Olík

Prapodivně černý krátký film, který pro hudební label Warp natočil jeden z nejpopulárnějších představitelů dnešní ostrovní satiry Christopher Morris (získal za něj cenu BAFTA). Nemohu stoprocentně říct, že má mysl zcela pobrala poselství tohoto desetiminutového (nepočítám-li titulky) halucinogenního tripu a tak mohu hodnotit jen celkový dojem, který byl lehce podprůměrným.

Nápady nijak nevyčnívající, ale svojí realizací brilantní černá krimi komedie. Od přijetí nabídky stát se jedním z přátel, neudělal David Schwimmer lepší krok a infiltrace do Peggovsky ztřeštěného světa mu nečekaně svědčí. Poučení na závěr – nikdy se nepokoušejte vydírat tvrdé porno milujícího reverenda, mohlo by se Vám to vymknout z rukou :)

Klasik ostrovního humoru Christopher Morris tne do živého. Britská černá satira utahující si z ožehavého tématu terorismu s hláškami a gagy životu nebezpečnějšími než časovaná bomba na hrudi náboženského fanatika.

Cenu pro největší zklamání roku získává………………………………. Abych nebyl nespravedlivý, v roce 2010 se bezesporu natočili stovky horších filmů, ale vzhledem k předešlým dvěma „fotrům“, režiséru Paul Weitzovy nebo už tak mega silnému hereckému obsazení doplněného navíc o Harveyho Keitela, Lauru Dern a Jessicu Albu, mi vychází „Fotři jsou lotři = nenaplněné očekávání“.

Futuristická rozhlasová hra v rukách z Matrixu čerstvě vykopnutého šíleného designera anarchisty.

American dream v té nejprvoplánovější a zároveň nejsilnější formě posledních dekád. Sentimentální sportovní biografie kličkující mezi klišovitým kýčem a hodnotným rodinným dramatem.

V oficiálním textu distributora se doslova píše „hodina toho nejlepšího humoru nejen pro fanoušky sportovního světa“, o čemž by se dalo přinejmenším diskutovat. Nejen, že by se v archívu dali najít povedenější scénky se sportovní tématikou, ale bohužel ty, které do pořadu bezesporu patří, jsou již značně ohrané.

Atmosféra na úkor zbytečných dialogů – pro někoho nudně mdlé, pro někoho působivě intenzivní zážitek. Moje pocity se motají někde uprostřed. Zbytečně dlouhé pasáže vytírání chodby pro mne byli nic neříkající, jindy mne děj totálně semlel. Jako režijní debut velmi dobrá práce.

Stačí se podívat režijní filmografii Mikaela Salomona a hned je jasně dáno, na čem budete s the Lost future. Dánský režisér se celou svoji kariéru pohybuje v televizním světě a ke komerčně úspěšné filmařině si nikdy ani nečuchl. Přesto všechno se mu celkem slušně daří balancovat na pomezí kvality a kvantity a nikdy úplně nesklouzl tam, kam valná většina televizních děl……..i když u tohoto filmu to bylo o příslovečný fous. Když se na toto post-apokalyptické future dobrodružství (asi jen bůh ví, proč slovenská distribuce zvolila značně zavádějící název 2012 Koniec světa) podíváte kritickýma očima, najdeme nekonečné mraky chyb. Když však hledáme jen nenáročnou a mozkové buňky nezatěžující dopolední oddechovku, proč ne! Dlouho jsem váhal nad počtem hvězdiček (kdyby to bylo jen trochu možné, dal bych dvě a půl), ale za to, že jsem celé dílko sfouknul na jeden zátah a taky trochu za Seana Beana dávám za tři.

Souhlasím – je to kravina! Mirjam Landová by mohla režírovat maximálně reklamu na jogurt, její manžel je lepším hudebníkem než hercem, scénář asi napsali jejich sedmiletá dvojčata, k dialogům je škoda se vyjadřovat, další linie příběhu totálně out, vedlejší role i jejich představitelé na zastřelení (vyjma postavy hrané Martinem Havelkou a dvojku slovenských poldů) nebo naprosto stupidní ukončení……….suma sumárum – asi jako jezdit rally se zataženou ručkou. Ale kdo nebyl ušetřen pohledu na Landovu exhibici na vyšehradském chrámu svatého Petra a Pavla nebo jeho další zmatená počínání posledních let musí uznat, že jeho vyznání lásky k automobilovým závodům je menší zlo než prznění národního pokladu Karla Kryla a na Tacho se dalo úplně normálně dívat.