Botič

Znepokojující film o závislosti, závisti a posedlosti influencery a sociálními sítěmi. Pořád se sice pohybujeme v bezpečných indie vodách, ale občas to zazvoní hodně blízko domova.

Zvláštní film. Z každého rohu tu vykukuje jedna lepší herecká posila, než druhá. Postavy dohánějí jejich životní rozhodnutí. Je to smutné. Zároveň podivným způsobem uklidňující.

Ten nápad je fajn, ale takhle ho propálit už v názvu a traileru je škoda. Přemýšlet hodinu a půl o tom, co by s takovým námětem udělali Mike Flanagan nebo Ari Aster mi přijde mnohem víc vzrušující a děsivější, než se koukat na samotný film.

Mrzí mě ta jistota, s jakou to PIXAR tentokrát odehrál. Luca měl slušný potenciál změnit pravidla hry a i ten dopad tak mohl být mnohem silnější. Takhle je to "jen" milá, občas trochu ospalá, letní jednohubka, u které jsem dostal chuť na těstoviny. Mitchellovi zůstávají na vrcholu nejlepších animáků tohoto roku. Ty se do toho šlápnout rozhodně nebáli.

Stand up, u kterého mě zamrzelo, že jsem ho nenatočil já, protože je tam snad úplně všechno, co se mi dělo v karanténě během 2020.

Více než pokračování The Conjuring mi přijde, že jsem dostal takový slabší odvar ze seriálu Mindhunter. Natočené je to pěkně, ale chybí tomu výraznější rukopis v oddělení strašení a závěr je tak přitažený za vlasy, až to působí dojmem, že to tvůrci zbytečně přehrotili.

Tady si dal Disney záležet. Nádherně spíchnutá záležitost, která prvoplánově nesmrdí snahou vyždímat z diváků peníze. Z letošní kolekce Jaro/Léto 2021 pro mě zatím jediný film, kterému dávám s čistým svědomím plný počet!

Snyder je pro mě tvůrce, co natočil jednu střízlivou pecku, kterou si jednou za čas s chutí připomenu a zbytek jeho filmografie jsou pro mě kusy, u kterých přivírám oči. Někde jedno, jinde obě. Po Úsvitu mrtvých je to jedna velká koupačka v CGI a nahánění stylu. Příběh nehraje roli. Až je mi Zacka trochu líto, Připomíná mi školáka, který se snaží být za každou cenu cool, ale ať přijde s čímkoliv, pořád to tam není. Army of the Dead má na těch přísných 148 minut dost málo silných momentů i nápadů. A upřímně mě děsí, že by tu mělo vzniknout celé zombie universum, kde se budeme pohybovat dozadu, pak zase dopředu. Tohle není látka, která si to zaslouží.

Kdo mi jde po krku mi v mnoha směrech připomínalo Divokou řeku s Meryl Streep. Silné ženské hrdinky bojují v rozbouřené divočině se dvěma ťulpasy a u toho zachraňují děti. Měl jsem to rád tenkrát a mám to rád i teď.

Aja v honbě za udržením diváka v nevědomí vyhodí logiku do vesmíru a s přibývající stopáží servíruje pár celkem drsných lapsů, které v kontextu předchozích minut nedávají absolutně smysl. Ale na druhou stranu mě jeho one woman show udržela v příjemném napětí.