Olík

Banda kolem Soumraku mrtvých se snaží udělat pro žánr policejní komedie, to co se jí povedlo v předešlém díle udělat pro filmy o zombicích. Nejsem si zcela jist, zda se to stoprocentně povedlo – já spíš vyděl slušnou, ale ničím nevyčnívající komedii o strážcích zákona.

Že life in the streets ain't easy zpíval již blahých časů se svým obtloustlým parťákem Mark Wahlberg aka Marky Mark. Své o tom ví i dealer plus pasák v jedné osobě Djay (Terrence Howard), který se pokouší vymanit s džungle memphiských černošských ghet pomocí mikrofonu a spršky drsných rýmů. Žádný laciný příběh ala americký sen (teda trochu možná jo), žádná infantilní pohádka o tom jak hloupý honza získal království a půlku princezny k tomu, žádný eura rozhazující Patrik "Rytmus" Vrbovský, žádný cool StreetDance 3D ale skutečná street. Připočtěme k tomu právem na Oscara nominovaného Terrence Howarda nebo seriózní role pro převážně komediální herce Anthony Andersona nebo DJ Quallse a výsledkem je nízkorozpočtová afroamerická trefa do černého.

Klasicky předvídatelné Dugan-Sandlerovské kličkování mezi rodinnou, romantickou a buranskou komedii s výsledkem – dobré, ale ne skvělé. X let úspěšně fungující dvojka, zkusila, rozesmála (tedy, alespoň o kapánek víc než v předešlých Machrech), ale stejnak se nemůžu zbavit dojmu, že by Sandlerova kariéra potřebovala nějakou pořádnou nakopávačku. Největší kladem, na který se vyplatí počkat až na samotný závěr filmu (pomineme-li záběry Aniston a Decker v plavkách), je několika sekundové cameo tenisty Andy Rodicka.

Neoriginální, předvídatelné, šedivé, nelogické, nedotažené…….ano, ale v rámci žánru přesně to co od nenáročného thrilleru (v žádném případě ne hororu) očekávám – žádné velké umění, jenom standartně odvedená malá vykrádačka.

Tři rádoby vtipní komici Larry The Cable Guy, Bill Engvall, DJ Qualls a jejich víkendová army mise, snažící se spíše než na humoru stavět na vidláctví, které je již zmíněným pánům tak vlastní. Nutno však podotknout, že v daném žánru nejde o vyložený trapas, jen o další tupou komedii, která si své fanoušky určitě najde.

Jsou dvě skupiny špatných filmů. Do první patří všichni ty Pythoni, vraždící buldozery a ostatní béčka, kteří znají svou hodnotu a na víc si nehrají. Pak tu máme druhou sortu nesoudných „umělců“, kteří tvoří a tvoří, až vytvoří………………..

Hutný komiksový nátěr nebo parodie na klasický western????????

80´s komedie z prostředí tábora pro roztleskávačky - 30% Porkyho, 30% Bravo, girls! 20% Hříšného tance, 10% Zvěřince časopisu National Lampoon a 10% Prciček na táboře.

To čeho jsem byl právě svědkem, film samotný nazývá pojmem „pozér“. Film má s punkem společný snad jenom název - to se spíše tvůrci příliš často koukali na Trainspotting. Ne že by schéma filmu o dvou mladých punkerech ze Salt Lake City a jejich cestě k poznání, že čistá anarchie vlastně vůbec neexistuje, bylo vyloženě špatné. Naopak, průserem je asociálně pseudointelektuální ztvárnění samotné a za zmínku stojí pouze vhodně složený soundtrack s těmi největšími legendami scény (Dead Kennedys, the Stooges, Ramones aj.)

Bratři Ferrellyovy mají za sebou díla, která se nesmazatelně zapsala do dějin kinematografie stejně jako několik kroků vedle. Jedno však mají jejich filmy společného, a to nenáročnou zábavu s jedinou ambicí, pobavit diváka nestarajíc se o názory odborné kritiky. Týden bez závazků jsou prostě Farrellyovci se vším všudy: předvídatelný děj, vyváženost mezi stupidními a povedenými gagy, nulové umělecké ambice a především nezatěžující odreagovačka – když vezmu v potaz, že „bratři v triku“ natočili doposad deset filmů, Hall Pass se těsně vecpal do lepší polovičky.