močí a deštěm, hozenou o zábradlí v lednu na verandě), kvalitou hereckého projevu a velmi výraznými momenty, scénami - chcete li. Režie, výborná. Zároveň a já se pořád ptám čím to je a proč, mi každý z jeho filmu vyšumí z hlavy než se vrátím po projekci z hajzlu. Paroží by mě nelákalo nikdy, kdyby pod tím nebyl podepsanej Coop. Momenty a atmosféru to zase má. A jaký. Stejně tak i to negativní. A navrch taky strašně debilní finále. Zatím zcela jistě nejslabší kousek. Tři lidi se serou s takovým scénářem? Džizs fuck. Těžce vydřený tři.

Vynucený humor, sitcomový smích z playbacku, Carr co tlačí na pilu a nefunguje snad nic, vynucená kamera co krouží kolem Carra. Fórky jak od trapně nalitýho týpka naproti na báru, kterej ne a ne držet hubu. No bída

Nuda k posrání