TheDarKnig

Studio WIT tento rok ovládlo přímo s neuvěřitelným náskokem. Po Attack on Titan 3.5, která přinesla dramatický, přelomový vývoj v oblasti děje, postav i celého světa, se tito talentovaní animátoři pustili do adaptace další vynikající mangy a nebudu chodit kolem horké kaše - znovu se jim povedlo vytvořit mistrovskou adaptaci (v několika ohledech možná dokonce ještě lepší než byla ta AoT). Nelítostná historická freska v manze Makoto Yukimury, stejnou měrou velkolepá a komplikovaná jako intimní a charakterní, jim posloužila jako základ, který převedli do dechberoucí animace s perfektně padnoucím soundtrackem a dabingem postav. Úžasná je propracovanost pozadí, prostředí, detailů obličejů i práce kamery při rychlých, dynamických soubojích a davových scénách. Po celou dobu 24 epizod kvalita řemesla poklesla snad jen jednou a to nijak výrazně. Produkční kvality celé série jenom prohlubují celkový zážitek z tohoto výborně napsaného, odvyprávěného, myšlenkově podnětného a emočně silného příběhu, který je syrový, brutální, neuvěřitelně dobově přesný (kromě nadlidských schopností několika hlavních postav na bitevním poli) a má excelentní postavy. Protagonisti jsou vlastně zcela morálně pokleslí, odporní, vraždící vikingové, páchající zvěrstva na civilním obyvatelstvu (která se dějí většinou mimo záběr aby pak o to více zasáhla syrová, mrazivá ukázka toho, jak to tehdy chodilo a rozsekala divákovi poslední zbytky romantických představ), přitom však nelze k jejich vůdci a hlavnímu antagonistovi (Askeladd je vlastně i ve velké části příběhu hlavní protagonista - originální a velmi zajímavý přístup, který ze skutečného protagonisty dělá víceméně vedlejší značně jednorozměrnou, ale stále realisticky tragickou figurku), necítit sympatie. Protože jako mnozí lidé, jeho jednání a jeho cynický přístup nevznikl ve vzduchoprázdnu. Velmi vrstevnatá, napříč sezonou skvěle prokreslená postava, fandil jsem i nenáviděl, ale vždycky chápal. Musel jsem se sklonit před jeho inteligencí i pragmatismem. Další postavy mimo výše zmíněného Thorfinna se Askeladdovi nedokážou úplně vyrovnat, ale stále mají logický a promyšlený charakterní vývoj nebo jsou nadživotní legendy (Thorkell - tím nechci říct, že by tento obr neměl co říct, právě naopak, je to jedna z nejlepších, nejzábavnějších a nejděsivějších postav zde. Ale má dost jednoduchou životní filozofii a jeho kouzlo spočívá většinu času v dětinské radosti, kterou prožívá, když ji může uplatňovat). Postava Knuta a jeho dějový oblouk je i kvůli tomu, že se v něm propojí několik hlavních myšlenek série, také krásnou ukázkou komplexity tohoto díla. Jádro celého příběhu ačkoliv se to nemusí na první pohled zdát je v jeho protiválečném vyznění. Autor umně vpletl do příběhu hluboké poselství o hledání smyslu života a míru a lásky v srdci, přičemž tyto ideály jsou v neustálém kontrastu s krutou realitou lidského počínání na světě. Po velkolepém, trýznivém a těžkém závěru, ve kterém vygradovalo veškeré snažení postav ať už k dobrému nebo ke zlému, se příběh jistě vydá dále hledat odpovědi. Nejlepší epizody - 4, 6, 8, 9, 14, 18, 20, 22, 24. 9,5/10

I hope my death makes more cents than my life

Horečnaté delirium. Těžký nedivácký psychologický očistec, pomalu rozvíjející své interpretační roviny až k rozbouřenému finále. Tématicky a symbolicky bohaté obrazy o kajícné cestě k vykoupení a postupném propadu do klaustrofobického šílenství pod zlověstným dohledem majáku. Zároveň Eggersovo další excelentní vystižení ducha času a místa - tentokrát nejenom kvůli přesně střiženému obsahu, ale i kvůli formě, která ho doplňuje. Film by sotva mohl být tak znepokojující a nepříjemný nebýt fantastického užití formátu, kamery, nasvícení a zvuku. Některé výjevy a momenty jsou díky této spolupráci vskutku nezapomenutelné a evokují díla starých mistrů. Vydatně celkové tíživé atmosféře vypomáhají vynikající herecké kreace Willema Dafoa a Roberta Pattinsona, přičemž prvně jmenovaný předvádí jeden ze svých vůbec nejlepších výkonů v kariéře a tu sošku by si už opravdu zasloužil, a druhý se zhostil fyzicky i psychicky vyčerpávající role, která výkon Dafoa žene neustále kupředu. Jestli některé scény byly fyzicky nepříjemné i pro mě, natáčení muselo být opravdu vyčerpávající. Plný počet i přes veškeré kvality nemohu dát, neb mě film mnohdy šíleně odpuzoval. Tvůrčí záměr, jistě, ale to na pocitech nic nemění. 8/10

