Darneth

Film jako otevřená rána, jenž krvácí až do posledního záběru a vy s ním. Přiznávám, že mě emoce doslova vyždímaly. Jdu se raděj pomodlit a spát.

Myšlenka výborná, provedení zvláštně křečovité. A dojem? Není třeba, let na křídlech motýlů si prožilo mnoho z nás.

I 14 minut dokáže hodně! Sintel se na moment povedlo rozmrazit mé dračí srdce.

"Far over the Misty Mountains rise. Leave us standing upon the heights. What was before, we see once more. Our kingdom a distant light." Návrat do Středozemě byl rozechvěle nostalgický. Nahlížet na Hobita jako na nic nepřinášející a rozvleklé zklamání mi nepřijde zrovna vhod. Chápu naprostou většinu, avšak já jsem do tohoto zábavného dobrodružství vpadla vyloženě s neutrálními pocity. Nezkouřila jsem se šmakózním Tobyho tabákem, ni se nezhoubičkovala v Zeleném hvozdu, i když přiznávám, že bych si napěchovanou dýmčičku pod vodopády v Roklince s chutí dala. Ale zpět k tématu, samotná kniha je jedno velký PG, úplně odlišně psaná pohádka narozdíl od trilogie Pána prstenů. Peter se místy nechal unést nablištěností i digitální vizualizací. Nepopírám, že bych raději viděla umouněnější příběh prolitý krví a né hopsinkovou šťávou, přesto.....nadprůměrné fantasy, jehož se nám dostává pomálu.

Jako zarytý fanoušek DA jsem si nemohla nechat ujít příběh z prostředí ne tak známého Orlais. Cassandra se jistojistě objeví, jako jedna z hlavních postav v DA 3 a už teď se nemohu dočkat, jak se bude její charakter vyvíjet dál. Anime jsem vyloženě nevítala s otevřenou náručí, ale v tomto případě mám dojem, že filmu nikterak neuškodilo. Palec nahoru.

“You can’t ask why, about love…” Experimentální forma narace, jenž díky divadelní různorodosti a pestrobarevnosti plní svůj úděl nad očekávání. Avšak na rozvíření mé chladné emotivní stránky vskutku Karenina nestačila.

"We accept the love we think we deserve it". Odpověď na otázku, kterou jsem horečně hledala celou tu nekonečnou propast. Rozřešení, jenž mi nikdo nedokázal poskytnout. Najednou chápu. Kolik dá člověku jedna "průhledná" větička mezi řádky. Elektrizující, Pravdivý, Inspirující, Cituplný. EPIC. O to více, jakoby Charlie byl dávný, tolik raději zapomenutý otisk mne samotné. Avšak nyní se nestydím už říci "I´m a wallflower". Ten film bije za tisíce srdcí, žije za tisíce myslí, pláče za tisícero vzpomínek a štědře, leč pokorně nabízí nekonečno v naději. "Right now we are alive and in this moment I swear we are infinite."

"Fear, belief, love phenomena that determined the course of our lives. These forces begin long before we are born and continue after we perish." Karma je mocná.

Prznění starých songů,patetická nová deska vyloženě plná plků a vymumlaných vsuvek. Coldplay zřejmě zažívají svou první barvitou krizi a chtějí být hlavně styloví. Potěšil mě maximálně obrazový vjem a svítící náramky. Přesto jsou pro mě stále ctěnými favority ze země krále Artuše, ze země octových chipsů a čaje s mlékem. Viva la vida rulez!

Jelikož nemohu porovnávat s původní předlohou, mé hodnocení není proto zatíženo předsudky a flashbacky ze starých dobrých 90. let. Po všech směrech jsem se zatraceně bavila. I když chyb tam vězí požehnaně, tato efektivní scifovka, evokujíc I, Robot, Blade Runner, Judge Dredd..., mi vlila pořádný titanium do žil. K dobru přihrává i hudební ladění Gregsona-Williamse a po čertech zákeřná Kate-bacha koho si dotáhnete k oltáři. Závěrečné letní osvěžení.