TheDarKnig

Další z Ridleyho procitenych a dokonalých filmů. Uznávam, pri takovem Vetrelcovi, kde by se atmosfera dala krajet (doslova), nebo Gladiatorovi, ktery sice neni, co se tyce deje, tak propracovany, ale zato je hodne adrenalinovy a zaberove plny (o super vykonu jednoho sileneho herce nemluve) se tenhle dlouhy (opravdu 2 a pul hodiny se zda u takovehoto tematu hodne) film muze zdat nesnesitelnym soustem. A hlavne nudnym. Coz ale u mne nastesti nebyl pripad. Jako u tohoto typu filmů se proste musite nechat vtahnout do vykresleni tehdejsi situace (Apokalypsa, ci dalsi filmy jsou na tom stejne) a kdyz se to podari, nebude vam vadit detailni opisne zobrazeni vztahů v rodine gangstera, vztahu policajta a jedne zeny, ani dalsich mini nepodstatnych veci, protoze se stale budete tesit na pokracovani hlavni dejove linky (uznejte serialy sou nekdy jeste nudnejsi a prece se na ne divate, protoze hodina jednou za den, ci tyden, se nezda tak dlouho.. a u filmu by to nahle vadilo?) A ta je opravdu propracovana, ukazuje jako mnoho jinych filmu, ale presto nejak vic komplexne, stav USA v dobe ne zrovna veselé, plné drog, prostituce, nasili, korupce (to je taky velmi podstatny motiv) a vrazd.. Thriller jak vysity a to thriller od nejvetsiho formatu mezi rezisery.. takze v celku Ridley Scott znovu dokazal ukocirovat narocny projekt, znovu v nem hraje stalice Russel Crowe, ktera znovu podava vybornej vykon.. Stejne jako hlavni postava filmu Denzel Washington alias Frankem Lucasem, nejchytrejsim a nejdrsnejsim bossovi podsveti, ktery se s nicim neparal.. proste pokud nejste uplne nenarocni divaci, kterym staci ke stesti nejake bezduche komedie, zkuste tohle a garantuji vam, ze se vam to bude libit... Zaver je pomyslna tresnicka na dortu..

Jemné rozčarování, hudební motiv je ale velmi krásný a Clooney hraje existenciální krizí trpícího zabijáka se svým typickým šarmem a charismatem. Jinak velmi pomalý, klidný filmeček, kterému ale něco chybí. Duše. All men are sinners.

Fajn zábava sledovat takhle amíky. Jediná výtka: Haselhoff vypadá jak přechlastaná kostra (kost a kůže) :-)

Víra v ohni zkoušek, aneb ukázka toho, jak moc hodní lidé amiši jsou, a jak se nakonec dokážou vypořádat i s těmi nejtěžšími zkouškami. Kéž by to tak bylo opravdu a vždy, na druhou stranu nemůžu zcela pochopit, stejně jako hlavní hrdinka, jak mohou být na jednu stranu tak plní odpuštění a lásky, ale na druhou stranu, když se to týká nějakých zcela nesmyslných pravidel, to nedokážou. Ale to bude problém každé sekty, no.. Ale úplně chápu, proč počty amišů tak rostou, pro lidi, kteří jsou unaveni tím konzumním životem bez morálky plným zla tohle musí připadat jako poslední jak říkaj englishmani Sanctuary :) Ale ten příběh mně chytl opravdu za srdce, i když nemám rád dojáky, a nebylo to zcela profesionální, výkony byly vcelku slušné, po technické stránce taky vše fungovalo a příběh byl krásný. 4

