Marthos

Jsi-li, brachu, ducha mdlého... Podobně pokřivená dobová estetika nás prostřednictvím vnucujících se nostalgických nálad pořád ještě obklopuje. Bohužel.

Rytmem posedlá. Život se s první dámou českého swingu nemazlil. Byla zbožňována i zatracována. Nikdy se ale nevzdala. Ani tehdy, když ji lidé nevídali u mikrofonu, ale za volantem traktoru. Padla až na dno. A dokázala zase vstát a pořádně to rozbalit. I v pětasedmdesáti. Inka Zemánková. Dívka k rytmu zrozená.

Kdo jiný by měl chápat bližního, než druh v utrpení... Spolek vzájemně se podporujících rheumatiků v zemích českých je vinen tím, že se zachovalá dáma v zajištěném postavení (Štěpánková) stala (ne)dobrovolnou obětí vemlouvavého inspektora životní pojišťovny v. v. (Lipský). Žel, televizní cyklus 3x Eduard Bass padl do rukou nepovolaných a jak soudružka dramaturgyně Pospíšilová, tak režisér Hudeček svým vědomým fušerstvím pokazili, co se dá. Lépe rozhodně udělá ten, kdo si rozuzlení tohoto soudního sporu nalistuje v původním povídkovém souboru Ženské historie.

Vzpomínky noblesní Zity Kabátové, velké hvězdy prvorepublikového filmu, jsou něco jako léky v kapse. Zahřejí nejen na tváři, ale i na srdci.

Manželské etudy v poněkud pitoreskní herecké interpretaci Josefa Abrháma a Libuše Šafránkové s odstupem let vyprchávají zvolna jako dým, který ještě nějakou dobu setrvává nad místem, odkud vycházel, než se rozplyne.

Kdybych to neviděl na vlastní oči, tak tomu neuvěřím! Jak výstižné.

Zaprášená veteš, která v moderní epoše 21. století ztratila své opodstatnění (pokud ho vůbec kdy měla).

Poslední bohém. Jak se z Emila Artura Pittermanna, nadějného českého malíře, stal komik a kabaretiér Longen. Film shrnuje život tohoto nespoutaného muže spíše v kusých útržcích, ale protože se jedná o práci absolventa písecké akademie, je na místě jistá shovívavost.

Ošatka jarmarečnosti a pivního humoru, z níž kolem sebe rozhazují plnými hrstmi Vladimír Menšík a Jiří Císler v rolích dvou přihlouplých venkovských hasičů.

Bezešvá prostoduchá slátanina, která (patrně) neúmyslně obnažuje otřesnou deskripci dobových mezilidských vztahů i dysfunkčnost rodičovské dyády. Tato bezútěšná bilance je mimo to ještě zdůrazněna afektovaností hereckých výstupů.