tomtomtoma

Silné, působivé a drsné téma filmového příběhu nemusí vždy nutně znamenat skvostný výsledek. Ale rozumím tomu, že právě takové příběhy dokáží přitahovat nejsnadněji. Národnostní nenávist a osobní zapšklost určitě nejsou těmi nejvhodnějšími atributy ke spokojenému životu. Naštěstí se tu objeví hrdina, který neváhá postavit se čelem k problémům i proti rozzuřenému davu. Osobně bych to příliš neviděl, jako psychologické drama jedince při zpětném zařazení do společnosti po návratu z vězení. Neboť hlavní hrdina Danny Flynn (zajímavý Daniel Day-Lewis) má zcela jasnou představu po znovunabyté svobodě, kterou krůček po krůčku naplňuje. Sice se mu staví do cesty životní nepřátelské reálie a fanatičtí rozeštvávači, ale nakonec je to on, kdo staví mosty smíření do budoucnosti. Hlavní ženskou postavou je Maggie (sympatická Emily Watson), která má vrozenou náklonost k hrdinovi z minulosti a přes všechny své pochybnosti a nepřátelské okolí se je snaží přenést i do zářivější budoucnosti. Z dalších rolí: střídavě opilec a trenér, upnutý na Dannyho, Ike Weir (dobrý Ken Stott), Maggiein otec Joe Hamill s novou vizí osvobozeneckého boje (solidní Brian Cox), neúnavný rozeštvávač se zakořeněnou nenávistí a osobní záští Harry (zajímavý Gerard McSorley), jeho stejně smýšlející manželka Patsy (Eleanor Methven), Maggiein rozhozený synek Liam (Ciarán Fitzgerald), či rohovník Eddie Carroll (Damien Denny). Překonávat dávná příkoří je obtížné, ale je to vždy lepší, než setrvávat v začarovaném kruhu násilí a vražd. Jak bláhoví jsou ti, kdo si hrají na války. Jak bláhoví jsou ti, kteří si nepřejí život v míru, ale snaží se rozdmýchávat doutnající nesváry, aby si udrželi svou moc v zemi strachu a umírání. Život pro boj není životem. A určitá paralela se nabízí i k současnosti, kdy na obou stranách kontinentálních třenic je mnoho štváčů, kteří vyvolávají vzájemnou nenávist, i když je často podložená lží a osobní ambicí jednotlivce. Jsme blázni, my, lidé! V takovém světě může každý být v očích druhého kurvou.

Božské děti jsou sociálně soucitným filmem s jemným sklonem k poetismu. Dítě naštěstí neslouží jako rukojmí k emočnímu vydírání, je zde spíše prostředkem k zamyšlení se nad uspořádáním životních hodnot. Tvrdá perská realita nejspodnějších třídních vrstev pečuje o svoji bezúhonnost, vzdělání je cestou k pohodlnějšímu životu, svědomitost a osobní zodpovědnost jsou nutným předpokladem cesty překonání daného stavu. Majid Majidi má sice s chudobou své vlastní humanitární zájmy, přesto nechává vyniknout básnické zasnění krásou života a zpívá o nejčistším projevu lidské lásky. Hlavním hlasem perské lyriky je Ali (příjemný Amir Farrokh Hashemian), školou povinný malý chlapec z chudinské části Teheránu. Zodpovědnost je základním principem požadavků k úspěšnému vykročení životem vzhůru, hledání možností s velmi omezenými prostředky je posilující, poezie se svědomitě laská s okouzlením životem a kreslí slovo láska. Druhým básníkovým nástrojem je Zahra (příjemná Bahare Seddiqi), Aliho mladší a nevinná sestřička. Boty jsou základem společenského soužití, přesto je potřeba soudržnosti a čisté sourozenecké lásky silnějším pudem. Poezie se raduje životem a vzývá lásku. K výraznějším postavám patří také otec obou dětí (Mohammad Amir Naji), prostý a nevzdělaný muž. Touží po trochu lepším životě a nešikovně se s ním pokouší po svém poprat. Z dalších rolí: Aliho laskavý školní učitel (Dariush Mokhtari), nadšený učitel tělocviku (Behzad Rafi), disciplínu přísně vyžadující ředitel školy (Kamal Mirkarimi), těhotná matka Aliho a Zahry (Fereshte Sarabandi), nová Zahrina školní kamarádka Roya (Nafise Jafar-Mohammadi), vznětlivě odměřený zelinář (Jafar Seyfollahi), mladá učitelka Zahry (Zahra Mirzai), chvilková Aliho známost v bohaté čtvrti Alireza (Mohammad-Hossein Shahidi), či Aliho s nezájmem o fotbal nespokojený kamarád ze školy (Seyd-Ali Hosseini). Božské děti jsou velmi příjemným ochutnáním starobylých tradic perské poezie. Filmové básnění obdivuje a miluje život v jeho nejzákladnějších ušlechtilých prvcích lidskosti. Jde o velmi příjemné poetické osvěžení.

