Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dokumentární
  • Dobrodružný

Recenze (4 340)

plakát

Hotel Mumbai (2018) 

,,Host je Bůh! '' ---- No jo, zase kucí Australský. Já jsem fakt ještě neviděl špatnej australáckej film. Včera jsem koukal na 22. července a tohle strčilo Greengrasse hravě do kapsy. A zase jsem si v duchu musel říkat - šmejdi islámský muslimský. Ten jejich Alláh ... Ne, nechci v téhle zemi ani jednoho. I kdyby sliboval, že má rád králíčky, ráno zdraví na ulici a stařenkám pomáhá na přechodu ! Ani jednoho tu nechci. On jim pak někdo může zavolat a říci, že Alláh už čeká v ráji... Tak jako se stalo v Indii v ty osudné dny. Herci hráli naprosto skvěle! Když jsem se díval na jiný film - URI, točený Indy, bylo vidět, že herci vedlejších rolí jsou rádi, že hrají. Různě koukali po očku do kamery a sem tam se i usmívali a to i ve vypjatějších momentech. Tady to měl rejža pevně v rukou a i když komparz místních byl velký, každý dělala to co má a když jsem se například zaměřil na tváře lidí vybíhajících z hotelu... každý měl v očích nefalšovaný děs. Jako by skutečně prchali před střelbou islámských fanatiků ! V souvislosti s tímto filmem (a původně jsem si dokonce myslel, že je to tentýž hotel) jsem si vzpomněl na našeho statečného diplomata, velvyslance České republiky ve Vietnamu a Pákistánu Ivo Ždárka. Ten zahynul také při teroristickém útoku islámských fanatiků a také v hotelu. Nebylo to však v Indii, ale v Islamabádu v Pakistánu a to těsně před těmito útoky 20.9.2008. Útok teroristů i se svojí vietnamskou přítelkyní přežil, místo útěku pomáhal evakuovat přeživší a zraněné z hořícího hotelu, protože i v tomto případě jej muslimští teroristé zapálili. Bohužel při tomto odvážném činu on i jeho přítelkyně zahynuli, když jim odřízl oheň cestu ven. O jejich statečnosti vypovídali přeživší svědci. A tak tento film beru i jako poctu jemu, protože i v hotelu Marriott se zřejmě odehrával naprosto stejný scénář, kdy mezi neozbrojené mírumilovné lidi vpadli vymatlanci bez mozku a řvouc Allahu Akbahr začali vraždit! Jak říkám, ne, nechci u nás ani jednoho muslima... ani když bude tvrdit, že on je hodný ! Dávám za 5 hvězd filmu a všem těm statečným z personálu hotelu! * * * * *

plakát

Uri: The Surgical Strike (2019) 

Tohle byl slušný akčňák o indické speciální jednotce. Amíci mají ty své SEAL, Rangers, Britové SAS. Nejdrsnější z nejdrsnějších. U těchto jednotek už jen přežít základní náborový výcvik je neskutečné peklo a teprve pak začne ten skutečný dril.. Indická jednotka URI má udělat výpad na území Pakistánu a zničit tam teroristické tábory z nichž teroristé před časem zavraždili bezbranné indické vojáky. Indové docela zamachrovali a natočili opravdu solidně řemeslně zpracovaný akční film. Samozřejmě je to Indie. V polovině filmu dojde na slzičky a nebudeme ochuzeni ani o vojenskou písničku vousatého Inda. Když začal zpívat v autobusu, píchlo mně u srdce a děsil jsem se, že vojáci začnou v busu tančit... Naštěstí se tak nestalo a krátce po písni děj nabere slušné grády.Indové si neberou se svým sousedem servítky a tak uvidíme i pár celkem brutálních scén, které by západní režisér ze strachu před protesty neziskovek (proč se jim tak říká, když to všechno jsou ziskovky?) dnes už možná vynechal... Jen mne dost bavil ten jiný přístup filmařů. Na záčátku diváka čekají asi tří minutové titulky, kde tvůrci vysvětlují, že jakákoliv podobnost s čímkoliv je náhodná a nic nesouvisí s ničím... Skoro mi to připomněli články k teroristickým útokům na Idnes :-). Další co pobavilo byla výstraha v roho plátna, kdy hrdinové ve filmu pijí alkohol a výstraha upozorňuje, že pití alkoholu je návykové a zdraví škodlivé...:-) Představte si americký film jak hrdina drsňák popotáhne z retka a tohle naskočí v rohu obrazu.. :-). A do třetice jsem chvilkami nechápal, proč herci během odříkávání textů v té své hatmatilce chvilkami přecházeli do angličtiny. Slyšel jsem to v původním znění a působilo to fakt divně. Nešlo o názvy, nebo nějaké anglikanismy, ale prostě náhle uprostřed řeči přešli herci na anglinu aby vzápětí zase brebentili po domácím... Divné ! Uvědomil jsem si však jinou věc. I tenhle film jasně ukazuje jak to na hranicích islámského státu Pakistánu s Indií stále vře a já se bojím, že tam krom hraničních bojůvek může časem začít nějaký větší problém. A jelikož má Indie atomovky, může se ten problém týkat i zbatku světa... Dávám tedy za tři dron poštolky :-). * * *

