JenYu

Tak jsem to konečně viděla... a vlastně mě to nebavilo. To, co mě na Avengers bavilo, se zcela vytratilo. Film depresivní a tak strašně vážný! Bez humoru, bez vtípků mezi jednotlivými postavami. Vývoj Hulka prazvláštní, z Thora fraška!! A smrt Ironmana jako koruna tomu všemu! Velkolepé finále pro mě bez emocí a bez zájmu. Škoda, fakt škoda.

Ševelící zelené a žluté listoví. Vypráví příběh o odvaze, přátelství, dobrodružství, dobru a zlu. Na zamlženém anglickém venkově vychází slunce a osud se odvíjí. Chvíli jemný, jindy zoufale drásavý. Velmi hezky natočeno - s kouzelnou hudbou. Nicholas Hoult hraje přesvědčivě. Nejzajímavější scéna: rozhovor s Edith v kavárně - Legend of Cellardoor.

MFF KV 2019: Může být dokument strhující, dojemný, nervydrásající a lidský? Ano, může - i přesto že se odehrává v 80. letech, kde vládly kudrnaté hřívy a slipy s vysokým pasem. Jako neznalce Diegova života mě snímek naprosto pohltil a já žasla nad tím, jaké výšky a pády může jedinec prožít. Film je rovněž zajímavým nezamýšleným (nebo ano?) zprostředkovatelem fotbalového světa napříč kontinenty, který v některých zemích hraničí s fanatismem.

MFF KV 2019: Tohle je přesně ten film, který už nepotřebuji vidět znovu. Tři postavy, jedna vesnice, jeden les a spousta násilí zabraného na kameru. Čekala jsem něco jiného, a proto jsem byla celkem zklamaná. Přesto bych na filmu ocenila výkon Sosuke Ikemacua a myšlenku, že trénink s mečem a opravdový boj tváří v tvář smrti jsou dvě odlišné věci.

MFF KV 2019: Už před projekcí jsem tušila, že se mi bude film líbit, ale že až tak moc, to opravdu ne. Kdo na festivalu na vlastní kůži nezažil filmy s předlouhými pouštními záběry, mlčícími postavami, unylým prostředím a nekonečným tichem, nemůže pochopit, jak je tenhle snímek boží. Nadupaný jako motor Lamborgini, stylový jako celá Itálie, optimistický jako debutující režisér a lidský jako Christianovo pravé já. Zase se musím ptát, jak to ti Italové dělají, že se mi ten jejich rukopis tak líbí...?

MFF KV 2019: Zlatý podraz v zlatosépiovém hávu. Dobové drama, které mě nenudilo, ale ani nepřikovalo do sedačky. Líbilo se mi, že se film vyhnul vysvětlujícím popiskům s letopočty, a že nechal děj přirozeně plynout. Skvělá hudba, výprava a kostýmy, ale v konečném výsledku mi připadalo, že právě tohle zastínilo děj a myšlenku snímku. Pozn. Nenechte si ujít originální hudební remix na konci filmu.

MFF KV 2019: Nádherný snímek, který mi sedl jako ulitý! Úžasně barevný, energický, dojemný, exotický, nepřikrášlený. Nezlomná hlavní hrdinka, která si pro sebe krade celý film. Momenty, u kterých se vám zastaví nejprve dech a pak srdce. Opojná arabská hudba, která násobí vznikající kouzlo. Návrhy šatů, které jsou pro evropské oko neokoukané. Síla přátelství hlavních protagonistek, která přetrvá všechny bolesti. To všechno dohromady a mnohem víc! Jedinečný zážitek z velkého sálu...

MFF KV 2019: Snímek s krásnou hlavní představitelkou, prázdninovou atmosférou a španělskou upovídaností. Bohužel pro mě zkamání. Film bezbřehý (bohužel však v nepozitivním smyslu slova), bloudící v madriských ulicích (které zůstávájí nepoznány) a předlouhý (zkrátila bych ho alespoň o půl hodiny). Našly se i skvělé momenty - pohled na Dámu z Elche v muzeu, koupání se s šátkem, světlo v bytě - bylo jich ale zoufale málo.

MFF KV 2019: Na geniální zápletku, která se odehraje v prvních pěti minutách, se postupně nabalují osudy vesničanů, které jsou buď třeskutě vtipné (doktor), dojemné (hlídač) nebo velmi unylé (syn s otcem toužící po dešti). Asi jsem zkrátka čekala víc, i když linka s hlídačovým psem mi asi na dlouho zůstane v hlavě.

MFF KV 2019: Zvolna se rozvíjející, intimní pohled za tepané marocké dveře, ze kterých se jemně line vůně pečených placek, chlebů a slavnostního cukroví. Film plný teplých barev a zprvu chladných náručí. Lubna Azabal je velmi krásná a hraje přesvědčivě.