tomtomtoma

Puškvorec je nejniternějším si uvědoměním si křehkosti a pomíjivosti lidského života, a zároveň snahou o vyrovnání se s touto skutečností. Přiznám se, že mě Andrzej Wajda příjemně překvapil, neboť jsem od něj působivý filmový prožitek na sklonku jeho režisérské kariéry již nečekal. Avšak stáří bývá milenkou smrti, v jejím intimním objetí se naposledy zjevuje ta nehynoucí krása života. Wajda sice vychází ze stejnojmenné povídky Jarosława Iwaszkiewicze, ale teprve s nejniternější zpovědí Krystyny Jandy dotváří celek o lidské pomíjivosti a důstojnosti. Krystynina výpověď je kameramanem Pawłem Edelmanem esteticky modelovaná podle obrazů amerického malíře Edwarda Hoppera, natáčelo se ve městě Grudziądz. Smrt je zde ve čtyřech variantách: minulá a stále doposud nepřekonaná, celkem nedávná a tedy ještě bolestivá, přítomná a dosti cynicky krutá, a brzy očekávaná a pročež nevyjevená. Hlavní postavou Iwaszkiewiczova příběhu jest Marta (vynikající Krystyna Janda, která ve filmu hraje také sama sebe), právě v ní se snoubí zranitelná křehkost, uvědomění, nejniternější úzkost a též touha po naději. Erós je rubem Thanata, jemuž sice podléhá, přesto se mu nechce jen útrpně vzdát. Z dalších rolí: mladík plný života a potěšený tím nenadálým zájmem o svou vlastní osobu Boguś K. (Paweł Szajda s hlasem Jakuba Mazureka), manžel Marty a poměrně zaneprázdněný lékař (Jan Englert), dlouholetá kamarádka Marty (Jadwiga Jankowska-Cieślak), Boguśova milá Halinka (Julia Pietrucha), či sám Andrzej Wajda jako Andrzej Wajda. Puškvorec je nejniternější lidskou bolestí a zároveň i nejniternější lidskou odvahou, pro mě osobně je nezbytnou soukromou důvěrností. Puškvorec je půvabně estetickou malbou a nevšedním prožitkem. Přese všechnu bolest zhodnocení křehkosti a pomíjivosti života zní: žij naplno, v přítomnosti a vznešeně!

Pomsta je příjemně rozvernou adaptací stejnojmenné satirické divadelní hříčky, vrcholného díla Aleksandera Fredra z roku 1833. Hra byla inspirována událostmi z počátku 17. století, odehrávající se na hradě Kamieniec v polském Podkarpatském vojvodství, Fredro děj posunul na konec století 18. a Wajda pro kulisy škádlivých hrátek ve verších venkovských šlechticů využil majestátní zříceniny hradu Ogrodzieniec v Polské Juře. Jeden hrad, dva znesváření tvrdohlaví kohouti - Číšník Maciej Raptusiewicz (Janusz Gajos) a Notář Milczek (Andrzej Seweryn) -, bojácný a vychloubačný prostředník vyostřujícího se sporu - zchudlý šlechtic ve službách Číšníka Józef Papkin (rozkošný Roman Polanski) -, a čiperné láskyplné mládí - Notářův zamilovaný synek Wacław (Rafał Królikowski) a Číšníkova zamilovaná neteř Klara Raptusiewiczówna (Agata Buzek). K tomu ještě bývalá milenka Wacława a výhodného muže hledající vdova Podstolníka Hanna Czepiersińska (Katarzyna Figura) a Číšníkův maršál s problémy při psaní Dyndalski (Daniel Olbrychski). Lze sice protagonisty kolotoče vířivých řevnivostí, fanfarónství a vyznání počastovat přídomkem národní charaktery, avšak tím prvořadým je samotný rej vášní, narážek a naděje veršů. Lehké osvěžující pobavení.