plakát

22. července (2018) 

Nevím jak se to Greengrassovi podařilo (vlastně nepodařilo) ale tenhle film mi nesednul. A není to tím, že jsem viděl dříve film Utøya, 22. července. Toto jako by bylo bez emocí. Nijak se mne nedotkl osud Viljara Hanssena ani jeho exotické kamarádky Lary Rachid (které se Norsko tak líbí!). Zaujal mne spíše příběh samotného Anderse Behring Breivika. Jeho jméno se už zřejmě ani nesmí vyslovovat, protože i v obsahu zde se jedná o ,,krajně pravicového extrémistu''. Naštěstí jsou jeho pohnutky ve filmu celkem rozebrány a nepřipadalo mi, že by film měl potřebu něco zkreslovat či zamlčovat. Neměl však ten pach autentyčnosti jak se to podařilo Eriku Poppe. Aby bylo jasno všem i panu Hamáčkovi, útok na ostrov odsuzuji. Vystřílet tábor neozbrojených pubescentů kvůli tomu, že jsou jim vymývány hlavy socialistickými vedoucími je zbabělost a hanebnost. Ale otázkou je kde se lidé jako Breivik nebo Brenton Tarant berou. Je to opravdu tak, že to jsou šílenci mezi námi? Neřízené střely? Nebo to jsou jen slabší jedinci, kteří už nejsou schopni unést to co se původnímu obyvatelstvu děje a řeší situaci po svém, jednoduše jak to umí - tedy brutálním násilím? Já si myslím, že vznik těchto monster je důsledkem špatné politiky zejména levicových neomarxistických vlád. Je dokázáno a uznala to i mutti Merkel, že multikulti je jen sen. Že to nefunguje. Přesto je stále tlak na to aby se mohla do Evropy přestěhovat část Afriky a Blízkého východu... Důvod? Lidé odtamtud se chtějí mít lépe a mají na to právo, tak se trochu uskrovněte vy původní obyvatelé. A přizpůsobte se jejich etnickým zvyklostem, buďte tolerantní - oni nemusí... Děsím se doby až tihle Novoevropané přečíslí díky extrémní porodnosti jejich žen původní obyvatelstvo. Děsím se doby, kdy vzniknou legálním způsobem nové politické strany zaměřené třeba na prosazování islámu do zákonů doposud demokratických zemí a děsím se doby, kdy pak díky přečíslení drtivě vyhrají ve volbách... A úplně nejvíce se děsím toho, že díky tomu přijdou další Breivikové, kteří tyto hrozby budou řešit zbraněni... -- Ano, jsem zastáncem kozervativních hodnot, nepleťte si to však někteří s extrémismem ! Dávám za 3 střepiny. * * *

plakát

Lancaster Skies (2019) 

