Olík

Nebudeme se bavit o tom, co pro dětský svět znamená jméno Astrid Lindgrenová....to by byla hádám úplně zbytečná diskuze. Tady jde o dobrodružství Tjorven, Stiny, Pelleho a další obyvatele knižního ostrova Saltkråkan, pod taktovkou muže s živností "specialista na převod díla Astrid Lindgrenové z listů románů na filmové plátno" Olle Hellboma.....a s ním já mám malý problém. Ať už vezmu Pipi nebo jiné, visuelní zpracování mě nějakým nevysvětlitelným způsobem lehce irituje. Nepřijde mi na rozdíl od příběhů vůbec atraktivní pro dětské oko....měl jsem s tím problém jako malý a mám ho i teď. Nemluvě o tom, že samotná kauza s roztrhaným zvířecím mazlíčkem, kterou se rodiče hlavní hrdinky rozhodnou bez soudu řešit zastřelením jejich psa v lese, může na malé caparty působit až hororově. Každopádně kvalita předlohy v kombinaci se všemi mými výtkami z celku i tak dělá slušnou adolescentní záležitost.

Ty čtyři hvězdičky jsou možná tak trochu z úcty k jednomu z největších umělců naší historie. Jinak mohl životopis, medailonek, pocta a nebo jak tomu chcete říkat, tnout hlouběji do živého. Každopádně i toto supí kroužení na mršinou má cenu dobře napsané písně, protože osobnosti Krylova typu by se měli připomínat každý den.

K této rodině, stejně tak jako k jiné zvířeně a vlastně i k celému dokumentu nemohu přistupovat jinak, než s osobní náklonností. Nebudu tady ze sebe dělat ultrapřítele pana Josefa a paní Dany, ale znám je, obdivuju je, klaním se jim a v rámci možností se jejich aktivity snažím podporovat + plus další perličkou je, že s režisérskou taktovkou to celé kočíruje spolužák mé sestry ze základní školy pocházející ze sousední vesnice......ale k pořadu jako takovému. Civilní, lidský, žádné přetvařování, žádná mravokárnost, žádné vykřikování "Hoši a děvčata, pěstujte koťata" nebo "svobodu krtkům!". Prosté jako vesnička ve které se záchranná stanice nachází....tohle jsme my a děláme tohle, nic víc, nic míň. Na druhou stranu by však nebylo vůbec od věci jít více problematice na dřeň.......pomohlo by to dokumentu a v reálu možná i zainteresovaným.

Loboval jsem zde již za několik seriálu, jimž programoví ředitelé nedopřáli užívat si slunečního svitu důstojný čas (namátkou: Šéfkuchař na divoko, Zpátky do studia, S tebou je mi líp). Ale co se týče "nesnesitelné" dcerušky více než zachovalé matky Jaime Pressly, tak v tomto případě jsem při pohledu na číslovku "13" v kolonce natočených dílů jenom tak tiše pokývl hlavou. Tady se bavíme o hodně vymačkaném citrónu....a navíc nic moc obsazeném (nemluvím o zmiňované Pressly). Humor ANO........ale podprůměrný, o herce jsem se již otřel a celé je to takové chudé na minerály. Na druhou stranu se dá zvyknout i na tchýni a docela mne mrzelo, že tvůrci nedostali prostor rozvinout vztah Annie a Jacka....z čehož vyplívá, že bych ještě několik dílů zvládnul.

Problém number one a zároveň problém zásadní: Kermit, Piggy, Fozzie, Gonzo and další nemají a troufnu si vsadit svoje nové kancelářské křeslo, že nikdy nebudou mít kultovní status, tak jako ve svojí domovině.....schválně se zeptejte deseti náhodných kolemjdoucích "co, kdo a nebo proč jsou Muppeti?". Chlupaté semínko v naších kotlinách zkrátka nemá potřebnou zálivku a od toho se to celé odvíjí. Unikají nám souvislosti, nechápeme proč a zač, koukáme jako tříkilovej datel....pro odrostlé infantilní, pro drobotinu těžko uchopitelné. Celé je to jedna velká Segelova hra, ale co jsem já měl tu čest s Mupetty, tak vím že umí být lepšími hráči.

