Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Krimi
  • Horor

Recenze (1 363)

plakát

Králova přízeň (2008) 

Poměrně solidní historické drama, které ale má několik problémů. Tím nejzásadnějším je asi to, že divák tu nemá moc s kým jít, protože žádná z hlavních postav není příliš sympatická a své osudy si později víceméně zaslouží. Navíc tvůrce vzhledem ke střídmé stopáži zvolil poměrně rychlé tempo, v němž se události dějí dost překotně bez bližšího vysvětlení, což divákovi ztěžuje orientaci. Lehce nešťastné jsou povrchní charaktery, které jsou rozlišovány jen podle míry vášně a touze po moci. Debutující Justin Chadwick jinak ale poměrně uspěl, protože výpravu měl k dispozici velmi slušnou, což platí i o kostýmech a vystihl i solidní dobovou atmosféru. Z ústřední trojice má největší prostor Natalie Portman, která je velmi dobrá, Scarlett Johansson bohužel brzy ustoupí do pozadí a nemá moc co hrát, Eric Bana je v rámci omezených možností také dobrý, ale ani on nemá tolik možností, z dnešního pohledu pak potěší menší role Eddieho Redmaynea, Marka Rylance a Benedicta Cumberbatche. The Other Bolyen Girl evidentně není historicky moc věrný a několik událostí spojuje do jedné, nicméně jakožto určitá licenční historická fikce funguje poměrně dobře, pokud ale měl větší ambice, tak příliš neuspěl. 70 %

plakát

Bod obnovy (2023) 

Jestli něco debutant Robert Hloz rozmetal, tak klasické výmluvy, že to u nás nejde. Za relativně skromný rozpočet dokázal natočit vizuálně a technicky fantastický počin, na kterém je vidět, jak moc si s ním jeho tvůrci pohrávali. Nebývá zvykem, aby v českém filmu byla promyšlená každá scéna a i ten nejmenší detail zcela přesně zapadal. Futuristický vzhled brutalistních budov je vskutku úchvatný a opravdu evokuje, že nějak takto by budoucnost mohla vypadat. Báječně funguje i temnější atmosféra, která navozuje potřebně dekadentní ladění. O to větší je škoda, že příběh je hodně na vodě a připomíná libovolný díl z libovolného kriminálního seriálu posledních let. V podstatě od prvního momentu je jasné, kdo je pachatel, jde jen o jeho důvod. Scénář je opravdu jakýmsi výběrem těch největších klišé z hollywoodských žánrovek, což není nutně špatně, není to ale zajímavě zpracováno. I kvůli tomu pak snímek postrádá napětí a emoce, protože je dost chladný a drží si od diváka zvláštní odstup. Ne úplně dobře řešené jsou i dialogy, které jsou hodně šroubované a připomínají spíš knihu než přirozenou mluvu a hodně šustí papírem. Andrea Mohylová v hlavní roli je velmi dobrá a stejně chladná a odtažitá jako celý film, jako jediná má ale co hrát, protože ostatní už tu jsou dost málo a nijak zvlášť nezaujmou, což je třeba u Karla Dobrého až s podivem. Bod obnovy tedy zlehka ukazuje cestu, jakou by se česká kinematografie mohla vydat a skrývá opravdu největší potenciál za poslední minimálně dekádu. Jen je škoda, že ho degraduje prvoplánová a laciná zápletka. 60 %

plakát

Rambo III (1988) 