1. série - seriál plně postavený na Rothovu geniálním hereckém projevu. Další typ těch kladných hrdinů, kteří se ale nebojí používat opravdu kontroverzní metody a vypouštět velmi jedovaté řeči, které ovšem vždycky perfektně plní svůj účel a Roth je tak za velmi chytrého sviňáka. samozřejmě jen u těch, kteří ho neznají příliš dobře, většina mu stejně ale nakonec poděkuje, a ti, co ho znají lépe, jsou povětšinou už zvyknutí. Ale stejně se objevují problémy i mezi členy Lightman Group, ať už se stálou detekcí lží, nebo i těžšími problémy. se vztahy atd. hlavní náplň seriálu je ale ukázat řešení zločinů a to je opravdu skvělé. Roth obchází potencionálního zločince, studuje jeho tvář, přičemž jeho soustředěný pohled je něco, co by měl každý vidět. Perfektní. A pak samozřejmě postupným vylučováním a pomalým odkrýváním pravdy dojdou k řešení. Technická stránka je super, hudební taky (úvodní intro a song Brand New Day se stal malou závislostí), žel že po jistém čase se to trochu okouká a ty metody taky nemohou být nějaké jiné. Tak autoři alespon střídají prostředí a zločiny co nejvíc a trochu snižují úroveň dopadu, kterou ten problém má. A pár finálních dílů první série je opravdu úžasných, skvělá upgradace případů, které náhle mají větší rozsah a jsou brutálnější. Na druhou série se těším.

Díky McGregorovi a nádhernému soundtracku na hranici mezi 3 a 4 hvězdama. A stále se nevím rozhodnout, ke které straně se mám přiklonit...

První sezonu Mandaloriana jsem před pár lety shrnul větou, že takto bych si představoval do budoucna kvalitní, důstojné a autentické Hvězdné války. S pevným, léty prověřeným jádrem bez pokusů o otáčení vesmíru naruby a o podvratné směřování, ale zároveň vždy ve více či méně odlišném úhlu, s novým hávem, v neprozkoumaném prostředí, žánru. Djin Darin naneštěstí v třetí sérii (všechna čest, že mu přesná muška a vize vydržela aspoň ty dvě sezony) částečně i vlivem nepovedeného spin-offu nedokázal potřetí zopakovat šťastné přistání, půlku času se motal vesmírem jak opilý a na konci tak zůstala i přes několik zajímavějších epizod a momentů v ústech pachuť z nenaplněných ambicí (a unikajícího oleje :-). Novější Ahsoka dopadla vícemně stejně, s rozdílem, že celou tuhle cestu včetně momentu, kdy si člověk začal myslet, že udělá pro tento vesmír něco opravdu důležitého a zásadního, aby se následně ukázalo, že stále, stále chybí dostatečně promyšlený a komplexní plán, absolvovala během jedné série. Proč tohle vše píšu - abych teď mohl napsat, že jsem si díky Andorovi znovu uvědomil, že jádro jakékoliv planety, hvězdy, galaxie, jakéhokoliv vesmíru, je důležité a musí se k němu přistupovat s úctou a se správným pochopením jeho vnitřního fungování a logiky, ale rozhodně nemusí být pevné. Vlastně možná by dneska po všech těch letech v případě Hvězdných válek mělo být pohyblivé, tekuté vždycky. A pak už záleží jen a pouze na talentu, který začne kolem nového, vláčného jádra stavět. Ale dost bylo chabých metafor. Andor pod taktovkou Tonyho Gilroye, ke kterému se přidali více než slušní scénáristé a herecká skvadra, překypující když ne rovnou věhlasem, tak téměř vždy přirozenou ošlehaností a charismatem, konečně ukázal naplno, jak může i dneska vypadat výborný SW projekt. Je nicméně pravda, že inteligentně a chytře napsaný děj se rozbíhá značně pomalu a to skoro celou první polovinu série a zpočátku se tak staví hlavně na pro diváka SW docela doposud neznámé atmosféře a jemných, někdy až minimalistických hereckých výkonech zdejších hlavních postav v čele s Lunou, O'Reilly, Skarsgardem a výborným, pro mě zcela neznámým Sollerem. Musím říct, že i když mě ten neznámý pocit ze zcela nového úhlu pohledu na život/společnost SW udržoval v pozoru a bavil mě (ať už to byl pohled na špinavý, realisticky pojatý život obyčejného lidu v diktatuře, spolupráci planetárního vedení a impéria se všemi kompromisy, úplatky a kolaborací, nebezpečné a morálně často pochybné snahy o odboj nebo byrokracii a aroganci prolezlé imperiální tajné služby, které si tak podkopávají vlastní nohy), nebyl jsem zvoleným tempem příliš nadšen, scénář místy přes nesporné kvality a jasnou vizi nebyl úplně sebejistý a i ta výprava/celková estetika a design zvlášť v epizodách 4-5 kolísala. Počínaje dějovým a vizuálním infernem v epizodě 6 jakoby náhle tým Gilroye skočil do hyperprostoru spolu s postavami a série všechen předchozí vývoj začala úročit v mistrovském souladu vyladěného scénáře, dechberoucího herectví a dokonale gradovaných, emocemi a napětím napěchovaných scén (tichý rozhovor Mon Mothmy a Tay Kolmy o "charitě" v sedmé epizodě - v tu chvíli jsem si začal být opravdu jistý, že se dívám na něco výjimečného). A ne jeden, ne dva, ale min. tři (možná i čtyři) brilantně napsané monology, které jsou proneseny ústy několika postav, se zapíšou zlatým písmem do dějin SW vesmíru, frančízy a dost možná i televize. Takhle začíná rebelie! 8,4/10

