salalala

Zpočátku zajímavá a trošku netradiční sci-fi, která jede v pomalém tempu a strhne spíš vizuální stránkou. Tyldum si dává záležet na atmosféře a osamění probuzeného pasažéra je cítit v každém záběru. Vedle toho upoutá vizuálním řešením, které je výborné a celkový design lodi je fantastický, stejně jako krátké, ale efektivní záběry na vesmír. S tím souvisí i nádherná kamera a perfektní hudba, které jen dokreslují celkovou náladu snímku. Celý děj navíc prostupuje decentní přesah v podobě jakéhosi zamyšlení nad lidskou osamělostí a touhou s někým sdílet své pocity, i kdyby to měl být jen robotický barman. Chválit se musí i dobře napsané postavy a citlivě vznikající vztah mezi nimi, který snímek pomalinku mění v romanci. O to víc zamrzí, že v poslední třetině jako by Tylduma někdo vystřídal, protože se z filmu stává akční záležitost, která může lákat jen na efekty, protože jinak nedává moc smysl. Nastolená atmosféra zmizí, tempo se zbytečně zrychlí, celé to najednou nedává smysl a hlavně poměrně fajn romantika se změní v lacinou romanci, kde se postavy chovají hloupě a veškeré nastolené otázky a snahy o přesah zůstávají bez reakce. Alespoň, že obsazení to v těchto chvílích udržuje nad vodou. Pratt i Lawrence jsou velmi dobří, chemie mezi nimi funguje (na Lawrence se navíc hezky kouká a každá bazénová scéna s ní je děsně sexy) a vše utáhnou sami, pozadu ale nesmí zůstat ani výborný Michael Sheen, který nemá tolik prostoru, ale využívá ho na maximum. V závěru se přidá i standardně dobrý Fishburne, několikavteřinové cameo Andyho Garcii jsem vůbec nepochopil, možná že jeho postava se stala obětí zásadních postprodukčních zásahů. Passengers mají slušně našlápnuto, ale závěrečnou třetinou se trochu podkopávají a rozhodně nejsou tak chytrým filmem, jakým se od začátku snaží být. Slušná žánrovka, která ale mohla dopadnout mnohem lépe. 70%

Nolanovská symfonie a úplně jiný válečný film než všechny ostatní. V Dunkerku není vidět jediný nepřátelský voják (až na pár vteřin v závěru), ale nepřítel je tady po celou dobu cítit. Atmosféra je v kombinaci s hodně zvláštní a nesmírně zajímavou hudbou / ruchy až nesnesitelná a napětí by se dalo krájet. Od první do poslední minuty je vidět, že Nolan měl volné ruce a natočil přesně to, co chtěl a jak to chtěl. Experiment se třemi vyprávěcími liniemi se podařil, protože v závěru se skvěle propojí, a i když chvíli trvá se v tom všem zorientovat, postupem času si začneme uvědomovat, jak geniálně promyšlené vše je. Nolan nemá zapotřebí rozjíždět osobní a emotivní příběh, místo toho ukazuje válku jako celek, jakožto jednotlivé miniosudy ve velké události, v níž jsou lidé pouze figurkami. Akčních scén je tu hodně málo, ale když se objeví, stojí za to a všechny letecké bitvy rozhodně vedou. Díky Imaxovské kameře je vše vtahující a hodně intenzivní a díky různým netradičním úhlům a famózním záběrům si divák připadá jako součást celé operace. Samozřejmostí jsou fantastické herecké výkony, které možná na první pohled nejsou tak vidět, protože jsou trochu upozaděné, nicméně minimálně to, co předvádí Hardy s Branaghem, je naprosto excelentní a stejně tak jsou na tom i Rylance s Murphym, ale i ostatní, méně známí představitelé. Jediné, co snad trošku mrzí, je to, že příběh postavy Murphyho není úplně dořešen, ale to je snad jediná vada na kráse, která na absolutním hodnocení nemění nic. 100% PS: Bude zajímavé sledovat, jak bude film fungovat mimo kino, protože ten zážitek bude asi poloviční, což je škoda, protože si ho tím pádem budou diváci připomínat méně.

