tomtomtoma

Divoká holubice, to je povznášející poetika i surový naturalismus života zároveň. Solovjovův film vychází z podstaty povídky Borise Rjachovského (ve filmu se také objevil jako holubář Rakov) Chlapectví architekta Najdenova, děj je umístěn do Akťubinsku, dnešního Aktobe. Dětství ve svém přechodu do dospělosti se nevyhnutelně ocitá v destruktivním i formujícím sváru představ a očekávání s realitou. „Nevinnost“ dětství je navždy ukončeno, aby k němu vedla již jen cesta nostalgických vzpomínek. Dobro se mísí se zlem, láska s nenávistí, staré s novým, poezie s přízemností, vzpomínky se skutečností, umění včerejška se sovětskou socialistickou realitou dneška a zítřka. Doba po krutostech válečného běsnění je dobou mocné touhy po životě, přesto je také zároveň nenávratně deformována podmínkami a zkušenostmi. Nejen válka, rovněž vyhnanství z rozkazu Strany zanechává nesmazatelné otisky na životech lidí. Přese všechny rozporuplné okamžiky si však život dokáže uchovat poetickou velikost, bez ní by byl život jen nesnesitelným bolem. Jurij Klimenko předkládá obrazová plátna s vášnivým dechem života, do nichž Solovjov píše strukturu a rytmy pulsu. Hlavní postavou poezie je Ivan Najdenov (Vjačeslav Iljuščenko), chlapec na prahu dospělosti. Odchyt bílé holubice je největším přáním místních holubářů i nejdobrodružnější výzvou žití. Za vším se však skrývá mnohem vyšší hodnota: význam svobody. Z výraznějších rolí: bývalý malíř a válkou poznamenaný Ivanův otec (Ljubomiras Laucevičius s hlasem Leonida Filatova), bývalá múza Ivanova otce a zapomenutá herečka v prachbídě života Xenia Nikolajevna Starceva (Ljudmila Saveljeva), svérázný policejní vyšetřovatel Žus (Ilja Ivanov), dychtivý holubář Kolja Cikán (Vladimir Stěklov) a Ivanův kamarád Murat (Sultan Bapov). Z dalších rolí zaujme bývalý Xeniin manžel a učitel hry na klavír Pepe (Andrej Bitov) či starý holubář Martynov (Boris Olechnovič). Divoká holubice: nakonec vždy záleží na tom, pokud si člověk dokáže uchovat přese všechny rány osudu slušnost a lidskost. Kosmonaut je zde jen požadavkem své doby. Pozoruhodný poetický prožitek!

Rys na stopě je druhým dílem z rysí tetralogie arménského Sověta Agasije Babajana, věnovaný památce otci myšlenky Vitaliji Valentinovičovi Biankimu, autorovi mnohých přírodopisných knížeček pro děti. Jistě, lze se rozněžňovat nad roztomilostí zvířátek v čele s rysem Kunakem a nad čarokrásnou přírodou, avšak dějově jde pouze o odvar dílu prvního. Odvar je podáván ve zkratkách a s gagy přírody. Jakákoli zamýšlená kritika se tím stává neúčinnou, snad dokonce zbabělou, avšak nelze se tomu příliš divit. V hereckých rolích se potkají staří známí: stařičký hajný a strážce přírodní rezervace Michalič (Dmitrij Orlovskij), místní spravedlivý zástupce zákona Fjodor Gavrilov (Filimon Sergejev) a nepoučitelný pytlák (Sergej Jurtajkin). Rys na stopě, jak se to jeví, je určen k nenáročnému odreagování, z něhož snad budou nadšeny děti, nebo milci sentimentality.

Doktor Játro je satirickým pohledem do japonské společnosti. Imamura k tomu využil knižní předlohu Ango Sakagučiho, již ke své potřebě příhodně přizpůsobil. Nejde o válečný film, nýbrž o příběh, kde dochází k mnoha střetům iluzí s desilusemi na pozadí válečné doby, která konflikty zvýrazňuje a znejišťuje. Hledání pravdy se musí nejprve vyrovnat se svým posláním a niternou rozpolceností. Žena má jistou ambivalentní podstatu, je femme fatale i femme enfant zároveň, nikoli však vlastní vinou, nýbrž požadavky a očekáváním společnosti, komunity i rodiny. A kdy jindy, než za válečného času, se má starý svět hroutit, aby uvolnil své místo něčemu novému, byť i třeba dekadentnímu? Imamura sestavil svoji satirickou antropologii Japonska z periférií, geografických i sociologických, tím se dostává bezprostředně k samotnému bytí, k tělesnosti a k utrápené duchovnosti. Hrdinou příběhu je Fûu Akagi (Akira Emoto), laskavý provinční lékař, obětavý v péči, vytrvalý v hledání příčin, nebojácný ve svém přesvědčení. K výrazným postavám patří mladá a k Akagimu z obav ženského předurčení přiřazená ošetřovatelka Sonoko (Kumiko Asó), zkušená provozovatelka místního nevěstince Tomiko (Keiko Macuzaka), pozemskou tělesností cele obklopený buddhistický kněz Umemoto (Džúró Kara) a otupění v morfiu hledající chirurg Toriumi (Masanori Sera). Z dalších rolí: sebejistý vojenský lékař Ikeda (Masató Ibu), z "lásky" defraudující úředníček Sankiči (Jukija Kitamura) nebo uprchlý holandský zajatec Pete (Jacques Gamblin). Doktor Játro: to je touha bytí ve slepém zajetí tradic a stereotypů, které se nezadržitelně bortí a zároveň jsou obřadně udržovány. Vyrovnat se s tím, to je, oč běží. Je to laskavě jízlivá satira.