tomtomtoma

Kanibalský horor ve westernovém hávu je ve své podstatě dosti hloupý, ale má opravdu vynikající atmosféru napětí, která vyzdvihuje toto smělé dílo mnohem výše, než by si snad i zasloužilo. Kapitán americké armády John Boyd (Guy Pearce), hrdina i zbabělec zároveň, neúnavně podstupuje nerovný boj proti kanibalským choutkám psychicky nemocného muže na malé zapadlé vojenské pevnosti vysoko v horách. Plukovník Ives alias duchovní F.W. Colqhoun (dobrý Robert Carlyle) spřádá důmyslné lsti, aby ukojil svou neskromnou touhu po lidském masu, se kterým zároveň získává jejich sílu. Osudnou se mu stává trpělivost a přání, aby se jeho směrem vydal i slibně se vyvíjející osud Boyda. Z dalších rolí: původní velitel pevnosti Hart (Jeffrey Jones), náhodně následující Ivese v jeho šlépějích, major Knox (Stephen Spinella), doktor a alkoholik, akční vojín Reich (Neal McDonough), pobožný vojín Toffler (Jeremy Davies), stále zhulený vojín Cleaves (David Arquette), indiánská dvojice George (Joseph Runningfox) a Martha (Sheila Tousey), znající temnou bajku, a nesmlouvavý generál Slauson (John Spencer). Hloupé, bizarní, a přesto strhující atmosféra napětí a strachu. Krvavá nesmlouvavá pohádka děsu.

Upraveno v březnu 2021. Film Dravci a vrabci je skvostnou poezií i osobitou bajkou romantického básníka marxismu. Pier Paolo Pasolini rozevřel dokořán své básnické nitro, zhluboka se nadechl a zazpíval svou nejintimnější víru a přesvědčení a životní zkušenosti. Dotýká se italských aspektů doby, křesťanského rozporu mezi ideologií a skutečným stavem, nezapomíná na základní instinkt člověka Érota a tmavé kouty i nebezpečenství přitažlivosti Luny. Všímá si svatouškovství, zpoplatnění zbožnosti, pobavení v konzumu, italské abnormality lásky a žárlivosti, a v neposlední řadě též nerovnoprávností sociálních, sexuálních, ideologických i kapitalistických. Dojde až k pohřbu dlouholetého předsedy Italské komunistické strany Palmira Michela Nicoly Togliattiho (Stalin dal jeho jménu sovětskému městu), Thanatos, Éros, křesťanství, vůle, marxismus, satira, groteska, poezie, to je Pasoliniho intimní manifest nitra, víry a přesvědčení, poetické obrazy dotvořil konstruktér estetických výjevů Tonino Delli Colli a skladatel Ennio Morricone, drnkající u toho zlehka na struny révy. Hlavním poutníkem poetického prohlášení básníka marxismu je Totò Innocenti - "Nevinný" (obdivuhodný Totò s hlasem Oresteho Lionella, též v roli františkánského mnicha Cicilla), klaun, spíše hrubý a často nezdvořilý, je průvodcem života a jeho mnoha zákoutí, přes niterné rozporuplností společenské morálky i celkového uspořádání. Věrným souputníkem zpívání básníkova manifestu je Ninetto Innocenti (zajímavý Ninetto Davoli, též v roli lehkomyslnějšího františkánského mnicha Ninetta), synek Totòa, jeho druh i učedník. Život je sladký v těch radostech a krásách těla i duše. Hrdinou poetické bajky je havran (hlas básníka Francesca Leonettiho), ten levicový intelektuál a idealistický marxistický agitátor. Leč každá pravda se v místě neochoty a morálního rozporu křesťanské společnosti stává nebezpečně únavnou. Z dalších rolí: přitahující přívětivá animírka Luna (Femi Benussi), nevinnější známost Ninetta (Rossana Di Rocco), vlaštovčí hnízda vařící chudá ženština (Rosina Moroni), či tolik nespokojený věřitel (Ricardo Redi). Dravci a vrabci jsou stylovou poetickou alegorií osobitého romantického básníka marxismu. Film je plný symbolů, ideálů, křehkosti, víry a poezie. Pozoruhodné básnické dílo!