Vesměs nezajímavá žánrovka, která je směsicí několika slavných filmů, z nichž si půjčuje to nejlepší a snaží se to spojit do jednoho celku, což moc nefunguje. Espinosa totiž postrádá jakoukoli osobitost a větší nápaditost, která by film posunula o úroveň výš a udělala z něj něco déle zapamatovatelného. Kamera je moc hezká a různé naklápění obrazu (povětšinou vzhůru nohama) je fajn, jenže je ho tu málo, a i když vizuální stránka je propracovaná, nějak to k uspokojení nestačí. Zpočátku to vypadá, že půjde o chytrou a filozofickou sci-fi, jenže postupem času se na tyhle ambice rezignuje a snímek se mění ve standardní, solidní, ale nijak výjimečný vesmírný horor, v němž se postavy nechovají úplně logicky a k vědeckému uvažování mají trochu daleko, ale to tolik nevadí. Spíš zamrzí to, že tvůrci nedokážou využít potenciál slibného obsazení, protože většina herců nemá moc co hrát, jedinou výjimkou je snad jen Rebecca Ferguson a v závěru i Gyllenhaal, jehož účast jsem ale moc nepochopil, o Reynoldsovi nemluvě. Osvěžující je ovšem samotný závěr, který působí podvratně a zároveň absurdně a černohumorně. Škoda, že tu humoru není víc. Life není špatný film, ale ve výsledku působí jen jako Vetřelec light, což není úplně pozitivní. 60%

V éře hlučných, povrchních a opravdu příliš jasně cílených blockbusterů působí tento trochu jako zjevení. Matt Reeves po celou dobu jede v hodně pomalém tempu, v němž klade důraz na vskutku hutnou a potemnělou atmosféru, dialogy a práci s postavami, která je excelentní, protože všechny mají jasnou motivaci a chovají se logicky. Málokdy se vidí, aby scéna, kdy si někdo jen povídá, byla tak napínavá a atmosférická. K tomu všemu ještě Reeves natočil vlastně variaci na Apokalypsu, kterou někdy parafrázuje (nálety vrtulníků, pološílený plukovník jakožto záporák) a Velký útěk. Triky jsou naprosto dokonalé a po pár minutách už divák opice nevnímá jakožto výtvor CGI, ale jako plnohodnotné herce, Serkis je výtečný, hodně ale překvapí i Steve Zahn jakožto vtipný šimpanz v modré bundě. Woody Harrelson sice nedostal tolik prostoru, ale využívá ho na maximum a je de facto jedinou zajímavou lidskou postavou. Perfektní práci odvedl také Giacchino svým minimalistickým tématem. Je pravda, že z toho všeho mohla být cítit větší osudovost a finále asi většinu diváků neuspokojí, i když do vývoje filmu skvěle sedne a stopáž mohla být o chloupek kratší. To ale nic nemění na tom, že celá prequelová trilogie, která má po zakončení dost možností na další a další pokračování, patří k tomu nejinteligentnějšímu, co ve velkofilmech vzniklo a udržela si vysokou úroveň a dá se vidět opakovaně, což se o moc počinech z poslední doby říci nedá. 80%

Solidní zábava, která je spíš pro dospělejšího diváka než pro děti. McKay se s tím tedy nijak moc nemaže a od začátku nasazuje naprosto šílené tempo, které nepoleví až do konce filmu. Vše je tak kulometné, že není možné všechno okamžitě pochytit, proto i ty nejnápaditější odkazy a vtipy trochu zanikají, což je velká škoda. Stejně tak je škoda, že tvůrci vystřílí munici hned na začátku a po pár minutách naservírují nejlepší akční scénu z celého filmu. Ústřední příběh prakticky neexistuje, všechno jsou jen více, či méně povedené epizody, které jsou spojeny jakýmsi morálním apelem o rodině a empatii, který je ale plný klišé, předvídatelný a vlastně dost otravný. Osobně mi vadilo i velké množství postav a zapojení záporáků ze všech možných filmů už bylo malinko zbytečné a překombinované. Jinak je ale vidět režijní nadšení a invence, protože McKay nemá jediný slabý moment, a když už to vypadá, že se divák začne nudit, znovu sáhne po zběsilé akci, odkazu nebo hlášce, které spolehlivě pobaví. Velkým pozitivem je také dabing, v němž exceluje Will Arnett a pobaví i zvolení různých hvězd do menších rolí (Tatum, Fiennes, Cera, Hill), jen Galifianikis byl na Jokera málo ďábelský, ale to je detail. The Lego Batman Movie měl veliký potenciál, který asi paradoxně využil až moc a tvůrci do něj "nacpali" tolik věcí v tak kulometném tempu, že je to kontraproduktivní. Ve výsledku tak jde o slušnou, ale trochu instantní zábavu, kterou asi většina diváků nebude mít chuť vidět znovu. 70%