Áááá Hobit a jeho krutopřísná závěrečná řežba. Co dodat? Snad jen, že to chtělo spoustu odvahy pustit se do realizace světa anglického snílka Johna Ronalda Reuela Tolkiena. A proto nebudu svých pár závěrečných řádků věnovat epické bitvě pěti armád, ale celému projektu Petera Jacksona a to včetně předcházejícímu Pánu prstenu. Chtělo to nejenom potřebnou kuráž podobnou té jenž mají hrdinové těchto filmů, ale i invenci, důvtip, um, talent....na tuhle výpravu se nemohl vydat jen tak někdo. Za Peterem Jacksonem zůstalo něco, co překračuje hranice filmu a můžeme mít tisíce výtek (i já bych jich pár našel), ovšem díky němu jsme byli svědky něčeho výjimečného, něčeho jenž se svou velikostí může rovnat právě s dílem J.R.R.Tolkiena. Pane Jackson, já děkuji.

Taková zvláštní záležitost. Ty písničky nestárnou (obzvláště některé), jsou to klasiky, což uznávám i já odkojený odlišným druhem zábavy. Bohužel Rangers, Plavci, nebo jak chcete, měli své nejlepší roky dávno za sebou a jejích bývalá sláva dávno nabrala formu polní trávy. Navíc, tam pánové stojí jako zástup špatně vyřezaných apoštolů.....ani plovoucí ponton je nikterak nerozhoupal. Já vím, že od Milana Dufka, Jiřího Veissera a dalších nemůžu čekat "moon walking" nebo kostýmy zapůjčené z Madonnina šatníku, ale celé to až příliš působí dojmeme vesnického revivalu hrajícím v sobotu večer na místním fotbalovém hřišti a tak "už vyplouvá loď John B, okamžik malý jen, než poplujem dál, nechte mě plout, tak nechte mě plout, nechte mě plout, tak nechte mě plout, sil už málo mám, tak nechte mě plout".

Tenhle týpek je na můj vkus divnej až za čáru. Okatě se snaží zavděčit ostrovní absurdnosti, ale je z něho cítit nulová přirozenost. Nebudu se přít o tom, že je potřeba nějaké protiváhy k Sandlerovy, Wilsonovy, Stillerovy, Jamesovy a podobným, ale Jared Hess mne doposavad nepřesvědčil, že on je tím vyvoleným. Zatím mi přijde, že jeho akrobatické balancování mezi humorem a trapností vždy končí pádem z lana.

Recenzí samotnou může být již fakt, že jsem se tímto atmosférickým dramatem prokousával téměř dva měsíce.....ano i to jde. Čtvrt hodiny - týden nic, deset minut - 3 dny nic a když už jsem to martýrium chtěl mít úspěšně za sebou, tak jsem si dal posledních 40 minut naráz.....ovšem z novinami v ruce. Prostě jsem do toho nedokázal naskočit. A přitom bezesporu atraktivní téma.....o hereckých projevech v čele s P.S.Hoffmanem nemluvě. Problém je buď v antidinamickém pojetí a nebo, a to nespíše, ve mně. Přitom celkové hodnocení (v době mého komentování 69%) značí jistou kvalitu snímku. A tak radši končím, protože jsem filmové adaptaci le Carrého trháku nevěnoval patřičnou pozornost.....pozornost, kterou si dle některých uživatelů zasloužil.

Britská protismyslná jednoduchost a až hospodská vulgárnost servírovaná takovým specifickým způsobem, že přišly pasáže, při kterých jsem byl upozorňován svou zákonitou partnerkou na naše spící ratolesti......a přitom v pointě šlo o naprosté kraviny :) Jak málo stačí k divákově radosti. Šest postav, včetně psa, v omezené prostoru ohraničeném každý týden se opakující rodinnou večeří (i když právě onen omezený prostor nahrává opakujícím se situacím) a absurdita jejich konání ....toť vše. Jako vejce vejci si podobné americké komediální seriály je potřeba čas od času proložit něčím ostrovně ostrovním....nějakým pátečním stolováním.