Tak trochu oběť svého megalomanství. Na třetím Rambovi je vidět obří rozpočet, který do něj byl investován, protože od počátku vypadá velkolepě a tři čtvrtiny stopáže tvoří obrovská akce. Peter MacDonald viditelně neřešil příběh, který je vskutku jednoduchý a je jen pouhou záminkou pro onu akci. Ta je natočena solidně, někdy je dost zábavná a některé záběry jsou nápadité, nicméně je jí opravdu hodně, což je trochu kontraproduktivní, protože velmi brzy se vůči ní divák stává apatický a nevychutná si ji tolik, jak tvůrce zamýšlel. Film jako takový má blízko komiksovému podání, protože Rambo už je totální übermensch a přežije úplně všechno. Oproti předchozímu dílu, který byl extrémně seriózní, se v tomto objeví náznaky humoru a několik vydařených hlášek, což je jedině dobře a přece jen tím probleskuje určitý tvůrčí nadhled. Stallone odvádí naprosto standardní výkon, milovníky série pak nepochybně potěší, že je tu více Richarda Crenny, který se dostává i do akce, na druhou stranu tu ale je nejslabší záporák z celé série, protože Marc de Jonge postrádá charisma a děsivost a je trochu toporný. Rambo III je závan nostalgie, který možná pro modernějšího diváka bude snesitelnější než druhý díl, protože lépe vypadá a je více akční a řeší se v něm toho naprosté minimum. Navíc se v závěru objeví ono slavné a dnes už ironické věnování. 60 %

plakát

Rambo II (1985) 

Druhý Rambo do značné míry definoval představu o této postavě, což je trochu škoda. Je totiž diametrálně odlišný než první díl. George P. Cosmatos zcela rezignoval na psychologickou a protiválečnou rovinu a natočil ryze béčkovou podívanou poplatnou době. Rambo už tu neřeší traumata, ale stává se "übermenschem" a "strojem na zabíjení". Druhý díl je naprosto přímočarý s jasně rozděleným dobrem a zlem a body sbírá především atraktivními exotickými lokacemi a pochopitelně velkolepou akcí, která se v závěrečné půlhodině mění v totální inferno a zejména letecké bitvy patří k naprostým vrcholům. Stallone v hlavní roli je velmi dobrý, jen emocionálnější polohu moc nezvládá a citové výlevy tentokrát nejsou tak důvěryhodné, moc jich tu ale není, takže se to bez problémů dá přejít. Steven Berkoff zcela záměrně přehrává a přidává roztomilý ruský přízvuk, Charles Napier bohužel nemá tolik prostoru, ale zákeřného byrokrata ztvárňuje více než dobře, Richard Crenna je naprosto standardní, protože ani on nemá příliš místa na to cokoli zásadního předvést. Po letech je pochopitelně Rambo II spíš nostalgická podívaná, která může modernímu divákovi připadat nechtěně směšná a asi už je přežitá, ale jakožto obraz jedné filmové éry a své doby patří k tomu nejlepšímu, co kdy vzniklo. 70 %

plakát

Street Kings (2008) 

Solidní, ale ničím neobjevná krimi z dob, kdy David Ayer byl ještě začátečník. Nemá problém s drsnou atmosférou, která se táhne celým filmem, a s vytvořením jakési bezútěšnosti, která provází policejní práci. V relativně svižném tempu pak vypráví příběh, který tedy nikoho nemůže překvapit, protože je naprosto tuctový a plný klišé. Ayer si naštěstí pomáhá i slušnou akcí, které ale překvapivě není tolik, a poměrně dobře napsanými dialogy, které mají spád a odsýpají. Hodně mu pomáhá Keanu Reeves v hlavní roli, který zvolil civilnější mód, a ačkoli jeho postava není úplným morálním vzorem, přece jen se s ní dá v určitých věcech ztotožnit. Škoda, že je na to sám, protože nikdo už nemá takový prostor, aby mu byl důstojným protihráčem, jedinou krátkou výjimkou je v závěru Forest Whitaker, díky kterému je jejich společná scéna asi nejlepší, co může snímek nabídnout. Ostatní už jsou tu moc málo na to, aby předvedli zásadně zapamatovatelný výkon. Dojem kazí překomplikovaný konec, který už musí být každému jasný po pár minutách, navíc není zpracován natolik atraktivně, aby to divák přehlédl. Street Kings určitě není špatný film a na jedno podívání jde o velmi dobrou kriminálku, nelze se ale ubránit dojmu, že její ambice byly o něco větší. 70 %

plakát

Demolition Man (1993) 