Velký týden je filmovou adaptací stejnojmenné povídky Jerzyho Andrzejewskiho. Andrzej Wajda v padesátých letech slavil s jinou adaptací Andrzejewskiho předlohy svůj první filmový triumf a jako zkušený režisér chce opět nabídnout podobný výkon. Nesporným kladem válečného dramatu Velký týden je kousavá kritika polského antisemitismu a také alibismu širokých vrstev (avšak to zdaleka není jen polské specifikum). Tím však klady končí. To, že se neubrání, a vlastně ani se ubránit nechce, patosu by bývalo bylo to nejmenší, kdyby tomu nescházela poezie a niternost. Místo nich se ve skutečnosti jedná pouze o přehlídku klišé a póz. A to je zoufale málo. Mluvit o pudu sebezáchovy postav (jde o krutou válečnou dobu) není možné, jsou vydány napospas pózám a v nich musí setrvat za každou cenu. Hlavní postavou Wajdova filmu je bezesporu Irena Lilien (Beata Fudalej), mladá židovská žena v úporné touze po holém přežití (i když se to tak někdy nemusí jevit). K hlavním postavám patří také bývalý Irenin milenec Jan Malecki (Wojciech Malajkat) a Janova těhotná a z hrůz války naději křesťanské víry oddaná manželka Anna (Magdalena Warzecha). Z výraznějších postav: Janův mladší bratr a mladický idealistický bojovník Julek (Jakub Przebindowski), nebezpečně žárlivá sousedka manželů Maleckých Piotrowska (Bożena Dykiel), a Piotrowské mladší a sexuálně žádostivý manžel a harmonikář Józef (Cezary Pazura). Z dalších rolí: dobrosrdečnější majitel bytového domu Zamojski (Wojciech Pszoniak), jeho tichý sluha Władek (Tomasz Preniasz-Struś), "vlastenecky" smýšlející Janův kolega z práce Zaleski (Artur Barciś), či sousedka Maleckých v neustálém strachu o své dvě dítka Karska (Agnieszka Kotulanka). Wajda ztratil svou poezii, niternost a "opravdovost", vše nahradil pózou. Z Velkého týdne by byl dobrý komiks, ale jako filmové válečné drama patří k tomu nejhoršímu z filmové tvorby proslulého režiséra.

Nastasja je nejintimnější úryvek z románu Idiot Fjodora Michajloviče Dostojevského, do nějž jsou vlákány snad všechny nejpodstatnější niterné rozpolcenosti všech tří hlavních postav. Film Andrzeje Wajdy nezapře divadelní aranžmá, což však intimitě jen přidává. Japonské kabuki je navíc netradičně ozvláštňujícím prvkem ruských reálií a národní duše, umožňuje konfrontace i ojedinělé ztotožnění sobě navzájem, střet a zároveň syntézu čistoty s temnotou a sebetrýzněním, které jsou důsledkem unikátních životních zkušeností. Na prvním místě jsou nitra, touhy, potřeby a démoni, naděje a nejhlubší strachy. Podstatným prvkem ve filmu je pravoslavné křesťanství. A pravoslaví, to je okázalost, etická laxnost, Platónovy ideje (nemají být pochopeny, jen nazřeny) a perestrojka (sám Dostojevskij ve Zločinu a trestu píše: „A pak přijde Kristus a řekne: Vylezte z děr vy hovada, vy opilci... A my padneme před ním... a On nám odpustí. I mé Soničce odpustí. A pak pochopíme, všichni pochopíme. I já pochopím.“). Nastasja je intimním banketem knížete Lva Nikolejivče Myškina (zajímavý Tamasaburó Bandó, též niterně ztotožněn s osudovou ženou Nastasjou Filippovnou Baraškovou) s dědicem bohatého obchodníka Parfenem Semjonovičem Rogožinem (dobrý Tošijuki Nagašima). Nastasja je pozoruhodně intimní a jemnou filmovou adaptací slavného Dostojevského románu.

