Darneth

Fífa zlomila moc antikamene, lev se měnil ze zlatého odvaru na gryfa, do středověku volejte na Ludolfovo číslo a banditi mají zřejmě v oblibě Dark Knight vs. Joker. Ale jó, bylo to celkem fajn, když ovšem pominu protlačování sponzorů, např. Pribináček, jako mlíkař. Rodiče doprovázeli děti, ale já doprovázela máti, svět se zbláznil!

Já nevím, asi začínám být na starý kolena nechutně naměkko, jinak si nedokážu vysvětlit tu nadhodnocenou trojku. Avšak přes všechny nedostatky, jakými pentalogie trpí, zaslouží si ten vleklý slaďák jednu schovanou hvězdu navíc. Proč? Inu možná za vtipnou sebereflexi, jenž celkově oplývá, za kousek věčné lásky a také za nabušený finish celé série. Konec je pouhým začátkem a slovo navždy je cítit z každého pohledu ( i kdyby zrovna chodili s odpadem). Ona osudovost má zde těžkou váhu a rovnat se jí může už jen Bellin křivák. Tak žili šťastně až do doby, než na ně přišel Blade s mačetou, ale o tom už jiný story. Nechť se jim v té perníkové chaloupce v mechu a kapradí dobře pečou králičí pirožky. "Nobody's ever loved anybody as much as I love you." Forever! Hawk.

Prekérně krásné!

Snad až budu jednou stará a vetchá, risknu druhé zhlédnutí. Prozatím se koledě hodlám vyhýbat obloukem, i když si z té jalovosti mnoho nepamatuji. Vánoční příběh s umělým sněhem, seschlými rohlíčky, falešným zvonkem a k tomu jedna jarní vzpomínka. No more please.

V jednoduchosti je krása! Follow your swallow!

Film jako otevřená rána, jenž krvácí až do posledního záběru a vy s ním. Přiznávám, že mě emoce doslova vyždímaly. Jdu se raděj pomodlit a spát.

Myšlenka výborná, provedení zvláštně křečovité. A dojem? Není třeba, let na křídlech motýlů si prožilo mnoho z nás.

I 14 minut dokáže hodně! Sintel se na moment povedlo rozmrazit mé dračí srdce.

"Far over the Misty Mountains rise. Leave us standing upon the heights. What was before, we see once more. Our kingdom a distant light." Návrat do Středozemě byl rozechvěle nostalgický. Nahlížet na Hobita jako na nic nepřinášející a rozvleklé zklamání mi nepřijde zrovna vhod. Chápu naprostou většinu, avšak já jsem do tohoto zábavného dobrodružství vpadla vyloženě s neutrálními pocity. Nezkouřila jsem se šmakózním Tobyho tabákem, ni se nezhoubičkovala v Zeleném hvozdu, i když přiznávám, že bych si napěchovanou dýmčičku pod vodopády v Roklince s chutí dala. Ale zpět k tématu, samotná kniha je jedno velký PG, úplně odlišně psaná pohádka narozdíl od trilogie Pána prstenů. Peter se místy nechal unést nablištěností i digitální vizualizací. Nepopírám, že bych raději viděla umouněnější příběh prolitý krví a né hopsinkovou šťávou, přesto.....nadprůměrné fantasy, jehož se nám dostává pomálu.

Jako zarytý fanoušek DA jsem si nemohla nechat ujít příběh z prostředí ne tak známého Orlais. Cassandra se jistojistě objeví, jako jedna z hlavních postav v DA 3 a už teď se nemohu dočkat, jak se bude její charakter vyvíjet dál. Anime jsem vyloženě nevítala s otevřenou náručí, ale v tomto případě mám dojem, že filmu nikterak neuškodilo. Palec nahoru.