Bratranci jsou existenciální básní generačního rozkolu poválečné společnosti. Na jedné straně je svět té tradičně vnímané odpovědnosti jedince k rodinným i společenským závazkům a kultivovaná ušlechtilost udržuje kontrolu svých instinktů. Na straně druhé se odraz generační vzpoury a mravnostního rozkladu válečného utrpení promítá v rozpad morálních hodnot a s cynickým úsměvem lační po kratochvíli, velikost života vnímá a přijímá v uspokojení tělesného prožitku, a vysmívá se tak důvěřivosti vznešených ideálů. Claude Chabrol využil intimní zkušenost a narýsoval existenciální poezii rozpolceného lidského vnitřního světa, a nedává žádnou možnost vymanit se z předurčeného selhání. Hrdinou existenciální rozervanosti nitra je Charles (velmi zajímavý Gérard Blain), romantický idealista a vesnický mladík. Velkoměstský život ho nevybíravě znejistí přezíravým odmítnutím tradičních hodnot a konzumní spotřebou intimních potřeb, které ale vlastně jsou náhražkou cynicky odmítaných ideálů. Trpký pocit absolutního selhání nedokáže zabránit pádu, osud se vítězoslavně bije v hruď. Tím druhým aktérem existenciální poezie niterné rozervanosti je Paul Thomas (pozoruhodný Jean-Claude Brialy), Charlesův bratranec a lehkomyslný uchvatitel lačného ochutnávání rozkoší života. Pobavení je hlavní motivací, útěchou a generační vzpourou proti tradičním hodnotám a ustrašené malosti válečné doby. Cynismus je tím prostředkem k vymezení. Důležitou postavou filmu je Florence (velmi zajímavá Juliette Mayniel), atraktivní dívka z okruhu Paulovy cynické mládeže. Touha po změně a naplnění nitra versus cynické prostředí, které zraňuje a odráží. Z dalších rolí: Paulův kamarád a silný stoupenec bezodkladné poživačnosti lidského bytí Jean Dalbecque alias Clovis (Claude Cerval), Charlesova nejistá morální opora a osobitý knihkupec (Guy Decomble), bývalá Paulova milenka Geneviève (Geneviève Cluny), ta bezstarostně lehkomyslná Françoise (Stéphane Audran), společensky unavený italský hrabě Arcangelo Minerva (Corrado Guarducci), dobromyslná domovnice a uklízečka (Jeanne Pérez), bezstarostná Martine (Francoise Vatel), či melancholicky trudnomyslný mládenec Philippe (André Jocelyn). Bratranci jsou stylovou existenciální filmovou poezií rozervaného nitra. Cynismus je prostředkem generační revolty, odmítnutím jejich tradičních hodnot. Rozkol je zvýrazněn válečnou zkušeností a tělo je nadřazeno duši. Jedinečná , a společensky kritická, existenciální báseň!

Putování tří uprchlých trestanců, ve 30. letech 20. století, Everetta (George Clooney), Peta (John Turturro) a Delmara (Tim Blake Nelson) za domělým pokladem. Dostávají jednu lekci za druhou, dostávají se do nebezpečných situacích, ale i zábavných a osoby, které míjejí jsou tak nějak stále napřed. A tak se seznamují s černošským muzikantem Tommy Johnsonem (Chris Thomas King), se kterým nahrávají hit dřevní muziky, jsou okradeni prodejcem biblí Velkým Danem (dobrý John Goodman), jsou zrazeni Petovým bratrancem Washem (Frank Collison), jsou okouzleni sirénami (Mia Tate, Musetta Vander, Christy Taylor), chvíli cestují s bankovním lupičem Gergem Nelsonem (Michal Badalucco), gangsterem, který o sobě říká, že měří tři metry, mají trable s ku-klux-klanem, kterému šéfuje kandidát na guvernéra státu Mississippi Horner Stokes (Wayne Duvall), jsou pronásledováni policisty, pomohou guvernérovi Taťkovi O'Danielovi (Charles Durning) k opětovnému zvolení. A jako odměna je jim udělena milost a dostávají se ke skutečnému cíli, kterým je Everettova žena Penny (Holly Hunter). I když jsou ženy tak marnivé. Jinak výborná kamera a místy velmi vtipné situace.

