argenson

Málo akce, nudná zápletka točící se kolem červených škodovek, nepřesvědčivé výkony v dětských rolích, zbytečně moc soudruhování. Jedinou vtipnou hlášku obstaral – kdo jiný – Vladimír Menšík ve scéně se žemlovkou. Líto mi bylo Evy Matalové narvané do postavy z pohledu dětí jakože natvrdlé babičky, která nepozná škodovku. Navíc ve zcela nelogické scéně, kdy zjevně nikoho nečekala a přitom měla nachystanej plech s koláčem se slovy „Já to stejně nejím.“ Škoda, ze základní dvojité zločinecké zápletky se dalo vykřesat víc. Tohle mě ale naprosto otrávilo.

Tenhle film jsem viděl kdysi v televizi, dopoledne, ve všední den (uvedeno s názvem Pod africkým sluncem). Tvůrci televizního programu dobře věděli, proč takové nasazení. Protože je to velmi nezajímavý film. A jen dokazuje, že Michèle Mercier je herečkou jediné a nepřekonané role.

Práce s časovou smyčkou svádí k překombinovanosti a zvláště v novějších filmech se člověk často ztrácí v ději. Tady to ale funguje výborně, dějová linka je bez problémů sledovatelná - proč to šlo v 70. letech a nejde to dnes? Neotřepané téma, výborné triky a v neposlední řadě standardně skvělé herecké výkony. Jako vždy úžasná Marie Rosůlková, která z epizodní role dokáže vytěžit maximum (její překvapení, když se omylem ocitne ve Vůdcově hlavním stanu: "Jéé, Patri, podívej, to je Hitler!", nemá chybu). Ale asi mám osobní problém s Petrem Kostkou. Nepochybuji o jeho hereckých kvalitách, ale na můj vkus hraje vždy se stejnou rutinou a předvídatelností. Přestože mi úplně nesedí, nedokážu říct, jestli by dvojroli sourozenců Burešových někdo zahrál lépe. Co mě ale ruší, je moralizující závěr, který se objevuje i v jiných typově podobných filmech. Zasáhne Veřejná bezpečnost, zlo je potrestáno a všechno se vrací do poklidné socialistické reality.

Já se na Titanic dívám spíš jako na dokument. V tomto ohledu nemá konkurenci. Úžasná výprava, do detailu vycizelované interiéry i exteriéry. Zkáza něčeho tak velkolepého, majestátního a luxusního je neuvěřitelná a způsob ztvárnění tragédie největší lodi na světě, která se potopí během pár hodin, bere dech. Problém mám s love story. Ta je neskutečně pitomá, dialogy Rose a Jacka jsou na úrovni středoškolské slohové práce a o herectví Kate Winslet si nemyslím nic pěknýho. Na druhou stranu, kdyby byla jako průvodce exitu toho kolosu vybrána některá z historických osobností, nebyl by to asi takovej trhák.

Těžko říct, s jakými pocity přijala Jiřina Štěpničková hlavní roli stárnoucí herečky, o kterou není zájem, když sama prošla drastickou zkušeností několika let vězení v 50. letech. Z hlediska dokumentaristiky je Hvězda záslužným počinem, když se podařilo do něj dostat většinu prvorepublikových hvězd (chybí jenom Hana Vítová a logicky Adina Mandlová). Film má dvě úžasné scény. Kratičký moment, kdy Marie Glázrová přičichne k sušenkám, jestli jí hostitelka nepředložila nějakej prošlej shit, výborně dokresluje sociální postavení dávné hvězdy, která lže sobě i ostatním, jak je na tom dobře. Druhá skvělá scéna je s Josefem Abrhámem. Rozhovor herečky a mladého režiséra není rovnoprávným dialogem, ale překvapivě obráceně než jak by to mělo být vykresluje situaci dvou lidí, z nichž jeden dává (nabízí) a druhý bere (prosí). Hvězda je prostě dobrý film. A Jiřina Štěpničková měla na svůj věk krásný nohy. Taky je furt ukazovala:-)

Luděk Sobota už přes třicet let předvádí to, s čím začal v Jáchymovi, čili sklouzává k dlouholetému nudnému stereotypu. Zatímco v Šíleně smutné princezně Vondráčková zachránila svou roli mladistvým půvabem, tady už nezachraňuje ničím a její otřesné herectví lze srovnat snad jen s žalovatelnými výstupy Karla Gotta v jiných filmech. Hudba je nudná a infantilně moralizující texty úděsné. Přesto, až budu mít příležitost, znovu se na tenhle film rád podívám. Proč? Inu, to je jednoduché - protože mám rád Helenu Vondráčkovou:-)

Jsem příznivcem francouzských filmů obecně, fandou tohoto režiséra i obou herců v hlavních rolích, nicméně Siréna mě jaksi nenadchla. Ano, nevšední road movie na útěku před zákonem, příběh zajímavý, ale ze scénáře se dalo vykřesat víc. Spojení dvou základních témat (romance o spalující vášnivé lásce a kriminální psychologické drama) ve výsledku nějak nedrží pohromadě. Navíc mě mrzí, že Belmondo si neodpustil aspoň jeden kaskadérský skok z balkónu, i když to nebylo nutné. Stejně tak samoúčelné mi přišlo několikeré odhalení ňader Catherine Deneuve, ale umím si představit, že v 60. letech v kinech to mohla být bomba. A nakonec, v návaznosti na doslovnost a předvídatelnost některých scén (třeba ta se snubním prstenem) mě mrzel ten konec bez konce.

Málo objevná zápletka, fádní dialogy, ve kterých to jiskří spíš méně než více. Nutný moralizující závěr. A přesto příjemné pokoukání na herce, kteří se mi nikdy neomrzí. A Jiřina Jirásková hned ve své první scéně podává svou definici tehdejšího rozhlasového zpravodajství, která je i na uvolněná 60. léta poměrně odvážná.

"Vždycky máš hlad, když já chci prožít něco krásnýho!" Ani tahle hláška není nijak světoborná, nicméně v srdceryvném podání Jany Brejchové zní kouzelně. Ostatně, Brejchová tady je kouzelná celá. Poslední film, v němž excelovala svými mimořádnými půvaby, než se přehrála do rolí maminek. Ani příběh není nijak světový, ale v dialozích to jenom sviští a pak ani nevadí to, že Janžurová, Menšík nebo Zázvorková představují poměrně obehrané typy známé i z jiných filmů. Co mě ale baví pořád, je sarkastický humor Reginy Rázlové v roli pragmatické lékařky.

Pro mě nejhorší Četník. Překombinovaný děj založený na ztrátě paměti jednoho z nich, divácky laciné odkazy k předchozím dílům. Zjevná inspirace moderními trendy pak vyústila v pro mě naprosto trapné scény v drogovém doupěti, stejně tak málo uvěřitelná je pozdější dějová linka s příšernými dětmi. Ano, vtipný je začátek se zoufale se nudícím Cruchotem, své kouzlo má i závěrečná destrukce atomové bomby za pomoci kleštiček na šneky. Jinak ale tenhle film nemusím. Bod navíc ale za hudbu. Hudba ve francouzských filmech je obecně velkým plusem.