Dravci nebo oběti je poetickou filmovou baladou z reportážního japonského cyklu cestovatelské expedice Z+H. Vchod tokijské burzy má merkurského pikolíka a uvnitř je mraveniště a zmatek chomáče slepeného davu lidské změti kapitalistického symbolu. Nutný socialistický odstup zachovává věcnost a se zadostiučiněním sleduje historický pokles, důsledek měnících se mezinárodních vztahů. Dynamika prospívá obrazu v rozkvětu. Další japonská filmová pohlednice s názvem "Kokeš - co chceš?" zasvěcuje do urozených tahů umění kaligrafie. Schopnost se přizpůsobuje nekončícímu hadu lidské fronty a odhaluje svůj aristokratický um na ulicích. A navíc Kokeš.

Dravé ryby jsou filmem s charakteristikou stylizované zábavy pro chlapce s nádechem výrazu mužnosti. V současné době je komerční filmová produkce plná podobných kousků. Výtvarná stránka je výrazně osobitá, pohrává si s kompozicí, piplá se s detailem, laská se s dynamikou, s nadšeným zápalem si užívá kreativní rozvernosti stylizované vizualizace. O umění snad nelze ani mluvit, Francis Ford Coppola si byl velmi dobře vědom své přednosti efektního vypravěče příběhu a svou veškerou energii vráží do vizuální podoby a drobné náznaky uměleckých principů jsou naplánovaným pohybem osobního stylizování obrazu. Hovořit o sociální tématice, či niterné rozpolcenosti nemá význam, Dravé ryby jsou žánrovou zábavou a svou formou inklinují k toužebné značce kultu. Stylovým hrdinou zábavného žánru pro dospívající chlapce je Rusty James (snaživý Matt Dillon), horkokrevný mladík. Superman je pokrevně příbuzným vzorem, ale pro obyčejného smrtelníka jsou snahy o vyrovnání se s nadpozemskou silou přespříliš ambiciózní, pokaždé se narazí na metafyzické limity lidské podstaty. Žárlivý vztek žene vpřed. Supermanem s apatickou melancholií je The Motorcycle Boy (stylizovaný Mickey Rourke), starší bratr Rusty Jamese a hrdinný vzor rebelující mládeže. Mimozemské schopnosti se ve světě obyčejných smrtelníků otravují nudou. Hlavní ženskou postavou je Patty (příjemná Diane Lane), slušná dívka ze spořádané rodiny s chvějící se slabostí přitažlivé náklonnosti pro Rusty Jamese. Rebel je lákavým symbolem, ale čisté romantické představy a vlastní důstojnost mají přednost. Výraznější postavou je otec bratrů (stylizovaný Dennis Hopper), alkoholik s bystrou myslí. Osamělost duše se osvobozuje v oparu lihovin. Významnou postavou je Steve (sympatický Vincent Spano), Rusty Jamesův kamarád již od útlého dětství. Neústupný vztek kamaráda ho fascinuje natolik, že ho stále věrně následuje. K výraznějším postavám patří také Cassandra (příjemná Diana Scarwid), lehce nešťastná a halucinačně povznesená intimní známost Motorcycle Boye. A je zde také Smokey (sebevědomý Nicolas Cage), Rusty Jamesův kamarád ulice i jeho rival v oblasti intimního přání. Z dalších postav: Rusty Jamesův prostoduchý kumpán drsnější chuti ulice BJ Jackson (Chris Penn), posel drsné ulice Midget (Laurence Fishburne), tvrdě neústupný policista v aktivním stavu bdělé pohotovosti Patterson (William Smith), ctižádostivý rivalský rváč ulice Biff Wilcox (Glenn Withrow), svérázný provozovatel nálevny s kulečníkem Benny (Tom Waits), Pattyina mladší sestra Donna (Sofia Coppola), ctihodný ředitel střední školy Harrigan (Michael Higgins), či dva nemilosrdní násilníci v tmavé uličce (Tracey Walter a Lance Guecia). Dravé ryby jsou žánrovou filmovou zábavou. Stylizace je velmi karikaturní a zesměšňuje samu sebe. Navíc se zdá, že neplánovaně. Rozumím, že si stylizovaná zábava nalezne moře příznivců, mě se to, naštěstí, netýká.