Film, u kterého jsem si občas říkal, jestli nebude zábavnější a méně bolestivější mlátit hlavou o zeď. Další trapasy a maléry, které se přihodí žárlivé, nevtipné ženě Bridget Jones (stále herecky nezajímavá Renée Zellweger), jejíž nešikovnost a naivita jí přivádí do dalších trapných situací. Ale opět láme mužská srdce, nově ale i ta ženská. Navrch se stává osobností při svém pobytu v thajském vězení. Ovšem rytíř na bílém koni, právník Mark Darcy (Colin Firth), ji vysvobodí. A snad už konečně zažehnal výstupy žárlivosti a různá nedorozumění. Jedinou pozornost si zaslouží protřelý proutník Daniel Cleaver (Hugh Grant) a jeho radostné prožívání života. Další už jmenovat netřeba. Snad jedině ženský půvab v podobě Rebeccy (Jacinda Barrett), bohužel také zakoukané do Bridget. Jak to ta Bridget vlastně dělá?

Mám trochu rozporuplné pocity z tohoto filmu. Herecké výkony ústřední dvojice jsou dobré a atmosféra také. Ovšem, přemýšlet o tom, zda jde o spiknutí, nebo párovou paranoiu, odmítám. A přijde mi to i zbytečné, díky okolnostem, které se staví proti sobě. Což je škoda, protože jen díky tomu je celkové vnímání filmu do značné míry znehodnoceno. Hlavní ženskou postavou je Agnes White (zajímavá Ashley Judd), navždy poznamenaná traumatem minulosti. Hlavní mužskou postavou je Peter Evans (dobrý Michael Shannon), stíhaný válečným prožitkem. Z dalších rolí: násilnický bývalý manžel Agnes Jerry Goss (Harry Connick Jr.), Agnesina kolegyně z práce a přítelkyně R.C. (Lynn Collins), a prohnaný manipulátor, či obětavý lékař Dr. Sweet (Brían F. O'Byrne). Škoda toho promarněného potenciálu, takhle zůstává jen podivně a velice snadno rozšiřující se skupinová paranoia, bez jakýchkoliv otázek i pochybností a vedoucí ke svému neodvratnému konci.

Zdeněk Smetana patřil k nejvýraznějším tvářím české, respektive československé, animované filmové tvorby pro děti. Jeho minisérie Brundibáři zaostává sice v popularitě za Rákosníčkem, Křemílkem, Vochomůrkou i malou čarodějnicí, ale svým duchem za nimi v žádném případě nekulhá s odstupem. Výtvarná podoba se drží Smetanova charakteristického rukopisu v ideálním vzorci pro dětské diváky. Hrdiny jsou jednovaječná dvojčata čmeláků Bernardů Bombusů. Hlasový doprovod Jiřího Sováka neskrývá rozpustilou soutěživost a dychtivě se žene vpřed k novým zážitkům. Vedle výchovného směřování nelze přehlédnout, a natož přeslechnout, ani hudební hrátky Václava Zahradníka. Uličnická nátura je napadena dobromyslností. Je to další z podnětných kousků v rozvoji malého člověka, dospělým je dovoleno s rozkoší pozorovat důmyslnou tvůrčí neposednost, která se ve Smetanově podobě neomrzí.