Korczak je romantizovanou legendou o lidskosti uprostřed nejděsivější hrůzy moderních lidských dějin. Andrzej Wajda zkomponoval lidskost bez neúnosného dojení slz, poezie je dílem neutuchajícího tepu lidského srdce v obrazech kameramana Robbyho Müllera. Jistě, lze sice vznést námitky proti kanonizaci hrdiny, avšak jednak osoba Henryka Goldszmita alias Janusze Korczaka (velmi dobrý Wojciech Pszoniak) zřejmě jinou možnost ani nedává, a jednak Wajdovi slouží ke cti, že nezneužívá dané situace k citovému vydírání (závěr filmu je toho nejlepším důkazem). Pozoruhodné v konfrontaci judaismu s krutostí lidských dějin je náboženské zhodnocení dějin židovskou vírou sahající do šestého století před naším letopočtem, tedy význam dějin jako epifanie Boha, což znamená, že nepříznivé dějinné události nabyly náboženského významu a přeměnily se v negativní teofanii, v Jahveho hněv. Je to snad až krutý sadomasochismus, na jedné straně sice vedl k pevnému sepjetí židovského národa, na druhé straně se však židovský národ stal častým cílem frustrací ostatních národů. Sám Korczak usiloval o zbourání vzájemných přehrad a zároveň podporoval sionistické ideje. Ovšem jeho nejvýznamnější počiny byly v oblasti výchovy a péče o děti, v tom má Wajdova filmová romantizující legenda jasno. K nejvýznamnějším postavám patří též Korczakova nejbližší spolupracovnice a pedagožka Stefania Wilczyńska neboli Stefa (pozoruhodná Ewa Dałkowska), z první dětské lásky ve špatné době zmatený Korczakův dlouholetý svěřenec Józek (Michał Staszczak), z nepřízně osudu divočejší novější přírustek Korczakova sirotčince Szloma (Wojciech Klata), v nepříznivé době bezstarostnější Józkova láska Ewa (Agnieszka Krukówna), či v bídě zla ghetta velmi přizpůsobivý Korczakův ochránce Ichak Szulc (zajímavý Zbigniew Zamachowski). Z dalších rolí: učitelka a Korczakova přítelkyně se svou touhou pomoci Maryna Falska (Teresa Budzisz-Krzyżanowska), svědomití vychovatelé Korczakova sirotčince Esterka (Marzena Trybała) a Heniek (Piotr Kozłowski), z těch mohutných zástupů příbuzných vystrašený bohatý žid Max Bauer (Jan Peszek), ze své role předsedy židovské rady varšavského ghetta smutný Adam Czerniaków (Aleksander Bardini), nebo z propouštění oblíbeného moderátora nervózní ředitel Polského rozhlasu (Andrzej Kopiczyński). Korczak: toť demokratizace dětské výchovy a vzájemného respektu ve funkčním modelu, podmanivá poezie lidských tužeb a především city nevydírající romantizovaná legenda. Zajímavý filmový zážitek.

Slečny z Vlčí, to jest mihotající smyslová poezie na filmovém plátně. Andrzej Wajda se již podruhé obrátil k předloze Jarosława Iwaszkiewicze (ve filmu se sám objeví), tentokrát k povídce z roku 1933. Poezie se noří v nejniternější pocity a dojmy smyslového vnímání lidského života. Je to o plynutí a konfrontaci s minulostí, s vlastními touhami, vzpomínkami a sny. Život je v zde kontrastu se smrtí, a právě pod jejím vlivem a v té její neúprosně bezprostřední blízkosti dochází k bilancování u sebe samého. To jsou chvíle, kdy si jedinec může uvědomit své nejšťastnější okamžiky žití, ale jak je lze vrátit, když nevinnost je ztracena věky nepřítomnosti? Návrat na místo mladické radosti a rozkoše života se stává nadějí, očekáváním i veselím zároveň, ale návrat do pocitů lásky zůstává jen toužebným přáním, neboť do stejných řek vstupujeme, a přesto nevstupujeme. Obrazy Edwarda Kłosińskiho jsou půvabným rámem mihotavé niterné poezii. Hrdinou niterné poezie je zde Wiktor Ruben (velmi dobrý Daniel Olbrychski), muž vyčerpaný monotónním životem a náhlou smrtí přítele, který se vrací na místo své mladické bujnosti. Ale mladické štěstí je už nenávratně ztraceno, i přes veškerou snahu. Mezi hlavní ženské postavy patří nejintimnější Wiktorova vzpomínka Julcia (zajímavá Anna Seniuk), nejmladší a nejsladší naděje Tunia (velmi zajímavá Christine Pascal s hlasem Aleksandry Jasieńské), se sebou samou nevyrovnaná a o to bezprostřednější Jola (dobrá Maja Komorowska), více sarkastická Zosia (zajímavá Stanisława Celińska) a intimně nešťastná Kazia (dobrá Krystyna Zachwatowicz). Pro sestry je neočekávané zjevení se Wiktora také návratem do sladkých časů mladických let, ale přes časem nabyté zkušenosti nelze udělat tlustou čáru. Z dalších rolí: Wiktorova starostlivá a doufající teta (Zofia Jaroszewska), Wiktorův strýc, očekávající brzkou smrt (Tadeusz Białoszczyński), manžel Joly v odloučení (Paul Guers s hlasem Stanisława Zaczyka), manžel Julcie a současný pán panství Kawecki (Zbigniew Zapasiewicz), stará matka sester (Joanna Poraska), či mužští návštěvníci Joly (Andrzej Szenajch a Andrzej Grzybowski). Slečny z Vlčí, toť nejintimnější poezie, sladká vzpomínka a niterní bolest zároveň. Život, smrt a láska. Erós je daimonem, který nemá vůbec žádné smilování se zaváháními v jeho přijímání. Skvostná filmová poezie!

