Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Dokumentární
  • Krimi

Recenze (2 839)

plakát

Él (1953) 

Přepsáno v dubnu 2019. "Jeho" je sugestivně vylíčenou studií psychotické paranoie. Luis Buñuel znovunabýval odvahu k využívání své anarchistické podstaty a surrealistického nadání ke stavbě jedinečných obrazových kompozic. Podařilo se mu přesvědčivě zachytit niternou úzkost, předkládá ji v syrovém stavu emočního vypětí a rozpoutává své vlastní duševní inferno. Bez varování strhává pečlivě nalepenou a udržovanou masku přetvářky, obnažená nahota pokrytectví úpí bolestí a bezmocný pocit zrady je nutné ponížit a ztrestat ve jménu své spravedlnosti. Zajímá se o vášeň přitažlivosti, majetnický chtíč chce uspokojit svůj nenasytný apetit a neohroženě kráčí ke svému vytouženému cíli. Bez zábran, bez pochybností, osud si pohrává s předurčeností. Spořádanost ctihodné společnosti zarytě brání své představy a principy tradičního uspořádání, zasažená lidská nitra postupně ztrácejí naději, mysl je rozervána strachem na malé roztřesené kousíčky, nehlasné volání o pomoc nikdo neslyší a slyšet nechce. Hlavním ohniskem zájmu je Francisco Galván de Montemayor (dobrý Arturo de Córdova), zámožný muž a oblíbený člen vážené společnosti. Psychiatrická diagnóza paranoie zde našla ukázkový příměr. Pocit nespravedlivého ublížení umí víceméně udržet svou vnější uhlazenou vznešenost, soukromí je zachváceno panikou a nespokojenost se musí dostat pod řízenou kontrolu. Svár idu a superega prohlubuje rozervanost a žárlivost dostává svou nezuřivější podobu. Hlavní obětinou psychiatrického vědeckého zájmu je Gloria Vilalta (zajímavá Delia Garcés), přirozená křehkost ženského půvabu. Vzájemná přitažlivost slibuje naplnění představy romantického ideálu, cynický osud má ovšem své vlastní zvrácené způsoby experimentování a paranoidní bludy jsou jasným vítězem. K výraznějším postavám patří Pablo (Manuel Dondé), Franciscův věrný a poslušný sluha. Má své zajištěné postavení a nic jiného ho netrápí. Z dalších rolí: Franciscův dlouholetý přítel a uznávaný duchovní mexické metropole otec Velasco (sympatický Carlos Martínez Baena), Franciscem najatý mladý a schopný právník Beltrán (Fernando Casanova), ke skutečnosti nedůvěřivá Gloriina matka Doña Esperanza Vilalta (Aurora Walker), žárlivostí ztrestaný opovážlivec Ricardo Luján (Rafael Banquells), původní Gloriin snoubenec a vedoucí inženýr stavby obří vodní přehrady Raúl Conde (Luis Beristáin), či klášterní převor (José Pidal). "Jeho" patří k nejvýraznějším mexickým filmům Luise Buñuela. Je působivý svým přiblížením rozervanosti vnitřních světů. Anarchistický šturm precizně míří své filmové kulky kritiky morálního stavu a principu chodu společnosti. Dech beroucí filmový prožitek!

plakát

El Dorado (1988) 

El Dorado Carlose Saury je deromantizací španělského dobývání Ameriky. Saura celkem důsledně přihlíží k dochovaným dobovým dokumentům, soustředí se na intriky o moc, uchovává si ironický nadhled při sledu událostí. Bájné El Dorado je syntézou archaických náboženských představ (rozmanité představy proslulých rajských míst na velmi obtížně přístupných místech snad ve všech náboženských tradicích) a kromobyčejné lačnosti po zlatě španělských dobyvatelů. Obrazy Tea Escamilly ukazují malebnost krajiny, záři, tajuplnost a nevyzpytatelnost přítmí pralesa, lidskou dychtivost a niterné výjevy jako zlověstné předtuchy. Saura nemá žádné růžové romantické brýle: členové výpravy jsou bez příkras, tedy všehoschopní dobrodruzi bez valné morálky a přirozené poslušnosti k autoritám, pohání je vedle příslibu nezměrného bohatství představa a touha po větším či menším dílu na moci a za lepší postavení, proto se neštítili krutostí, a proto také právě oni byli těmi nejpříhodnějšími pro dobývání územních zisků a hmotného bohatství pro španělskou slávu. Ústředním bodem výpravy (nebyla ani první a zdaleka ani poslední) za bájným zlatým pokladem v zeleném hájemství Amazonie je Lope de Aguirre (zajímavý Omero Antonutti), to nejlepší a zároveň to nejhorší, co znamená Španělsko: vzdělaný a liberální, ctižádostivý a horkokrevný, vzpurný a fanatický, nebezpečný a též pomstychtivý španělský drobný šlechtic s ambivalentní minulostí, přítomností i budoucností. Nakonec se vlastně výprava zvrhne ve vzpouru proti dosavadnímu systému, avšak za velmi děsivých skutečností. Mezi výrazné postavy patří guvernér a vůdce výpravy nedbající varování Pedro de Ursúa (Lambert Wilson), jeho milenka podmaňující si mužský chtíč Inés de Atienza (Gabriela Roel), po Pedrovi dosazený nový vůdce celé výpravy Fernando de Guzmán (Eusebio Poncela) a Aguirrova dcera se smíšenými pocity Elvira (Inés Sastre). Z dalších rolí: pro místo polního velitele zákeřný Juan de La Bandera (José Sancho), opatrný písař Pedrarías (Patxi Bisquert), nebojácně pijící španělský průvodce Alonso de Esteban (Francisco Merino), vítěznou cestu světící kněz Henao (Abel Vitón), po Inés celý chtivý Zalduendo (Mariano González), Elviřina služebná Juana (Gladys Catania), či indiánský průvodce na cestě Uiraluru (Wilson Morera). El Dorado Carlose Saury je tětí, a to nemilosrdné, do jakéhokoli předpokladu o romantice španělských dobyvačných výbojů. Všehoschopné intriky o moc, a Saurova ironie s věcností a poetikou k tomu.