Přepsáno v květnu 2018. Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu je nejprovokativnějším Kubrickovým filmem. Svoji celoživotní pacifistickou ideu zde podává v nejcyničtější možné podobě. Neuctivě zurčící černý humor vyzývá svůj vlastní stín k zuřivému boji na život a na smrt. Vše k plnému vyniknutí absurdity hysterie ideologické rozepře a nastavení světového řádu politického zájmového uspořádání. Loď bláznů roztržitě balancuje na vrcholcích rozbouřených vln, neúnavně recituje svůj životní verš, ve kterém podtrhává svůj nezanedbatelný společensko-politický význam a honosnost. Moc a paranoia konspiračních iluzí, opojení pocitem vlastní velikosti, bezmezná víra a zásadní rozdělení světa. Počátek konečného rozhřešení je počátkem trudnomyslnosti a selhání lidského faktoru je na nejvyšší úrovni ničivé v celkové hodnotě rozkladu. Potenciál nebezpečí si s pompou vychutnává absurdní prazáklad řízení společnosti. Výpověď si nezatěžuje hlavu zbytečně přehnaným respektem a jedovatě se pouští do zesměšňování samotné podstaty. Hvězdou filmu je Peter Sellers ve skvostné trojpozici. Jeho kapitán britského letectva Lionel Mandrake je šokovaným pohledem zvenčí, americký prezident Merkin Muffley v uvolnění politické rozhodnosti trpělivě napravuje nešikovné nehody. Nejparodičtější postavou je Dr. Strangelove, schizofrenně rozpolcený mezi genialitou a šílenstvím. Přirozené jádro se vzbouřilo v tělesné končetině, obnažuje probíranou absurdnost a nabízí i příjemné záchranné východisko chybující elitě. Působivě použitý nihilismus. Velmi výraznou postavou je generál Buck Turgidson (velmi dobrý George C. Scott), náčelník generálního štábu americké armády. Odpovědi se elasticky vlní kolem překvapených tváří a v pragmatické podstatě válečnictví apeluje na získané možnosti. Důležitou postavou je brigádní generál Jack D. Ripper (dobrý Sterling Hayden), impotentní velitel letecké základny. Tělesná slabost je výsledkem zákeřného ideologicko-politického boje a světové zlo se musí ze světa vymýtit za každou cenu a obětované množství životů. Psychická labilita jedince je symbolem paranoii světového uspořádání. Bůh ochraňuj tělesné tekutiny! Výraznou postavou je major T. J. "King" Kong (pozoruhodný Slim Pickens), texaský kovboj blankytných nebeských plání při řízení bombardéru a přijetí vlastenecké zodpovědnosti ve vší vážnosti zavedeného řádu. Výraznější postavou je také ruský velvyslanec Alexei de Sadeski (příjemný Peter Bull), loajální zástupce slovanské velmoci v hašteřivém soupeření Turgidsonova přesvědčení. Z dalších rolí: nedůvěřivý plukovník Bat Guáno (Keenan Wynn), střelec bombardéru poručík Lothar Zogg (James Earl Jones), druhý pilot bombardéru kapitán Ace Owens (Shane Rimmer), radista bombardéru poručík Goldberg (Paul Tamarin), či Turgidsonova sekretářka a milenka slečna Scott (Tracy Reed). Dr. Divnoláska je prostřednictvím nihilisujícího procesu údernější a adresnější. Chmurná vize budoucnosti děsí a baví zároveň. Dr. Divnoláska je strhující díky způsobu provedení, Sellers zde získal nesmrtelnost a Kubrick dovedl své životní poselství do nejextrémnější formy sdělení. Úchvatný film.

Film Sen občasného zhýralce je karikující anekdotou. Edwin S. Porter v povzneseně jízlivé náladě transformoval na filmové pásmo intenzivně mučivé pocity vnitřní krajiny značně nestřídmého opilce (hraje Jack Brawn) v živoucí stvoření a fantaskní představení barevnými neony ozářené noci. Počátek dějin filmu je nadšen z objevujících se možností filmového kouzlení a nápaditě vyhrává muziku. Edwin S. Porter stvořil groteskně nezbednou filmovou hříčku.

