Botič

Liman drží v rukou celkem slušné karty, dva dobré hlavní herce, potenciálně vtipné situace plynoucí z neschopnosti ovládat “hluk”. Přesto servíruje podobnou slátaninu jakou byl Jumper. Úvodní čtvrthodina je prakticky nekoukatelný chaos. Zbytek pak jen suchá cesta z bodu A do bodu B s nadrženým Hollandem. Chaos Walking se tak řadí mezi další nevýrazné kousek jako byl Dárce nebo After Earth. Tohle nemá v roce 2021 co dělat. Bez pardonu.

Válka Roseových s monstry a film, u kterého snad každá moje buňka v těle křičela, jak jí chybí kino. Zápletka s teenagery úplně zbytečná, ale po tom, co jsem viděl se na tvůrce nezlobím ani trochu.

Neuvěřitelné, konečně bude po čtyřech letech od tohohle tématu pokoj. Filmové monstrum. Každá generace asi musí mít svého Schumachera. Zlatý Riddle nebo Poison Ivy.

Těch doslova špatných obratů se tam děje tolik, že mě to nenechalo ani chvíli vydechnout. Zlověstný horor, který si dělá srandu prakticky ze všech, jak z postav, tak i diváků. Ty tři konce? Jeden lepší, než druhý. A to jsem to chtěl během titulků vypnout. Chyba. Velká chyba!

Billie Eilish a pohled na jednu rodící se kariéru hodně, hodně, hodně z blízka.

Při sledování téhle časové smyčky jsem měl pocit, jako bych se propadl tak o deset let zpátky v čase a říkal si, jaká je škoda, že se už takovéhle filmy moc netočí a nebo jsem na ně jen přestal koukat? S naleštěným Palm Springs bych to úplně nesrovnával, spíš s takovou Juno, Away We Go nebo Nick and Norah's Infinite Playlist.

Intimní, srdcervoucí a melancholický příběh pro dvě hvězdy, které září a to i ve chvílích, kdy dojdou slova a zůstávají jen pohledy a doteky. Jeden z těch filmů, u kterého má divák pocit, že nesleduje dva hrající herce, ale opravdový výsek lidského života.

Sia si chtěla natočil film v duchu videoklipů z Chandelier éry s Maddie Ziegler v hlavní roli a dostává za to čočku ze všech směrů a za svá umělecká rozhodnutí se pomalu musí omlouvat kudy chodí. Tohle není jednoduché téma, ale ta silně negativní kritika mi nepřijde zasloužená. Spíš si říkám, jak je tahle doba více svazující, než osvobozující. Cancel culture by mohla v roce 2021 přestat existovat.

Výborná věc, absurdní, ale od srdíčka, navíc s kultovním potenciálem! Víc se mi nechce psát, abych ty bizardní mluvící kraby, mořské panny a další šílené zákruty zbytečně neprozrazoval. Tohle si musí objevit každý sám.

Krásně nasnímané divadlo, kde na sebe křičí dva herci, jak se milují a nenávidí, ale po půlhodině to celé zabředne do celkem nudné a repetitivní smyčky, takže když to divák po třiceti minutách vypne, pořád může s klidným svědomím říct, že Malcolma a Marie viděl do konce. Žádný unikátní oblouk, zvrat ani silnější katarze se nakonec neodehraje. Zendaya je tahoun a příběh s lehkostí posouvá, ale co se někde celkem vytratilo je chemie s Washingtonem.