Je až s podivem, že jednu z nejpravděpodobnějších vizí budoucnosti naservíroval přiznaně béčkový akční počin, který se nebojí humoru a satiry. "One movie wonder" Marco Brambilla s překvapivou lehkostí vystihl zvláštní atmosféru světa bez zločinu, sexu a násilí, která je chvílemi extrémně vtipná a chvílemi ve své dokonalosti notně děsivá. Celé to má svižné tempo a dostatek režijní invence. Paradoxně akční scény jsou tím nejslabším, protože jsou naprosto standardní a nepříliš zajímavé, naštěstí na nich ale film nestojí. Divák tak ocení hlavně trefný humor a jemný satirický nádech, který je znát zejména na jménu mnoha postav. Sylvester Stallone tu prokázal slušný komediální talent, který už ale nikdy, i přes značné množství pokusů, nevyužil, což je škoda. Wesley Snipes naopak záměrně přehrává, což se ale do celkové stylizace hodí, Sandra Bullock je snesitelná a roztomilá, o moc víc jí toho scénář nedovoluje. Za zmínku pak stojí i Nigel Hawthorne, který tu mohl být klidně víc, protože jeho chladnokrevné chování je skvělým opozitem k živočišnosti a "primitivnosti" Snipese aka Phoenixe. Od plného počtu pak výsledek dělí jen některé nelogičnosti a drobnosti, které nejsou moc promyšlené, celkový zážitek ale naštěstí prakticky neovlivní. 80 %

plakát

Kniha přežití (2010) 

Poměrně nešťastný film, který skrýval velký potenciál, leč ho nedokázal využít. Atmosféra je potřebně hutná a temná a velmi specifický vizuál je parádní a výborně evokuje svět po pravděpodobné jaderné (?) katastrofě. Solidní je i akce, které ale není tolik, je ale potřebně a decentně brutální a invenčně nasnímaná v podobě siluet. Zpočátku funguje i pozvolnější tempo, které jen prohlubuje celkovou záhadnost situace. I Denzel Washington je velmi dobrý, jen mnohdy nemá co hrát, přesto vše utáhne svým charismatem, Mila Kunis je mu důstojnou partnerkou a Gary Oldman je taktéž velmi dobrý, jen jeho záporák není úplně nejlépe napsaný a o jeho motivaci se divák může jen domnívat. Zásadním problémem je ovšem příběh, který není moc dobře vymyšlený a zcela zásadně mu chybí kontext. Nápad s Biblí jakožto spásnou knihou je výborný, jenže není vysvětlený a působí tak velmi samoúčelně až lacině a není se co divit, že mnohým evokuje náboženskou agitku. Závěrečná pointa asi měla být šokující, to se ale úplně nepodařilo, jen to prohloubilo jakousi nadpozemskou auru hlavní postavy, která opět není nijak vysvětlen. The Book of Eli tak ve výsledku není rozhodně špatný film a v rámci postapo dramat patří k tomu lepšímu, je ale škoda, že obrovský potenciál vůbec nevyužil. 60 %

plakát

Kozoroh 1 (1977) 