plakát

Elektra (1962) 

Film Ilektra poodhaluje velikost řeckého ducha. Eurípidés je jistějším výchozím bodem než jeho kolega Sofoklés, přichází mnohem blíže k lidem a neohlíží se jen na bohy neodvratně řízené lidské osudy. Působivým prvkem filmu je hudba Mikise Theodorakise, zvýrazňuje podstatu niterné rozervanosti a emoční prožitky. Za scénografii a kostýmy byl odpovědný Spyros Vassiliou, nádhera mykénských paláců, i dnes stále monumentálně ohromující, ustupuje intimitě venkovské krajiny, lidskost a charakterová rozmanitost získala navrch nad osudovostí. Venkovská krajina, světlo a stíny, tance černé barvy, ve tvářích zapsané stopy pocitů, to vše podporuje celé vnitřní pnutí a zásadní konflikty lidského soužití v touze po moci. Spravedlnost touží po odplatě a narovnání ustanoveného řádu, přesto lidské duše nejsou jednoznačně rozděleny mezi dobro a zlo, tlaky očekávání spějí k rozhodnutí. Niterné pochybnosti se odvažují prolomit morální limity soužití a topí se ve vlastní úzkosti a pocitech provinění. Hlavní postavou tragédie intimních pocitů je Ilektra (pozoruhodná Irene Papas, jako dospívající dívka je zde Elsie Pittas), dcera mykénského krále a vrchního velitele svazu řeckých ozbrojených sil pro trojské vojenské obléhání Agamémnona. Doba krutých intrik a násilností v boji o moc byla všedním prostředím každodenního života a koloběh vražd byl nedílnou součástí vnímání a narovnávání spravedlnosti. Osobní útrapy zatvrzují nitro v jeho pudu nenávisti, pomsta je vysvobozením, ale skutek zavraždění matky zahltí celý vnitřní svět nezvratným poškozením psychózou. Hlavní mužskou postavou příběhu je Orestis (velmi zajímavý Jannis Fertis, jako malý chlapec Petros Abelas), Ilektřin mladší bratr. Návrat z exilového útěku se opatrně rozhlíží po aktuální náladě země i sestřině loajalitě. Pomsta osvobozuje, ale zároveň zatracuje i sebe samotnou. Důležitou postavou je Klytaimnístra (zajímavá Aleka Katselli), dcera spartského krále, Agamémnonova nevěrná manželka a matka Ilektry a Orestise. Krutý čin má své intimní opodstatnění, vnitřní světy již nechtějí nadále snášet trápení a vydávají se cestou vlastních představ životního uspořádání. Brutalita vyvolává brutalitu, přesto není nic černobílé a lidské nitro rozpolceností úpí. K výraznějším postavám patří také Pyladis (příjemný Takis Emmanuil), syn fóckého krále a Orestisův věrný druh při návratu do mykénského království. Přátelství je naplňující hodnotou. Z dalších rolí: Klytaimnístřin milenec, Agamémnonův bratranec a syn mykénského krále při naplnění vlastního předsevzetí k ovládnutí moci Aigisthos (Fivos Razis), starý a dědicům Agamémnona stále věrný učitel a služebník (Manos Katrakis), chudý, ale duchem ušlechtilý rolník a Ilektřin shora nařízený manžel (Notis Pergialis), či po návratu z vítězného válečného tažení zákeřně zavražděný mykénský král Agamémnon (Theodoros Dimitrief). Michalis Kakojannis dokázal převést antiku do současnosti, lidská nitra jsou rozervána prostředím násilných krutostí a trpí úzkostmi. Jeho Eurípidova Ilektra je poetickým filmem, poezie řeckého ducha je v rytmech slov i v obrazech emočního vypětí. Touží a žhne ve slunci i ve spikleneckém úkrytu tmavé noci. Poezie zkoumá život a má nadání pro krásu estetiky. Nicméně, Ilektra je moje vlastní teta a ve skutečnosti se provdala za kováře. Jedinečné to přiblížení se do centra rozervané lidské duše!