Důkaz toho, že méně je někdy více, ale i toho, že Gavin O'Connor se bude vždy vymykat a bude se pokoušet o filmy s přesahem. The Accountant má od začátku zajímavou atmosféru a rozehrává atraktivní premisu o autistovi - geniálním matematikovi / posléze účetním, který se jen tak mimochodem živí i jako nájemný vrah a tvůrce vysloveně láká na další sledování. S přibývajícím časem se ale příběh začíná hodně překombinovávat a v závěru už je moc popisný a samotné vyvrcholení je trochu přitažené za vlasy a leckomu může připadat směšné, což je škoda. O'Connorova chytrost je v tomto případě na škodu, protože filmu by slušela větší přímočarost a dějová jednoduchost, protože se do příběhu začíná zamotávat a není moc srozumitelný. Rozpačité dojmy z příběhu ale do značné míry kompenzuje u režiséra tradičně syrová akce, která není originální, ale dost působivá, zajímavě použitá hudba, několik hodně nápaditých scén a zapomenout nesmím ani na pár suchých vtipů. Affleck je v hlavní roli velmi dobrý, tahle úloha je opět založena prakticky na jediném výrazu, což Affleck umí a víc se po něm naštěstí nechce, Anna Kendrick je slušná, i když nemá tolik prostoru, J. K. Simmons je tradičně výborný, i když ani on nemá tolik místa, kolik by zasloužil. The Accountant se snaží být chytřejší, než ve výsledku je, na což doplácí úplně nejvíc, O'Connor je ale natolik dobrý režisér, že to dokáže zachránit jinými aspekty a udělá z toho stejně zajímavou podívanou, která ale hlavně v závěru trochu skřípe. 70%

Opravdu zrůdný film, který ale ukazuje, jak geniálně měli fašisté propracovanou propagandu. Hippler po celou dobu pracuje s nepodloženými fakty, účelově si vybírá obrázky zesláblých a vysílených Židů, na kterých ukazuje, jak se jim nechce pracovat a záměrně překrucuje skutečnost tak, aby Židy co nejvíce poškodil. Pod tím běží apelující komentář, z něhož zhnusení jen čiší, pak už stačí dát důraz na ty správné věci a diváka máte na své straně. Přirovnání Židů ke krysám je opravdu hodně odpudivé, jenže opět na svou dobu hodně efektivní a vůbec se není co divit, že mnoho (jinak třeba i inteligentních) Němců je opravdu nenávidělo a nemělo s nimi žádný soucit. Čím ale tenhle film "vyhrál" ve své pravdě, jsou opravdu kruté záběry košer popravy, která je vskutku neuhumánní a nešetrná a ani v dnešní době nepůsobí fyzicky moc dobře. Hippler věděl moc dobře, jak má na diváka působit a natočil zdánlivě objektivní, ve skutečnosti však silně manipulativní dokument, který ospravedlňoval holocaust. Ve čtyřicátých letech, kdy o ověřování informací nemohla být ani řeč, musel tento film zapůsobit opravdu děsivě a určitě rozesel strach do duší "obyčejných" lidí, kteří byli nakonec rádi, že jsou v "bezpečí", když existují koncentrační tábory. Co je ale na filmu nejvíc alarmující, je to, že pokud by dnes skoro stejným způsobem natočil šikovný filmař dokument o komkoli, výsledek by byl stejný a zas a znovu by vyvolal strach a nenávist (v současné uprchlické krizi si to není těžké představit) a mnoho diváků by ho mělo za pravdivý. Po filmařské stránce slušný průměr, z hlediska vyznění ale naprosto zrůdná záležitost, která ale byla svého času podána naprosto geniálně. 50%