Já jsem byl spokojen. Ano, nebyl to velkofilm, chyběl tomu větší rozpočet. O to větší bylo nadšení tvůrců a snaha natočit poctivý válečný film o mladých mužích, kteří své životy nasazovali za lepší a svobodný svět. Źivotnost osádky těžkého bombardéru v těch dobách byla jen pár misí a ti kluci to dobře věděli... Už jen za tu poctu si film zaslouží lepší hodnocení. Ať si kdo chce co chce říká, nálety Německu zlomily vaz ať už se jednalo o těžké strategické denní nálety 8th USAAF nebo ty noční RAF. A o nich je tento film. Díky němu máme možnost poznat jaký byl život na letecké základně těžkých Lancasterů i mimo ni ve chvílích volna a odpočinku. Klidně bych film srovnal s našimi Nebeskými jezdci, jen s tím rozdílem, že naše 311. používala dvomotorové Wellingtony. Tady jsme také ve válečných letech o poznání dále. V té době (1944) už Britové měli skutečné mocné ničitele Třetí říše. Těžké čtyřmotorové Halifaxy a Avro Lancastery. Když ve filmu startovali jeden za druhým, vypadaly jak nějací draci, probuzení ze svých slují s hukotem se ženoucí noční oblouhou aby ty troufalce, kteří je probudili sežehli pekelným ohněm z jejich útrob... O kontejnerech s fosforem, který prakticky nešel uhasit jsem slyšel vyprávět od jednoho Němce pamětníka a i v dnešní době se při vyprávění zachvěl... Specialitou Lancasterů bylo nesení jen jedné jediné pumy, která se jmenovala blockbuster a byla schopná zrušit velký kus ulice naráz... Ano, jak jsem říkal. Není to Pearl Harbor, není to Memfiská kráska a nemělo to rozpočet srovnatelný s ročním rozpočtem ČR. Přesto to bylo solidně natočeno, herci sympatičtí a uvěřitelní. Ve filmu bylo minimum chyb, vytkl bych jen při startu střelce sedící ve věžích a nefotografování cíle po odhozu pum... To je ale detail. Aby tomu dal tady někdo odpad, to svědčí nejen o obrovské neúctě, ale i o neznalosti tématu. Dotyčným doporučuji pustit si Ramba nebo něco s Árnym či s Chuck Norrisem ... ! Dávám za 4 kreslené obrázky z komixu Rytíři nebes... * * * *

plakát

Žiji! Přežil jsem havárii letadla v Andách (2010) (TV film) 

Knihu jsem četl a film Přežít jsem viděl, přesto tenhle dokument má hrané epizody mezi vyprávěním přeživších dělány tak dokonale, že máte pocit, že koukáte na skutečné hrdiny. Těžko se vžít do role těch, co přežili tam nahoře v krajině skal a ledu pád letadla. Těžko si představit to dilema, kdy si člověk musí říci... Buďto použiji tělo bližního svého k potravě abych přežil já sám, nebo na základě morálních pravidel a civilizovanosti zemřu také... Zde vždycky platí, že kdo na daném místě v daný čas nebyl, jsou jeho slova co by on dělal jen prázdným plácáním o něčem o čem nemá ani potuchy... Podle mne v určitý moment prostě člověk přepne na režim ,,Přežít''. Ten prastarý mód, který umožnil člověku projít evolucí až do dnešních dní, který oddělí vše nepotřebné a zbytečné a který se soustředí jen na samotné přežití. V tomto módu již lidé dokázali neskutečné věci. A ti dva, kteří se vydali hledat pomoc nazdařbůh skrze zasněžené Andy pro hrstku přeživších přátel, navíc jen v tom co měli na sobě v době letu, bez horolezeckého vybavení jsou toho jasným důkazem. * * * * *

plakát

Stan a Ollie (2018) 

Tohle mne chytlo za srdce. Nejen, že mám oba komiky moc rád. Oni jsou prostě stejnou ikonou jako byl Chaplin, Lloyd, Keaton a další ,,baviči'' dvacátých a třicátých let. A jelikož i oni ač měli své hvězdné okamžiky byli jen lidmi, i je postihovala trápení, nemoci, neúspěchy, jako každého jiného. Jejich řemeslo však bylo o to obtížnější (a je každého komika), že někdy prostě musí hrát i když na to nemá náladu, i když se mu nechce. Zdravotní problémy, problémy v rodině, to vše musí komik v moment kdy vstupuje na jeviště zahodit a být tu cele jen pro diváky, kteří se přišli bavit. Třeba právě proto aby zapomněli oni sami na svá trápené a své problémy. V tom jsem vždycky klauny a komiky obdivoval, že šli na prkna i když třeba měli chuť raději někam zalézt a nebýt vidět... V hluboké úctě smekám před Cooganem a Reillym. Nejen až neskutečná podobnost vizuální (tu ale lze vždy nějak zajistit), ale zejména ta mimika, gesta, pohyby... Dokonalé. Jako by ti dva té slavné dvojici z oka vypadli. Vůbec jsem netušil o problému mezi nimi. Zrovna když se film začal lehounce zadírat došlo k dramatickému zlomu díky kterému pak již nuda nepřicházela v úvahu. Točit takovéhle filmy je strašně nebezpečné. Předpokládám, že ti co je točí chtějí nějak oživit vzpomínku na někoho, dodatečně jej uctít... V případě takových es grotesek jako byli Stan a Ollie vše mohl dokonale zazdít špatný výběr herců a jejich výkony. Naštěstí se tak nestalo a tvůrčí tým i díky neskutečnému výkonu Coogana a Reillyho pánům komikům vysekli skutečně důstojnou poctu. Já bych jen dodal krásně hřejivou, smrdící člověčinou v tom nejlepším a nejkrásnějším slova smyslu. Tohle je za 5 vajec bez debaty! * * * * *