Bez umrtvení je velkolepým pádem úspěšného muže. Intimní rovina je podmanivá a niterní, politická rovina kriticky uštěpačná a zneklidňující. Andrzej Wajda dotěrně krouží nad polskou společností v jejím konvenčně politickém zajetí doby, Agnieszka Holland se s mladickou zuřivostí zavrtává pod kůži do lidského svědomí a obrazy kameramana Edwarda Kłosińskiho nevynechávají požitek bezprostředních detailů. Postupná a úplná ztráta všech zdánlivých životních jistot je strhující, neuctivá k dosažené společenské pozici, politický kontext neodpouští nezávislost ducha. Film Bez umrtvení je dramatem, politickou kritikou, černou komedií a jízlivou nezdvořilostí, je nekompromisní, snad až úchvatný, ale také do jisté míry strojený a zazní i několik falešných tónů, byť si vystačí bez hudebního podkreslení. Smutným hrdinou ztrát všeho dosud dosaženého jest Jerzy Michałowski (velmi dobrý Zbigniew Zapasiewicz), velmi úspěšný muž, reportér světových levicových zvratů, jenž si byl vším dosaženým příliš jistý. Noční můra nemá jenom jednu stranu, postupně prostupuje každým novinářovým triumfem. Hlavní ženskou postavou je Ewa Michałowska (zajímavá Ewa Dałkowska), manželka novináře s nečekaným životním rozhodnutím. Je snad až lehce ovlivnitelná a také zásadová ve svém skutku. K výraznějším postavám patří také závistivý a politicky uvědomělý novinář, básník a Jerzyho konkurent Jacek Rościszewski (dobrý Andrzej Seweryn), a Ewina nejlepší kamarádka a zubařka Wanda Jakowicz (zajímavější Emilia Krakowska). Z dalších rolí: svérázná mladá diva Agata (Krystyna Janda), Ewin jedinečně velmi výkonný právník Jerzy Porębowicz (Jerzy Stuhr), Jerzyho kariérně stržený kamarád Bronski (Roman Wilhelm), Jerzyho náhle opatrný šefredaktor (Kazimierz Kaczor), Jerzyho a Ewiny dcery, starší Olenka (Aleksandra Jasieńska) a malá Gabcia (Marta Salinger), bodrá hospodyně rodiny Józefa (Stefania Iwińska), či Ewina zlomyslná matka Anna Łukasik (Iga Mayrú. Film Bez umrtvení je působivým filmem nejosobnější i nejpolitičtější roviny, přesto se nedokážu zbavit určité umělosti. Krutá hříčka osudu s výkřiky nejčernějšího humoru.