Druhá směna je prchlivě nemotornou hornickou baladou. Z Drdova námětu vytvořil Martin Frič melodramatickou hysterii a hromadné znásilnění romantické dramatizace. Potěší prvky hornické poezie v kompilacích obrazů, mezi notami písní i ve výrazu obav ze všudypřítomného strašáku smrti. Ale vlastní melodramatická podstata filmu je nepřesvědčivá, útržkovitá a kolísavá s podrážděnou náladou, byť jde svým způsobem pouze o konvence a vzájemné nedorozumění. Ale zdejší forma melodramatického extremismu je spíše znakem ledabylosti, než skutečného prožitku, který je nahrazen teatrálním gestem. Nepomůže ani podmanivé Štěpánkovo nasazení, ani poezie není dostatečnou náhradou, neboť její učinkování ve filmu se odehrává jen příležitostně. Hlavním rekem melodramatické nemotornosti je Jiří Gregor (vynikající Zdeněk Štěpánek), důlní vrchní inženýr. Je svědomitý v práci i v manželském svazku. V náhlém pocitu intimní ztráty důvěry neváhá obětovat sám sebe, ale hornický bohatýr ani poté nepřestává být hrdinou. Hlavní ženskou postavou je Marie Gregorová (zajímavá Vlasta Fabianová), inženýrova spořádaná manželka. Nechtěný milostný zájem ve spojení s důlní tragédií je nepřímo zodpovědný za pochybnosti, které vzápětí vystřídají hluboké deprese a trudnomyslnost. Důležitou postavou je Petr Lukáš (sympatický Ladislav Boháč), důlní inženýr a nejlepší kamarád manželů Gregorových. Nenaplněná láska způsobuje přílišné hromadění testosteronu a nešikovně se dožaduje pozornosti. K výraznějším postavám patří také Jančar (příjemný Jindřich Plachta), dobromyslný hornický zedník a svobodný otec tří malých dětí. On je tím, kdo verbuje na pomoc nevinnému. Z dalších rolí: Mariin nevhodně ochraňující otec a dlouholetý pracovník železnice Josef Kalina (Jaroslav Vojta), Jančarův nejstarší a do života nedočkavý syn Frantík (Vladimír Salač), sebeobětováním Gregora překvapovaný předseda soudního senátu (Karel Dostal), přezíravě odsuzující státní návladní (Miloš Nedbal), z bojkotu klienta zoufalejší obhájce (Bohuš Záhorský), primář nemocnice a Mariin lékař duševního zhroucení MUDr. Jan Václavík (Karel Černý), horník a vtipálek Obešlo (Eman Fiala), hornický mistr, žvýkající tabák, Mráček (Bolek Prchal), nezodpovědný horník Solar (Ladislav Herbert Struna), či hysterický důlní zedník Václav Machuta (Miroslav Svoboda). Film Druhá směna je právem opomíjený film Martina Friče. Divák se sice může chlácholit Štěpánkovým charismatem, ale hornickou poezii neobjeví všichni a melodramatické znásilnění neoplývá ani odlehčujícím nadhledem. Trochu rozporuplná, a melodramaticky neblahá filmová záležitost.

Nacisté útočí je především účelová propaganda, dokumentární formát je zdeformovaný americkým vlastenectvím a zvláště záměrným zkreslováním i převracením skutečností. Frank Capra možná nevědomě cítil pro svůj italský původ podíl viny, a vojsko Spokojených států amerických v danou chvíli potřebovalo obhájit své spojenectví s bolševiky Sovětského svazu. A proto informační tok podléhá přísné regulaci. Nakonec se zdá, že Capra v informativních filmech amerického ministerstva války vychází především z materiálů německé a sovětské propagandy, jeden pramen obrací vnitřnostmi naruby v sálavém žáru pekelného zla a ten druhý opatřuje svatozáří. Druhý film série "Nacisté útočí" se zaobírá samotným zdrojem brutální diktatury, upozorňuje na dlouhodobě opakovanou agresivní ctižádost germánského národa, zjednodušující pohled na věc přirovnává nacistický živel k necivilizované divokosti Čingischánovy hordy a největší důraz je proto kladen na nekulturnost představitelů i politického zřízení. Základní motivací válečného dobývání je nerostné bohatství země, což je platné i dnes a o Sibiř se strhne ještě nejedna zběsilá třenice. Film "Nacisté útočí" se dostává od počátku stoupání Hitlera na vrchol moci přes Rakousko, Československo a sudetského Němce Konrada Henleina až do polské Varšavy a k přímému vypuknutí druhé světové války. Nesmí tu scházet jímavě předkládané utrpení lidstva, ale to není dokumentaristika, ale mnohem více nestydatá propaganda, byť má chvályhodné předsevzetí a bohulibý úkol.