plakát

Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli (2018) (pořad) 

Pár dílů jsem viděl a říkám si, proč ne. Oni ti naši starouškové nebili blbí a i když žijeme v ultrarychlém wifi světě, ještě je dost věcí a mouder z minula co se hodí i dnes... Pořád lepčí než Čapka nebo Fíla s pořady jak se správně drží tužka, nebo kudy se do květníku dává hlína... A sedla mi tam i nová tvář Tereza Hátleová, které to občas dost seklo a byla ten správný typ ,,krev a mlíko'' :-) pro pořad takového typu. * * *

plakát

King Skate (2018) 

Tohle mi strašně připomnělo mojí oblíbenou knihu Kmeny 0 o subkulturách za socialismu. Každá z nich si jak rostlinka v dusném temném pralese komunismu hledala tu svoji skulinku ke světlu, které bylo příslibem svobody a normálního života... Některé ze subkultur to měly těžké, jiné tak nějak záhadně proplouvaly pod bedlivými zraky komunistických funkcionářů prakticky bez povšimnutí či zákazů a represí. Pokud vím i z vlastní zkušenosti, leckdo se mohl se svými zájmy skrýt pod křídly ČSTV, kde například pod zkratkou TOM (turistický oddíl mládeže) fungoval nejeden téměř skautský oddíl apod... proto mne zaujalo, že pod stejnými křídly byli schováni i skejťáci. Díky velkému množství amatérských autentických záběrů na tehdejší klání a pokusy ovládnout to prkénko s kolečky dnes dokument získal nenapodobitelný feeling let osmdesátých což vše skvěle umocňoval vhodně zvolený hudební podkres. Překvapilo mně, že jedním z matadorů a sakra dobrým byl i mladý Petr Forman. Když si uvědomím, že tento sport šel zcela mimo mne už tenkrát (kamarád ale jezdil) i dnes, je s podivem jak moc mne dokument bavil. Znovu si uvědomuji, že jsem si zase u sledování řekl, že ti komunisté vlastně byli v něčem dobří. Nutili (nechtěně pochopitelně) lidi improvizovat. Dělat z ničeho neskutečné věci. Často jen podle kreseb s neuvěřitelným elánem si nadšenci razili cesty omyl - pokus a stavěly lodě, rogala, skateboardy atd... Nikde nic nešlo koupit, člověk musel být šikovný, nebo mít šikovného známého. O to větší pak byla radost z díla. Dnes? Konzum vše zalil a většinu těchto aktivit pohřbil, koupit si dnes můžete vše a klidně 1000x když na to máte. A tak si říkám, že přemíra blahobytu, ta vysněná meta těch co nemají, nemusí být nakonec to pravé. Koneckonců se na tom shodli i pamětníci v dokumentu. Dávám tedy za 5 otoček na U rampě. Líbilo se mi to ! * * * * *

plakát

Černobyl (2019) (seriál) 

Jelikož scénář je podle skutečné události, která by sama o sobě byla dost obludná nebýt dalšího následného vývoje řešení katastrofy v rámci komunistického Ruska, není tomu co vytknout. Člověk může jen zírat na tu katastrofu a způsoby jakým byla řešena bez ohledu na zdraví a životy lidí. Filmu tedy mohlo uškodit tedy jen samotné zpracování a jelikož se tak nestalo, máme tu po dlouhé době hodně hustý katastrofický film. Hustější tím, že si to leckdo pamatuje. U nás naštěstí ve formě zpráv ČST , že všechno je cajk (zatímco na západě zakazovali leckde vycházet), následně zákazem pití mléka ve školních jídelnách. Jo a ještě si pamatuji, že volal strýc ze Západního Německa, že nemáme jíst houby a borůvky... Samozřejmě leckde se lehce na pilu tlačilo např. nemocnice v Pripjať vypadá jako klasické ruské (hororové) špitály. A přitom Pripjať bylo nově postavené moderní ukázkové město, něco jako u nás nový Most. Ale to mi nevadí a v tomto případě dávám za 5 úlomků grafitu. * * * * *

plakát

Narušitel (2019) 

