Botič

Premisa filmu láká na poetický snímek postavený na matematicko-filozofickém přesahu, ale výsledek je agresivní patvar, který nedrží pohromadě. Onen filozofický motiv filmu - prvočísla jsou čísla beze zbytku dělitelná jen jedničkou nebo sebou samými.. - zde zaznívá v ten nejnevhodnější okamžik a ve výsledku je přehlušen podivně naroubovaným songem. Skoro by se dalo napsat, že se jedná o další ukázku toho, že Bůh je krutý a my jsme jen loutky v jeho rukách bojující o vlastní přežití. Několik příběhových rovin se v konečném účtování sjednocuje v závěrečný akt, kdy dochází k úplné sublimaci veškerých dobrých úmyslů. Jediné, co funguje na výbornou je hudba figurující zde coby katalyzátor způsobující dávivý reflex.

Divoký a uprděný hipster animák made by Poland. Hrubozrný snímek, který svou vizuální stránkou nestrhne, ale sází hlavně na situační humor, který zaručeně nesedne každému. Podobný experiment jako Maďarský Distrikt! Polovina z Vás jej bude milovat a druhá půlka bezmezně nenávidět. Nicméně scénu s poletujícími nafukovacími Ančami z hlavy jen tak nedostanu. [MFFKV 2011]

Nuda v Québecku ve filmu, z kterého během projekce uteklo nejvíce diváků. Dlouhé celky bez střihu a s minimem dialogů - klasické festivalové minové pole, které nudí k smrti se závěrem za trest. Bohužel se v mozkovně rozkládá jen pozvolna a tělo neopouští rychlostí blesku.

Filmové utrpení, které je ale nutné vidět - umělecký kýč, co se dokáže zarýt do paměti a snímek vzbuzující dosti ambivalentní pocity. Na jedné straně je každý záběr naprosto bezchybnou momentkou, která by si zasloužila zarámovat a pověsit na zeď, práce s herci a zvěří vzbuzuje dojem, že by klidně za nějakými částmi filmu mohl stát i Lars von Trier, ale na druhou stranu 162 minutová cesta do středověku místy nudí a vleče se takovým způsobem, že je divák nucen protrpět se druhou polovinou až do konce. [MFFKV 2011]

Kdyby Jacques Tati potkal Aki Kaurismäkiho vzniklo by asi něco takového, jako jsou Prázdniny u moře. Groteskní komedie, která svými jednotlivými epizodami baví, ale v celku nedrží pohromadě. Byť se jedná o závan svěžího větru v jinak existencionálních vodách karlovarské filmové přehlídky. Příjemný odpočinkový snímek po náročném dni. [MFFKV 2011]

Weird! Queer! Aneb když osmdesátá léta byla pod silným vlivem Jacka Kerouaca a Williama Burroughse. Touha po tom vymanit se z osidel svých vlastních těl a redefinovat tělesnou schránku jako takovou - dokument o osobnosti, která se rozhodla ze sebe a svého těla udělat umělecký předmět a vystavit jej v samotném centru mediálního dění. Sedmdesáti minutová odysea do nitra umělecké duše, které jedno tělo nestačí, co v polovině chytne a nepustí. Žij každý den, jakoby byl tvůj poslední! She's wonderful. [MFFKV 2011]

Film střížený a ušitý přímo na míru, avšak s jednou nevýhodou, že tenhle značkový (Pedro) oblek nepadne každému. Almodóvar se přihlásil o slovo s nečekanou žánrovkou, z které mrazí až do nejspodnější části kůže. Bizardní a proklatě amorální příběh o chaosu, jenž dokáže zachvátit myšlenkovou soustavu v okamžiku, kdy dochází na hroucení vysněného domova. Pak zbývá jen hledání únikového východu v podobě protiútoku - experimentální změny pohlaví proti lidské vůli. Středobodem příběhu je v prvním plánu motiv pomsty a následné zamilovanosti(?) plastického chirurga do svého netradičního výtvoru. Slovy Mirka Procházky se skutečně jedná o "moderní Pygmalion zkřížený s korejským Oldboyem a španělským baletem v punčochových oblecích" s jedním z nejlepších konců - snad jedině Pedro dokáže namíchat emoce a komično v takovém poměru, že člověk odchází z kina s dírou v hlavě. [MFFKV 2011]

Silné drama na steroidech, kterému sráží nohy jeden nadbytečný vedlejší motiv, ale díky Matthiasi Schoenaertsovi, který téměř nesleze z plátna, se jedná o neskutečně upřímnou one man show o tom, že stačí jeden okamžik a život najednou všechno nabírá jiný směr. [MFFKV 2011]

Díky Hollywoodu je První světová válka černobílá, Druhá světová válka barevná a válka Severu proti Jihu technicolorová. Magic Trip je ve své podstatě skutečně magický, byť mi tenhle styl života není tak úplně blízký. Dokument popisující cestu amerického spisovatele Kena Keseye k dospělosti vedoucí napříč Spojenými státy v autobusu plného LSD. Každý asi v postatě hledáme Jacka Kerouaca v sobě a snažíme se vymanit z okovů společnosti - Ken to vzal od podlahy a rozhodně se bylo na co koukat. [MFFKV 2011]

Melodramatická "disneyovka", která nenabízí žádný smířlivý konec ani prince na bílém koni. Snaživá Popelka, Šípková Růženka, Kráska milující zvíře - vše v dechberoucích dobových kulisách s vynikající Julianne Moore v hlavní roli. Ačkoliv se ve výsledku jedná o chladnější, povrchnější a utopickou podívanou, ale my přeci umíme nahlédnout pod povrch - nebo snad už dneska nikoliv?