Podvratný satirický thriller s hororovými prvky, který trefuje (doslova) do černého. Debutující Jordan Peele od začátku pracuje s obyčejnou premisou, kterou doplňuje houstnoucí atmosférou, kdy nejprve jen naznačuje a posléze už je jasné, že něco v celé rodině je hodně divné a ne úplně dobré, jen není zřejmé co. Postupem času se vše začíná vyjasňovat, ale atmosféra pořád houstne a divák je v dobrém slova smyslu neklidný. To ještě umocňuje hodně minimalistická hudba a v rámci možností zajímavá vizuální stránka, ocenit se dá i fakt, že postavy se chovají zcela normálně. Celý film ale pozdvihují satirické prvky, které decentně naznačují trvající rasismus v americké společnosti, nadřazenost bohatých, což ale odlehčují i nečekaným a někdy i hodně černým humorem. Podařilo se i obsazení, protože Daniel Kaluuya je velký sympaťák a nic netušícího hocha hraje s naprostým přehledem, velmi dobrá je ale i Allison Williams a vlastně i zbytek ansámblu je výborný. Je trochu škoda, že závěr se mění v klasický slasher (proti němuž vlastně film trochu bojuje), zase to ale tolik nevadí, protože je pořád natočen výborně, jen to trochu mrzí, protože v kontextu předchozího děje by člověk čekal něco originálnějšího. I přesto ale Get Out patří k zatím nejlepším žánrovkám uplynulého roku a divácký úspěch si jednoznačně zaslouží. 80%

Moonlight má velkou nevýhodu v tom, že má úplně všechny ingredience, které mají současné oscarové filmy mít, tudíž ho všichni budou považovat za kalkul. To by ale nebylo fér, protože Jenkins je šikovný režisér, který vystavěl silný příběh, který prostupuje dlouhým údobím, bohužel ale některé zásadní události vůbec nezobrazil a mnohdy se to nejpodstatnější odehrálo mimo plátno, aniž by se o tom později kdokoli dlouze zmínil. A je to škoda, protože příběh tím pádem není tak působivý, neboť divák si musí hodně domýšlet a nemá moc šancí získat si k nějaké postavě hlubší vztah. Smrtící je ovšem evropsky pomalé tempo, které je někdy líné až přespříliš a zrychlení by vůbec nebylo na škodu, tím pádem film působí trošku delší, než je. Zatratit ale Moonlight určitě nejde, protože kamera je nádherná, hudba hodně výrazná, přitom nikterak podbízívá a všichni hrají velmi dobře - Mahershala Ali má své momenty a za jakési niterné a intimní herectví si Oscara asi zaslouží, i když to není jednoznačné, Naomie Harris je v rámci možností výborná, i když je tu hrozně málo, což vlastně platí úplně pro všechny a podařil se i výběr tří herců, kteří ztvárňují hlavní postavu v průběhu let. Moonlight určitě není špatný film, Oscara asi získat po všech výtkách a obviněních musel, jen divákovi nejde moc naproti a je vyprávěn a řešen zbytečně složitě. 60%

"Kapitola dvě" je de facto úplně stejná jako ta první. Stahelski je pořád stejně nekompromisní a servíruje opravdu brutální akci s množstvím headshotů, což už se dnes nevidí a film tím pádem v dobrém připomíná to nejlepší z devadesátých let. Velmi dobrá je také atmosféra a vůbec celková mytologie vytvořená kolem tajemného společenství zabijáků, kteří se scházejí v hotelu, kde platí vlastní pravidla - to vše zadělává na potenciálně zajímavý seriál nebo komiks a to, jak s tím Stahelski pracuje, je obdivuhodné. Podobně vynikající je i finále v zrcadlovém labyrintu, které má spád, nápad a hlavně vynikající choreografii, která udělá radost všem milovníkům akce. Reeves v titulní roli nezklame a vlastně toho nemusí moc dělat, protože jeho zvláštní charisma bohatě stačí, radost udělají i malá role Petera Stormara a charismatický Ian McShane. Nejzásadnější chyba spočívá ve stopáži, která je zbytečně přetažená a dvě hodiny jsou zkrátka moc, protože takhle jednoduchý příběh, byť v atraktivních kulisách a s precizní akcí, je zkrátka neutáhne a zejména mezi vynikající úvodní scénou a "naháněnou" v Římě se objeví mnoho hluchých míst. Film by také zasloužil lepšího záporáka, protože tento je nevýrazný a jen minimálně charismatický. Oceňuji ale samotný závěr, který hodně láká na trojku, která by mohla být epická, což je přesně to, co oběma dílům zatím schází. Dvojku tedy hodnotím úplně stejně jako jedničku, čili 70%.