Tohle je stezka, po které se vesmír Star Wars musí od této chvíle ubírat. Domluvil jsem. 8/10

Rozhovor dvou stormtrooperů v úvodu nejen předčasný vrchol epizody, ale i jeden z fanouškovsky nejvděčnějších a nejvtipnějších momentů celé série. Taika Waititi a jeho cit pro perfektní humor všeho druhu se prostě nezapře. Zbytek epizody na úvod navázal dobře, ale ne skvěle. K plusům patřily nové informace o stavu, osudu a způsobech Mandalorianů, Mando prošel závěrečnou fází polidštění, které logicky navázalo na jeho všechny předchozí zkušenosti (znovu se mi potvrdila důležitost vedlejších misí, problém u nich tak nebyl s nedostatečným posunem příběhu, ale se zpracováním), několik chvil bylo slušně napínavých, potěšil i cool design únikové trasy a nakonec přišlo i nějaké to emotivní loučení. K mínusům - Tempo bylo naneštěstí tentokrát docela kolísavé a i přes obětavou snahu to trochu škodilo katarzi, ústřední střet mezi lovci a troopery sice svým způsobem velkolepý, ale až na jeho stylový úvod (nápaditá a sakra dynamická scéna) a silný závěr (v obou případech vypomáhalo zase moj.. totiž Mandovo dítě) dost mdlý a nudně natočený. Objevilo se také několik situací a momentů, nad kterými člověk nesměl moc uvažovat. O tom, jak otravný byl novej padouch se svým expozičním dialogem a neopodstatněnou nafoukaností nemluvě. Sice bylo pochopitelné, proč to tam bylo, ale šlo to podat mnohem lépe bez toho aniž by tak hlasitě šustil papír. Oproti klientovi zatím rozhodně o třídu slabší postava (i přes ty jeho cool udělátka). Baby Yoda zažil v celé sérii takové situace, které by nemělo zažít žádné ubohé rozkošné malinkaté zelené děťátko - jestli se mu to bude dít i příště, tak si tvůrce najdu! 7,5/10 Mandalorian isn't a race, it's a Creed.

Stylová moderní detektivka, která přistupuje k řešení záhady z trochu jiného úhlu než je zvykem a nikdy nezapomíná na nadsázku. Není to ani náhodou dokonalý film (jak tvrdí mnozí diváci a kritici v Americe), ale je určitě nápaditý, promyšlený a odlehčený a hlavně nikdy nezačne nudit (ačkoliv někde po polovině tempo zpomalí trochu výrazněji než bych si přál). Navíc má skvělé postavy, počínaje celou povedenou rodinkou (každý člen má čas zazářit a téměř každý toho naplno využije) přes charismatického detektiva Daniele Craiga, který si roli užívá přímo neuvěřitelně a scénář mu do úst dal opravdu vtipně a chytře napsané repliky, která ze sebe sype s ještě zábavnějším jižanským přízvukem. A nakonec je tu sestřička v podaní sladké Any de Armas. Ta je stále neuvěřitelně roztomilá a definitivně potvrzuje svůj herecký talent (kdyby někdo ještě po BR2049 pochyboval). Škoda jen, že na otázku whodunit i přes různé falešné (nebo taky pravé) stopy a chytré příběhové zvraty a zákruty šlo odpovědět docela lehce. Ale je pravda, že určitou dobu mě scénář díky svému podvratnému průběhu (Rian prostě rád experimentuje, někde to funguje lépe než jinde) a přístupu k žánrovým pravidlům za nos tahat dokázal a finále bylo i přes chybějící faktor překvapení velmi uspokojivé, protože všechny v příběhu představené koncepty a detaily do sebe perfektně zapadly. A detektiv Benoit Blanc přišel s nejoriginálnější letošní hláškou. 8/10