Třetí informativní film "Rozděl a podmaň si" z propagandistického cyklu amerického ministerstva války "Proč bojujeme" na první pohled oplývá obdivem k rychlému, sebevědomému a dokonale secvičenému obsazení západní Evropy. Toto zdání obdivu ale slouží k zesměšnění a důraznému varování. Poklidné zabrání Dánska, obsazení Norska pomocí trojských koňů, synonymum vlastizrádce má název Vidkun Quisling, rychlé převálcování Nizozemska, exemplární destrukce Rotterdamu, dokonalá souhra v Belgii, překvapující úder Ardenským lesem, úprk britských a francouzských vojáků z obležení Dunkerku, nostalgická vzpomínka má jméno Ferdinand Foch. Zdůrazňuje se zákeřnost a křivopřísežnost nacistické zrůdy, upozorňuje se na závratně rychlé šíření novodobého otroctví Evropou a emotivně se prolévají potoky slz nad dětskými obětmi válečné apokalypsy. Nakonec lze díky záškodnickým akcím před vlastním vypuknutím válečného konfliktu každý interní neklid svalit na připravený zásah zvenčí, nacistická pátá kolona byla vycvičena přísnou germánskou disciplínou. Lítost nad poníženou Francií si uvědomuje extrémní závažnost situace a procítěně pěje Marseillaisu k pozvednutí zlomené francouzské duše a k odhodlanému vytrvání v boji. I taková může být dokumentární tvorba, pokud má sloužit k propagandě a obhájení vlastních pozic na evropských bojištích.

Pokud se tvrdí, že Bitva o Rusko je dokumentem, rozhodně si lepší hodnocení nezaslouží. Pátý, dvoudílný, filmový kousek z propagandistického cyklu amerického ministerstva války s dokumentárním puncem pod vedením náčelníka štábu George Marshalla, velícího generála, je ojedinělým paradoxem své doby. Režisérem informačního filmu Bitva o Rusko byl Anatole Litvak, sovětský rodák. Capra to celé dozoroval. Komunismus je přísně zakázaným slovním termínem, účelově vynechává pro celkový obrázek podstatné skutečnosti, Polsko a Pobaltí asi nikoho nezajímaly, Rumunsko stálo na nesprávné straně a ruské válečné tažení proti Finsku, zahájeného posledního listopadového dne, bylo tabu. Chvíli se zdá, že jsou Spokojené státy americké náhle u vytržení z přírodních a lidských krás i rozmanitostí a do nejrozlehlejší země světa zvou své svobodu a demokracii milující občany k turistickým zážitkům, každý by přeci v Sovětském svazu chtěl žít. Je zde proto nutné zmínit všechna neúspěšná tažení, pokoušející se uchvátit ruskou zemi a pochopitelně se začíná německými řádovými rytíři ve 13. století. Obsazení Balkánu je pouhou připomínkou, mnohem více prostoru ve filmu logicky dostává udatný boj rudé armády u Moskvy, Leningradu a Stalingradu, zdůrazňují se zvěrstva a destrukce nacistické agrese, partyzán je mocným symbolem a sibiřské nerostné bohatství dnes nenechává chladným ani samotné Američany. Ruský lid je tu dobrosrdečný, pokrokový a radikálně vlastenecký, Stalin pojal hrdinské obětování vlasti v monumentální podobě. Nakonec nezbývá, než pochvalně kvitovat hloubku ruského umění, noty Čajkovského hudby v sobě skrývají širokou duši odhodlání a nadšeně se plesá nad rozhodujícím zlomem světového válečného konfliktu. Propaganda je seskládána velice chytře, útočí všemi dostupnými a známými prostředky na city a k slzám dojímá sebeobětováním. Inu, paradox tehdejší doby není dokumentem, byť se tak tváří a většina nastavené vymezení bez námitek přijímá. Pozoruhodně úchvatná to manipulace!