Botič

Emily in Paris S01 je tak strašně daleko od toho, v čem teď žijeme, ale chytlo mě to hned od první minuty a nepustilo po celou dobu. Tohle není dobrý seriál, ale jako únik od reality to funguje na jedničku. Emily in Paris S02 (ne)funguje obdobně jako první sezóna. Prakticky je to úplně stejná písnička. Netflix se poslední dobou profiluje jako generátor stále dokola se opakujících návratů do stejný vod, které příběhy ale nikam neposouvají. Tady ta bageta se začíná pořádně natahovat. Emily in Paris S03: Žádná volba je taky volba. Darren Star se tentkrát vyšvihl a třetí sezóna je nejlepší, co zatím s Emily In Paris nabídl. Je to pořád bejkárna. Seriál z jiného času, prostoru a reality, ale je to zábava sledovat. Už chápu, proč se doktoři neradi koukají na projekty z lékařského prostředí, kdo má ty nesmysly vydržet sledovat. Trochu jsem rostl ze všech těch nesmyslných marketingových pitchů a náhodných nápadů, které přijdou zrovna v tu správnou chvíli. Ale jinak? Paráda. Mindy tentokrát největší tahoun.

Čistý koncert od začátku do konce, přes scénář až po herecké výkony. Vtipné, kruté, na soudní drama neskutečně svižné. Zatím nejlepší film roku 2020!

Zpětně mi přijde, že The Haunting of Hill House byla mnohem větší sázka na jistotu, než The Haunting of Bly Manor. Přítom druhá sezóna je chytřejší a s mnohem zajímavějšími myšlenkami, než první technicky perfektní příspěvek. A teď co je víc? Pocit strachu prakticky s každým dílem a nebo poměrně chytrý romantický příběh s prvky gotického hororu?

Hned ze začátku se Ratched tváří jako mix Psycha a Osvícení, aby se pak převlékla do hávu z Mlčení jehňátek a poklonila Bonnie a Clydeovi, jenže nakonec skončí pomalu jako Carol Todda Haynese. Vymazlené a do detailu vykreslené omalovánky, které jsou ale na míle vzdálené od syrové nálady a atmosféry Přeletu nad kukaččím hnízdem.

Uf, vážně tohle pustil Disney do světa v roce 2020? Takový ten film, co si pustíte v osm večer a dokoukáváte ho o tři a půl hodiny později. Vizuálně asi nejslabší Disney. Některé scény na sebe pomalu ani nenavazují. Ale to je v podstatě jedno. Ten největší problém se ukrývá v samotném poselství, které je teda fest zlý. Žena může v mužském světě uspět jen tehdy, když má superschopnost, na své straně ptáka a císařovo povolení, že tedy za něj může bojovat až, když mu jde o život? Kdyby se tvůrci vydali cestou She's the Man, udělali by mnohem lépe. Takhle servírují jen vykostěnou válečnou agitaci.

Palm Springs a film, z kterého single lidi odchází s pocitem naděje. Teda jen do momentu, než se v tom začnou šťourat. To se pak ocitnout sami v časové smyčce.

Vizuálně by to chtělo patřit do světa Čarodějnice, zvukově zas hučí synťáky jak v Mandym nebo Maniakovi, ale Oz Perkins nedokáže strhnout tolik, jako tvůrci tří zmíněných kousků. Škoda.

Film o tom, že člověk nemůže brát nic jako samozřejmost. Aktuálnější, než v 2017. Přísná satira.

Tohle mohl být klidně další přírůstek do série Cloverfield.

Neortodoxní místy působí jako dokument, který staví na kontrastu konzervativnosti a diversity. Projekt, který po sobě zanechává hodně výrazný "statement", u kterého mám ale jeden otazník. Příběh ukazuje ženám v podobné situaci určitou cestu a inspiraci, ale do jaké míry tyto ženy budou mít přístup k Netflixu, když nemají pomalu přístup ani k internetu?