Andor pod taktovkou Tonyho Gilroye, ke kterému se přidali více než slušní scénáristé a herecká skvadra, překypující když ne rovnou věhlasem, tak téměř vždy přirozenou ošlehaností a charismatem, konečně ukázal naplno, jak může i dneska vypadat výborný SW projekt. Je nicméně pravda, že inteligentně a chytře napsaný děj se rozbíhá značně pomalu a to skoro celou první polovinu série a zpočátku se tak staví hlavně na pro diváka SW docela doposud neznámé atmosféře a jemných, někdy až minimalistických hereckých výkonech zdejších hlavních postav v čele s Lunou, O'Reilly, Skarsgardem a výborným, pro mě zcela neznámým Sollerem. Musím říct, že i když mě ten neznámý pocit ze zcela nového úhlu pohledu na život/společnost SW udržoval v pozoru a bavil mě (ať už to byl pohled na špinavý, realisticky pojatý život obyčejného lidu v diktatuře, spolupráci planetárního vedení a impéria se všemi kompromisy, úplatky a kolaborací, nebezpečné a morálně často pochybné snahy o odboj nebo byrokracii a aroganci prolezlé imperiální tajné služby, které si tak podkopávají vlastní nohy), nebyl jsem zvoleným tempem příliš nadšen, scénář místy přes nesporné kvality a jasnou vizi nebyl úplně sebejistý a i ta výprava/celková estetika a design zvlášť v epizodách 4-5 kolísala. Počínaje dějovým a vizuálním infernem v epizodě 6 jakoby náhle tým Gilroye skočil do hyperprostoru spolu s postavami a série všechen předchozí vývoj začala úročit v mistrovském souladu vyladěného scénáře, dechberoucího herectví a dokonale gradovaných, emocemi a napětím napěchovaných scén (tichý rozhovor Mon Mothmy a Tay Kolmy o "charitě" v sedmé epizodě - v tu chvíli jsem si začal být opravdu jistý, že se dívám na něco výjimečného). A ne jeden, ne dva, ale min. tři (možná i čtyři) brilantně napsané monology, které jsou proneseny ústy několika postav, se zapíšou zlatým písmem do dějin SW vesmíru, frančízy a dost možná i televize. Takhle začíná rebelie! 8,4/10

SPOILER Skarsgård je bůh monologu. “Calm. Kindness. Kinship. Love. I’ve given up all chance at inner peace. I’ve made my mind a sunless space. I share my dreams with ghosts. I wake up every day to an equation I wrote 15 years ago from which there’s only one conclusion, I’m damned for what I do. My anger, my ego, my unwillingness to yield, my eagerness to fight, they’ve set me on a path from which there is no escape. I yearned to be a savior against injustice without contemplating the cost and by the time I looked down there was no longer any ground beneath my feet. What is my sacrifice? I’m condemned to use the tools of my enemy to defeat them. I burn my decency for someone else’s future. I burn my life to make a sunrise that I know I’ll never see. And the ego that started this fight will never have a mirror or an audience or the light of gratitude. So what do I sacrifice? Everything!”

na rok 1984 opravdu průkopnické dílo. Když si uvědomím, že některé animáky mají takový vizuál ještě dnes.. Ale jinak ničím zajimavý děj, prostě André utíká před včelou a skončí to ... nějak. jedna hvězda za to umění