Autentické, bolestivé, hrozivé, smířlivé. Hluboká sonda do vztahu, který nevyšel. ScarJo a Adam Driver excelují v rolích skutečných lidí, procházejících skutečnou tragédií (Scarlett možná o kousek působivější než Adam, ale možná v tom jsou osobní sympatie). Děsivá analýza toho, kam až může dovést krásný, na první pohled ideální vztah nepochopení a špatná komunikace. Charlie a Nicole se milovali, ale přitom si ubližovali až do překročení hranice, z které není návratu. Těžko vybírat, komu fandit, oba dva jsou vykresleni komplexně, oba dokážou opravdu ublížit i vyvolat sympatie - život není černý a bílý a scénář si je toho naštěstí plně vědom. Je to opravdové, civilní, realistické - napomáhá tomu výborně napsaný scénář (až na pár momentů, kdy působil trošku uměle), již zmíněné herecké výkony v hlavních rolích (vedlejší postavy jsou v pořádku, ale až na Alana Aldu mě úplně nezaujaly) a v neposlední řadě také skvělá technická stránka - hlavně kamera opravdu pomáhá prodat ten pocit, že sleduji skutečný život, někdy až na úrovni domácího videa (ve vyšším rozlišení :) Důležitá je i zde výrazně přítomná kritika právního systému, který nebere v potaz individualitu a hodně mu chybí citlivost v takto obtížných případech. Nakonec mnohdy nevyhraje ve skutečnosti nikdo, pouze právníci, kteří na tom vydělali. Spirála, do které se pár po vstupu do systému dostane, končí v tragédii a žalu. Divák ale dostane jednu z nejsilnějších a nejintenzivnějších dialogových scén tohoto roku, bylo to nepříjemné ale stejnou měrou úžasné (jinak má film taky tři krásně napsané monology, které tvoří základní osu celého dramatu). Snad jen dítěti, jehož pohled byl naznačen jen velmi povrchně, mohl scénář dát více prostoru (zvlášť když byl problém, který může takový rozvod způsobit, několikrát opakován). Takto působil možná až příliš nevšímavě ke všemu, co se dělo. Ale to je jen docela malá výtka. Baumbach naštěstí nakonec zvládne celý příběh i přiměřeně ukončit. Závěr funguje skvěle po dramaturgické i emoční stránce a mně nezbývá nic jiného než hodnotit Marriage Story jako jeden z filmů roku. 9/10

Strhující finále. Tempo nepoleví téměř nikdy a poslední 4 epizody jsou už přímo smrtící. Extrémní adrenalin, silné emoce, promyšlené strategie a snaha každého týmu najít skuliny v nich nebo je úplně prolomit, dostatek prostoru pro rozvoj a vykreslení hráčů na obou stranách. Ve finále však hlavně střet dvou značně rozdílných přístupů a tréninkových konceptů, jakožto i souboj vytrvalosti, vůle a odhodlání všech zúčastněných. Skvělý opening, fajn ending, řemeslu samozřejmě taky nejde prakticky nic vytknout (až na častější opakování některých záběrů a úhlů).

Souhlasím s názory ostatních uživatelů, tohle je dokumentární snímek s nádhernými a kouzelnými záběry Alp a života orlů v nich. Příběh je vedlejší, celé velmi komorní osazenstvo (přesně tři herci) jej ale odehráli zcela věrohodně a přesně, jak jim to jen ten jednoduchý scénář dovoloval. Narace příběhu byla zábavně melodramatická a snažila se o nějaké hlubší myšlenky a paralely, to naneštěstí moc nefungovalo, protože jsem si nemohl vytvořit k na hrubo načrtnutému dramatu otce a syna pouto a paralela mezi synem a orlem fungovala jen ve velmi základní rovině. Nicméně příběh přesto nebyl úplný nesmysl, příroda byla opravdu nádherná a některé dokumentární sekvence vyrážely dech.

Finále potvrdilo to, čeho jsem se bál vlastně už od začátku. Dokud se tvůrci drželi alespoň obrysů a základních motivů a dialogů relativně komorních povídek, vše fungovalo jak mělo. V případě Yennefer se jim naštěstí podařilo vytvořit dostatečně zajímavý a slušně napsaný origin, i když přitom její postavu poslali jiným směrem než knihy. Víceméně jim to ale vyšlo, možná i kvůli schopnostem Anyi Chalotry. Ciri jako postava byla skvělá, problém byl ve změnách, které prodělal její dějový oblouk. Což způsobilo že závěr první sezony neměl vůbec takovou sílu a emoce jaké měl mít. Snahu tvůrců nahradit vztah neustálým odkazováním na osud můžu ocenit, ale prostě to nefungovalo. Vůbec nejlepší částí série byly ale na první pohled jednoduché a samostatné, ale morálně složité a postavy rozvíjející zakázky Geralta a Marigolda. Stejně tak tomu bylo i v této epizodě, naprosto základní zápletka, ale byla hezky zpracovaná (úvodní akce) a dozvěděli jsme se další důležité informace o Geraltovi. Naneštěstí i přes snahu na mě nefungoval středobod epizody - to, co mělo být epickým vyvrcholením série. Spíše než epické mi to až na jednu scénu v úplném závěru přišlo strašně levné a umělé, bez jakéhokoliv plánu a logiky. Alespoň ten hrad vypadal docela věrohodně. Od zpracování této legendární bitvy jsem prostě čekal mnohem víc, i když jsem po té hodně bídné bitvě v první epizodě měl být připraven. První sezona dobrodružství Geralta a jeho přátel tak končí mnohem hůře než začala, přes všechny problémy a chyby ale u mě převládá zatím značná spokojenost. Pokud v další sérii nebude Lauren Schmidt experimentovat, bude se pokud možno ještě věrněji držet již zcela lineárního a jednolitého vyprávění románů a dostane od Netflixu o pár desítek miliónů více, měl bych být stoprocentně spokojen. Tady nejsem, ale začátek na 7,5-8/10 je úplně v pořádku.