Jistý půvab tomuto drsnému snímku nechybí, ale poetika maniakální psychózy a syrové tvrdosti života zvláštních bytostí, postavený nad běžný rámec okruhu bytí, nebývá pro mě potěšením. I těch několik málo expresivních explozí je pro mě hodně. I to tvrdohlavé lpění na nespoutané divokosti a náhlá proměna mávnutím kouzelného proutku mě neuspokojí. Jen tu následnou rozpolcenost a vnitřní tápání zdánlivě křehké bytosti oceňuji více než nadprůměrně. Divokost a maniakální touhu po krvi lze využít i pro státní účely. Hlavní postavou je Nikita (zajímavá Anne Parillaud). Nepoddajná divokost se proměňuje v nebezpečný šarm. Vraždění z popudu se mění na vraždy z nutnosti a úkolu. Až proměna v ženu a poznání romantiky citu lásky dávají první otázky. Nepoddajnost je zakořeněná, zůstává strach a z lásky se musí i opouštět. Důležitou postavou je cvičitel Bob (zajímavý Tchéky Karyo), platonicky zamilovaný do Nikity. A přesto je pro něj služba vlasti na prvním místě. Marco (sympatický Jean-Hugues Anglade) je pro Nikitu nadějí v novém životě, ale co je to platné? Z dalších rolí: zasvěcovatelka do tajů ženskosti Amande (Jeanne Moreau), čistič nepřehledných situací Victor (stylový Jean Reno), Nikitin maniakální milenec Rico (Marc Duret), psychopatický rozbíječ Zap (Alain Lathière), či doběhnutý atašé nejmenované ambasády s blízkou nám řečí (Jean Bouise). Je to svižné, jsou zde slovní bonmoty a klišé, je to stále moderní, má to svého osobitého ducha a látka se dočkala i dalšího zpracování. Tak si to užijte!

Upraveno v prosinci 2021. Březový háj je poetickou vernisáží olejomaleb zásnubního tance Eróta a Thanata. Andrzej Wajda převedl do filmové podoby povídku polského básníka Jarosława Iwaszkiewicze z roku 1932. k jejímu existenciálnímu výkřiku a tělesně smyslovému požitku přidal symbolismus a barevné světlo z výjevů pláten malíře Jacka Malczewskiho, načež verše koketují v touze libostí se sváděním březové kory v dráždivé nahotě noci. Sexualita a smrt, základní invence lidského života. První smrt uvrhuje duši do zajetí, ta druhá ji zas osvobozuje z trudnomyslnosti, strachu a pocitu viny. Neutuchající žízeň po životě, erotismus jako životní síla, odhodlání i vykoupení, a smrt jako zmatek i naděje. A do toho všeho hra barev, kontrasty a smyslnosti bříz se štíhlými kmeny, jež chvějí se rozkoší. Kameraman Zygmunt Samosiuk vtiskl poetickým libostem výraz i soulad. Hlavním hrdinou je Bolesław (dobrý Daniel Olbrychski), hajný, utrápený ve své duši, když nabyla se stavem vdovství. Touha po životě se probouzí prostřednictvím zloby i rivality. Smutným hrdinou je Stanisław (zajímavý Olgierd Łukaszewicz), Bolesławův mladší bratr a souchotinář s příslibem brzkého konce. Proto ani není čas na truchlení, nýbrž na slastné vdechování života. Hlavní hrdinkou jest Malina (pozoruhodná Emilia Krakowska), prosté venkovské děvče v bezprostřednosti životních prožitků. To ona je pramenem té veškeré životní energie, neutuchající, prokrvené. Z dalších rolí: stále bezelstná malá Bolesławova dcerka Ola (Elżbieta Żołek), Bolesławova svědomitá hospodyně Katarzyna (Danuta Wodyńska), lesní dělník, místní silák a Malinin snoubenec Michał (Marek Perepeczko), Malinin bratr Janek (Jan Domański), nebo chorá vesnická učitelka ve hře na klavír (Alina Szpak). Březový háj: to je symbolismus, poetismus, olejomalba, hra barev se světlem a to smyslné toužení mezi stehny světlé pleti březových kmenů. Pozoruhodná poezie životní energie.

Příjemná nenáročná oddechovka kde Buddy (Bud Spencer) společně s indiánem Orlím okem (Amidou) utíkají před vojáky až se dostanou do malého městečka, kde Buddy získá placené místo doktora. Má svérázné uzdravovací postupy. Ale především musí očistit město před bandou lumpů Colorado Sima (Riccardo Pizzuti), kterou najal místní šerif Bronson (Joe Bugner), aby všechna ložiska zlata pod městečkem připadla jen jemu. Ale důvtip a pádné pěsti Buddyho zjednají nápravu a spravedlnost. Netradiční je film v tom, že je v němčině. A čínská kuchyně je šokující.