Oproti jiným konspiračním thrillerům své doby tento poněkud zaostává. Do značné míry je to vinou Petera Hyamse, který byl v kariéře spíše rutinérem, což tady víceméně dokazuje. Napínavá a nepříjemná konspirační atmosféra tu funguje velmi málo a na diváka nikdy úplně nedopadne. První polovina, v níž se příběh ještě rozjíždí a působí tu jakési tajemno, je velmi dobrá a naláká k dalšímu sledování. Postupem času ale snímku tzv. padá řetěz, protože se začnou dít dost nelogické věci a celé se to posouvá do absurdity, protože něco podobného by v reálu určitě nefungovalo. Hyams tak nejvíce upoutá pasážemi z pouště, kde je ona samota všech zachycena velmi dobře. Z obsazení rozhodně vyniká záporný Hal Holbrook, částečně zábavný Elliot Gould a solidní James Brolin, pozitivem budiž i Telly Savalas v asi nejzábavnější úloze kariéry. Akce tu moc není, což je asi dobře, protože jízda auta s nefungujícími brzdami je vskutku dost špatně natočená, závěrečná honička je naprosto standardní, zase ji ale devalvuje absolutně nesmyslné držení postavy na křídle, které je opravdu zoufale nerealistické. Příběhu pak chybí lepší pointa, protože snímek najednou skončí, aniž by některé motivy dořešil a objasnil a uzavřel osudy stěžejních postav. Capricorn One postupem let dost zastaral a rozhodně není tak výrazný, jak chtěl asi být a podobným teoriím navíc dělá medvědí službu, protože je jasné, že pokud by se někdo o podobný podvod pokusil, rozhodně by to nemohlo fungovat takto. Přesto si pozici suverénně nejlepšího počinu Petera Hyamse a čtyři hvězdy zaslouží. 70 %

plakát

Tiché místo: Část II (2020) 

John Krasinski je nepochybně šikovný a zručný režisér, což potvrzuje i u sequelu svého nejslavnějšího počinu. Úvod, který je tedy prequelem, je naprosto strhující, má svižné tempo, tajemnou atmosféru a nejvíce funguje v momentech, kdy je točen z pohledu hluchoněmé holčičky a odehrává se v tichu, jen škoda, že ty trvají vždy jen pár vteřin. I zbytek snímku si hutnou atmosféru udrží a celé záběrování je naprosto precizní a nebýt viditelně digitálních "emzáků", není tvůrci moc co vytýkat. Jako scenárista ale Krasinski selhává, protože až moc spoléhá na jakýsi wow efekt a nechává postavy leckdy dělat naprosto nesmyslná rozhodnutí, příliš nevysvětluje chování mimozemšťanů a vůbec nepracuje s žádným zásadním motivem, který by byl extra působivý. I jindy fungující rozdělení rodiny a snaha o její záchranu není tak zajímavé a de facto vyšumí do ztracena. Nejvýraznější výkon pak podává úchvatná Millicent Simmonds, která zastiňuje i Emily Blunt a překvapivě matného Cilliana Murphyho, který ovšem doplácí na to, že nemá moc co hrát a filmem se spíš "proexistuje". A Quiet Place Part II určitě není zbytečný sequel a v jednotlivostech má svůj smysl, paradoxně nejsilnější je ale hned v úvodu, který bohužel s dalším dějem nemá moc společného. 60 %

plakát

Rambo: První krev (1982) 

Je škoda, že globálně je Rambo dnes vnímán jako prototyp testosteronové akce bez valného přesahu. První díl je totiž výborné psychologické drama o posttraumatickém syndromu, v němž hlavní hrdina nezabije jediného člověka. Ted Kotcheff nastolil potemnělou atmosféru, kterou ještě umocnil častým deštěm a nenápadnou, ale precizní hudbou Jerryho Goldsmithe. V první polovině stopáže je akce de facto nulová a vládu přebírá psychologická rovina a osobní válka dvou mužů, kteří vědí, že z ní není cesty zpět a zejména postava šerifa si je dobře vědoma, že moc šancí nemá, její čest a ego jí ale nedovoluje přestat. Druhá polovina už je akčnější, nicméně nijak zběsile, a i když v ní Rambo pobíhá s kulometem, pořádně vystřílí jen vylidněnou benzinku. Celá pasáž v lesích je minimalisticky brilantní a následná motocyklová honička ji jen završuje. Sylvester Stallone je výborný a závěrečný mrazivý monolog patří k nejlepším výkonům jeho kariéry, nezaostává ani Brian Dennehy a v polovině se přidá i Richard Crenna. First Blood je i po letech vynikající podívanou, které k plnému počtu chybí snad jen razantnější závěr, který nabízí knižní předloha. 80 %