Země zaslíbená, toť exprese kontrastů, nekompromisní střih existenciální poezie kapitalistické podstaty bez příkras ušlechtilých forem škrabošek a romantika zbavená zbytků iluzí. Jisté, film byl vhodný svým vyzněním tehdejšímu režimu, leč proti stejnojmenné románové předloze Władysława Reymonta, potomka zchudlého šlechtického rodu. z roku 1898 je v lecčems mírnější. Výraz filmu Andrzeje Wajdy je nejsilnější stránkou, celý je vymodelován z kontrastů barev, mamonu, bídy, nástupem nadvlády peněz, kocoviny idealismu, bohatství, boření soch bohů a tvrdšího procitnutí naivní důvěřivosti. Tři živly - německý, polský a židovský -, z nichž je vystavěn polský historický prostor, se vzájemně proplétají v symbióze i třístranné rivalitě. Jde také o úpadek polské aristokracie, o vykrvácení romantických představ, o oportunistický vývoj nezištného přátelství a také o nevkus zbohatlického diktátu. Hrdinou nekompromisní poezie kontrastů je Karol Borowiecki (velmi dobrý Daniel Olbrychski), polský šlechtic vydávající se novou cestou prosperity. Má dobrý původ a vyzná se v těch aspektech lodžského zázraku. Idealismus je na překážku snu, neboť ve vládě peněz není ani pro ušlechtilost vhodné místo. Důležitými postavami jsou Karolovi druzi společného snu prosperity: dosti nápaditý židovský obchodník Moryc Welt (vynikající Wojciech Pszoniak), a trochu melancholický Němec Maks Baum (příjemný Andrzej Seweryn). Mezi nejvýraznější ženské postavy patří znuděná a výhodně provdaná Karolova milenka Lucy Zuckerowa (příjemná Kalina Jędrusik), Karolova jemně citlivá snoubenka Anka Kurowska (křehká Anna Nehrebecka), a ta nejvýhodnější lodžská partie pro muže dobrého původu Mada Müller (zajímavá Bożena Dykiel). Z dalších rolí: hrubián bez soucitu a přední továrník Herman Bucholz (Andrzej Szalawski), taktizující a Morycem doběhnutý přední továrník Grünspan (Stanisław Igar), přední továrník a na ženicha trpělivý otec Mady (Franciszek Pieczka), ze synových kroků smutný Karolův otec (Tadeusz Białoszczyński), zhýralý lodžský továrník Kessler (Zbigniew Zapasiewicz), Lucyin podezíravý manžel a přední lodžský továrník s jedinečným pramenem informací (Jerzy Nowak), praktikami Bucholze znechucený Horn (Piotr Fronczewski), zneuctěnou dceru mstící Malinowski (Jerzy Obłamski), trápený Bucholzův sluha August (Mieczysław Waśkowski), nebo spolehlivý Karolův sluha Mateusz (Jan Paweł Kruk). Film Země zaslíbená, to je stržená škraboška kapitalismu bez špetky idealistické velkorysosti, exprese výrazů a nekompromisní poezie kontrastů. Bohaté výjevy, vášeň a střih představení.

Veselka: to jsou poetické akty polské národní bolesti, smutku, zmaru a hanby v kontrastních barvách i mluvě malopolského modernistického symbolismu a vesnického folklóru. Andrzej Wajda netrpěl na nacionalistický polský patos gest, a tak zadaptoval pro film slavnou stejnojmennou divadelní hru polského malíře, básníka a dramatika Stanisława Wyspiańskiho z roku 1901. Hra samotná byla k napsaní inspirována svatební veselicí básníka Lucjana Rydela, jež se odehrála na podzim 1900, a její samotný průběh byl poznamenán mnohou kontroverzí. Obrací se nejen do marného, tedy nepovedeného polského snažení o znovuzískání nezávislosti vyvolanými povstáními během 19. století (o nezávislost přišli Poláci ve století 18., znovu ji získali až po první světové válce), ale je také obrázkem polské intelektuální scény přelomu 19. a 20. století (všechny postavy tu mají svůj reálný podklad skutečných osob), přetrvávající nejednoty inteligence a sedláků (rolnické povstání roku 1846 proti vrchnosti a její vskutku krvavé potlačení je nemilosrdně připomenuto), symboliky polských mýtických hrdinů, jež se nesmlouvavě střetává se svědomím jednotlivců i národa, a modernistické poezie i výtvarných výjevů. Wajda přidal do kvasu a změtí vášní osobních i národních Józefa Piłsudskiho, obrazový tvůrce Witold Sobociński zarámoval emoce, barvy a poezii do působivých výjevů. Mezi nejvýraznější osoby patří: ženich neboli krakovský básník Lucjan Rydel (dobrý Daniel Olbrychski), jeho nevěsta selského původu (příjemná Ewa Ziętek), nevlastní bratr hostitele a ironický básník neboli Kazimierz Przerwa-Tetmajer (dobrý Andrzej Łapicki), politické diskuzi vyhýbající se novinář tedy krakovský Rudolf Starzewski (zajímavý Wojciech Pszoniak, též v roli své vidiny - legendárního dvorního šaška 16. století Stańczyka), hostitel a přítel ženicha neboli malíř a aktivista za nezávislost Włodzimierz Tetmajer (Marek Walczewski), jeho manželka a nevěstina sestra (Izabela Olszewska), strýc nevěsty a temperamentní vůdčí sedlák Błażej Czepiec (výborný Franciszek Pieczka), básnící dcera židovského hostinského Rachela neboli Józefa Singer (zajímavá Maja Komorowska), pyšnější a odznak odporu ztrativší družba Jasiek (zajímavý Marek Perepeczko), nebo splacení dluhu žádající Rachelin otec (Mieczyslaw Voit). Z dalších rolí: sestra nevěsty s vidinou mrtvého snoubence Marysia (Emilia Krakowska), otec nevěsty (Kazimierz Opaliński), katolický duchovní (Mieczyslaw Czechowicz), veselé sestry Maryna (Barbara Wrzesińska) a Zosia (Gabriela Kownacka), ctihodná ženichova teta čili polská spisovatelka Antonina Domańska (Małgorzata Lorentowicz), ženichova sestra Haneczka (Maria Konwicka), ten legendární kozácký Wernyhora neboli Piłsudski (Artur Młodnicki), ženichovo zjevení a polský symbol zrady Franciszek Ksawery Branicki (Czesław Wołłejko), upír a vůdce selského povstání Jakub Szela (Wirgiliusz Gryń), nebo ten sláměný panák Chochol, symbol odložení akce (hlas Czeslaw Niemen). Film Veselka je působivější poetické dílo s ironickou neuctivostí k politickému patosu národních symbolů velikosti, které bez sentimentu ukazuje na vzájemnou nejednotu národa. Maska národní pýchy nemilosrdně stržená! Pestrost a rozdílnost polského elementu. Jízlivé zrcadlo polského vlastenectví! Rozkošný symbolismus, poezie a vášnivé barvy!

Krajina po bitvě, to jsou hluboké jizvy a defekty lidských duší z prožité apokalypsy lidské existence. Andrzej Wajda použil k filmové niterné básni povídku Bitva pod Grunwaldem (tento akt vítězného střetu polského elementu s tím germánských na počátku 15. století je v příběhu rozervanou poetikou inscenován) polského básníka Tadeusze Borowskiho, jenž vycházel ze svých nejosobnějších zkušeností při osvobození z tábora v Dachau a následného nuceného pobytu pro uprchlíky (ve filmu jsou použity bývalé kasárny, a dnes hudební akademie, v Gdaňsku). Vivaldiho hudební doprovod při osvobození je výhodnou společností cynické poloze pro niterné vyrovnávání se s destrukcí lidského nitra. Polský element je svlečen do naha v té rozervanosti a nejednoznačnosti doby, nabyté svobodné nesvobody a obtížně hledaného pocitu vlastenectví, rozbitého a vystrašeného v prožitých hrůzách. Kameraman Zygmunt Samosiuk dal poezii zmaru a hledání sebe sama v rozvratech osobnosti, pocitů a nehmotné vlasti výraz a barevné noty. Hrdinou pátrání po dně vlastní duše je Tadeusz (dobrý Daniel Olbrychski), mladý, citlivý básník se závažně poznamenaným nitrem, které se dosud nezbavilo potřeby bránit se. Je snad láska lékem na šrámy duše k vlastnímu návratu do života? Hrdinkou je Nina (pozoruhodná Stanisława Celińska), mladá žena utíkající z vlasti a bloudící v prázdnotě svého vlastního a dlouho tajeného židovského původu. Je snad láska novou nadějí a vírou? Z dalších postav: osvobozený vězeň z Dachau s komunistickým vyznáním Karol (Tadeusz Janczar), na Tadeusze naléhající osvobozený kněz (Zygmunt Malanowicz), bývalý Ninin soused, profesor a houslista (Aleksander Bardini), osvobozený vězeň a hrdý vojenský praporčík (Mieczysław Stoor), osvobozený vězeň a ministrant Tolek (Leszek Drogosz), tklivěji pějící osvobozený cikán (Stefan Friedmann), snaživý americký velitel tábora pro osvobozené a také utečené (Jerzy Zelnik), nebo zuřivým davem vláčená Němka (Alina Szpak). Krajina po bitvě je pozoruhodnou poezií z rozvalin z lidských duší, trosek krajin i životních podmínek, nejednoznačnosti doby i pocitů a hledání sebe samotného. Pozoruhodné představení.