Mám nesmírnou úctu k našim klukům, kteří bojovali v RAF, mám moc rád letadla, létání, vůni kerosinu a vše co je s letectvím spjato, mám rád herce Jirku Dvořáka, mám v úctě nedávno zesnulého pana Zindulku a mám rád hudbu Michala Hrůzy... Toho všeho je tento film plný, tak proč sakra se mi nelíbil? Protože bagr ! Film shořel na naprosto děsivém scénáři, zpracování i nehereckých výkonech neherců. Budu spojlerovat stejně jako se spojlerovalo v autoklubech v sedmdesátkách z laminátu na embéčkách, takže kdo chce být dějem ,,stržen'' či si chce napětím kousat nehty ať dále prosím nečte... Film retrospektivně poskakuje mezi šedesátými a osmdesátými roky. V jednom z časových úseků se ocitáme na letišti jakéhosi aeroklubu v polovině osmdesátých let, kde si to mezi piloty coby obsluha letiště štráduje v modré uniformě RAF pan Zindulka coby zápaďáckej pilot. STB je na letišti pečená vařená, ale pohoda. Přesto má veterán strach o svůj život, protože ho prý chce STB zatknout... V osmdesátých letech? To se honily máničky a chartisti, ale nějací dědouškové zničení kriminály a prací v nápravných lágrech fakt už nebyli její cíl... STB navíc jezdí stále stejným autem ač děj poskakuje to o deset let vpřed či vzad nemluvě o estébácích ve stále stejných hadrech... Filmaři vůbec ve filmu rezignovali na dobové oblečení a tak na nějaké dlouhé límečky či široké kravaty a kalhoty do zvonu zapomeňte! Mladí herci byli nesympatičtí (všichni!) a vůbec jsem nechápal jejich konání... Navíc všichni šli z aeroklubu k letectvu na prouďáky? To byli všichni tak dobří? Vrcholem všeho byl rok 1989 a hotovost našich hrdinů, kdy proti narušiteli startovali poplach v Migu patnáctce UTI - tedy cvičné dvojmístné verzi v mundůrech ze studené války ! V době kdy jsme už měli jednadvacítky a Albatrosy a kdy byly moderní helmy a přetlakové kombinézy... No a vůbec ona ideová zápletka o nesvobodě... kdyby kdokoliv jinej, ale piloti lidové armády? Kdo nebyl komanč, nelétal v ČSLA ! Je vidět, že film točil mlaďoch, který něco k tématu nastudoval, ale bylo to málo a tak můžeme být rádi, že tam hrdiny nehonil červený trojplošník... Jen považte, letci ve filmu nadávají na poměry, ale narušitele donutí přistát a pak si to obhájí tím, že se to dělat musí aby se mohlo létat??? O tomto období jsem hodně četl a lecos o tom vím. Bylo pár těch co nechali prchajícímu letadélku čas zmizet v mraku, ale více těch co za hodinky či dovolenou jej donutili přistát a v některých případech jej i bez ohledu na civilní osádku sestřelili... proto mám s našimi letci mezi roky 1948 - 1989 velký morální problém. Jednak jsou to samozřejmě lidi, které obdivuji. Každý kdo si osvojí pravidla létání, meteorologii a hlavně může si vyčistit hlavu tam nahoře v nekonečné modři má můj respekt. Samozřejmě se mi také líbí všechny ty poválečné stroje, hlavně Migy 15 a 17... Ale pak je tu ten aspekt ochrany hranic, kdy naše letectvo bránilo zbraněmi prchajícím opustit totalitní zemi... A to mám problém zkousnout a oslavovat je za to. Zkrátka a dobře, tenhle film jsem nepochopil. Netuším co měl sdělit. A jelikož tam byla alespoň fajn všechna ta letadla a záběry z nich, dávám za jeden plastikový model Migu 21. *