argenson

Neskutečně zábavná konfrontace mezi staroanglickou tradiční rodinou a rozdováděným spolkem přistěhovalých čmoudů. Je neuvěřitelný, že jsme ho k tomu přemluvili. - Výhodou je, že když ti někdo postřelí psa, tak ti pak dluží velkou laskavost.

Trochu se to táhne, ale díky tomu vynikne geneze zvláštního přátelství mezi starým boháčem a mladým klukem doplněná luxusním interiérem domu pana Harrigana. Duchařská zápletka je soft, ale jako celek moc fajn film.

Řekl bych, že Karel Roden nečetl celej scénář, protože v jeho filmografii se Vánoční příběh jeví jako šlápnutí do hovna. Mě to ale bavilo moc, protože tolik mých oblíbenců v jednom filmu byl nářez. Byť ten příběh je dost překombinovanej a snůška náhodných setkání dost nevěrohodná. A klidně by se to mohlo odehrávat v kterýmkoliv ročním období, ta atmosféra vánoc je tam našroubovaná trochu nešikovně.

Zábavné, mrazivé, absurdní. Na minimálním prostoru a s málo známými tvářemi skvělá studie manželského vztahu, do kterého brutálně zasáhne nikým nezvaná matka/tchýně. Simona Peková má určitě našlápnuto sáhnout si na Českýho lva. Jediný, s čím jsem měl problém, byl účelově vystavěný mikrokosmos postav. Dejme tomu, že překladateli lotyšské literatury lze přiznat úlohu asociála odříznutého od světa s minimalistickou sociální bublinou, ale ženská, co pracuje v obrovským špitálu, musí mít kolem sebe spoustu lidí, co pomůžou, poradí, zatímco tady jsou ti dva v řešení problému odkázaní sami na sebe. Seber si tady Kocoura a běžte do prdele.

Nijak nevybočující středoškolská kravina, ale náramně zábavná se spoustou vizuálních gagů a dobrých hlášek. Až do konce skvěle vypilovaná zápletka s ananasovým džusem. Ve vedlejší roli potěšil Nicholas Galitzine, kterýho jsem viděl v romantických až melodramatických postavách, tady se ale předvádí jako výbornej komediální talent.

Nádherná ukázka toho, že chtít být forever young přináší nesporné výhody, ale taky zavání řadou průserů. Furt se stěhovat, měnit jména, ukončovat vztahy a zoufale se vyhýbat focení, dyť z toho by normálnímu člověku muselo hrábnout už po pár letech.

Jo, zlatej covid, to se to točily exteriéry bez lidí. I když je to vizuálně kýč jako prase, musím říct, že tolik pěkných záběrů Prahy už jsem ve filmu dlouho neviděl. Příběh je ovšem celkem o hovně, naivně poskládanej a se spoustou připitomělých dialogů. Momentu odhalení paní prezidentky úplně chybí nápad a humor, chtělo by to lepšího scenáristu. Ale má to celkem příjemnou náladu. Co je to vlastně za chlapa? Má vůbec prověrku?

Zkusil jsem, jestli jsme ve schématu středoškoláckých vyvražďovaček zaznamenali nějakej progres. No, tak to zase nevyšlo.

Upřímně řečeno, filmografie Tomáše Holýho mi s výjimkou velryby a polepšovny trochu splývá a na první dobrou bych nedokázal říct, kdo ve kterým filmu hrál. Takže úplně náhodou jsem si po letech zopakoval Prázdniny pro psa, tak snad už udržím v paměti, že Drtikol a zábavná interakce Maciuchová-Hrzán je odsud. Jako celek to úplně skvělý není, ale jak několikrát zaznělo: Hlavně že se nikomu nic nestalo.

Je neuvěřitelný, že mladý lidi tady maj outfity a účesy, s kterýma by klidně mohli vystupovat i dneska. Pak je zábavný, jak pozdější gentlemani par excellence tady jsou za pěkný hajzly (Petr Kostka, Jiří Kodet). Jana Brejchová už tady ukazuje, že má našlápnuto k pozici evropské hvězdy. Trochu mě rušilo sluníčkové finále, ale jak jsem se někde dočetl, ten konec musel Krejčík přetočit, páč se to soudruhům nelíbilo.