plakát

Eliso, můj živote (1977) 

Upraveno v říjnu 2022. Eliso, můj živote je alegorií par excellence. Carlos Saura vytvořil alegorickou koláž, jeden ze svých nejpozoruhodnějších filmů, hlubokomyslné a mnohovrstevné dílo. Pokud chceme mluviti ve spojení se Saurou o surrealismu, tak rozhodně zde. Skutečnosti (je jich vícero, mají odlišné výchozí body v zorných úhlech pohledu) jsou promíchány samy se sebou, zároveň se mísí se vzpomínkami (jsou zkosené časem a lidskou pamětí), představami (do čehož lze počítat i vzpomínky skrze někoho jiného) a touhami (i potlačenými). Největší zájem se upírá k umění, k literatuře, k divadlu, k filmu, k různým prvkům (jako obraz - zde estetické výtvory kameramana Tea Escamilly -, nebo hudba) a ke vztahům (k těm vzájemným, ale také k těm skrytým), k textům a k jejich rozdílným interpretacím. A ještě je do toho všeho vmáčknuto filosofické vyprávění, úvahy o základních strukturách civilizovaného světa, tužba po dosažení původní jednoty (tedy té lidské, nezkažené civilizací, již žádá Rousseau, když volá po návratu k přírodě, což však vlastně znamená tu "božskou", neboť ještě nebyla poskvrněna ani hříchem, ani pochybností nebo pochybením), fraška a fikce. Je zde Pedro Calderón de la Barca, barokní básník, voják, dramatik a kněz, se svou hrou Velké divadlo světa, neboť "náš život je komedie a celý svět je divadlo frašky, všichni v něm jsou podvodníci a autorem je Bůh". A také spisovatel, jezuita a filosof Baltasar Gracián se svou satirou, protiklady, změnami pohledu. hříčkami, vrstvami, pudy, zklamáním, nevinností a existencialismem Kritikonu. A ještě Pygmalion, zkoumání svobody (osobní, umělecké, společenské, vztahové, bytostné), hudba (novátor Erik Satie), kastilský venkov, Segovia a poezie. Hlavním objektem zájmu je Luis (vynikající Fernando Rey), muž, jenž před lety opustil rodinu. Aby přesto nikdy nepřestal být činorodým v duševní oblasti. Skromně, svérázně, nejbytostněji. Dalším objektem zájmu je Elisa Santamaria (dobrá Geraldine Chaplin, rovněž v roli své matky, a jako malá pak Ana Torrent), Luisova dcera se svou vlastní vztahovou nevzhledností. Je prostředkem Luisova vykoupení i osvobození, je jeho účinem i následkem. Z dalších rolí: Luisova dcera a Elisina sestra Isabel (Isabel Mestres, jako malá pak Arantxa Escamilla), Isabelin manžel a idealističtější právník Julián (Joaquín Hinojosa), nebo Elisin manžílek Antonio (Norman Briski). Eliso, můj živote: vskutku pozoruhodný Saurův film: alegorická filosofická báseň o umění, o životě, o svobodě, o základních strukturách i vzájemných vztazích. Ponechme stranou otázku, zda je transcendentní Bůh, absolutní substance, totožný s Bohem-Stvořitelem, avšak právě Stvořitel je tím, kdo lidem určuje role, a je pouze na nás, nakolik dokonale postavu vytvoříme. Ojedinělý filmový prožitek!

plakát

Empreintes (2004) 

Stopy jsou zkoumáním všech možností a pátráním po skrytých tajemstvích špendlíkového plátna Jacquesem Drouinem. Díky tomu kanadský animátor proniká do mundusu imaginalis, v němž skví se zprostředkovávající orgán aktivní tvůrčí představivost, a do niterných zákoutí lidského ducha, plných tužeb a nadzemských zjevení. Vrcholná imaginace umělce je podkreslena barokní durovou skladbou Les Barricades mystérieuses pro cembalo od Françoise Couperina. Drouin otvírá svět symbolismu, texturového uspořádání, surrealismu a neustávajícího pohybu, jenž pohání universum i lidského ducha. Stopy jsou nejniternější poezií mistra špendlíkového plátna. Ale jsou také tací, kteří nikdy nebudou schopni ponořit se pod povrch věcí a v tvůrčím nadání a zkoumání vždy uvidí pouze vlastní prdy (jejich škoda).

plakát

Epocha mladých ve Šrínagaru (1961) 

Epocha mladých ve Šrínagaru... rozjásaná filmová reportáž. Orientální nádech slavnostního otevření prvního sportovního stadionu Kašmíru. Hudební doprovod Zdeňka Lišky přidává sladkou cirkusovou vůni a tajuplný závan pohádkových dálek, Mikeš a Kludský se uklánějí na všechny strany a povznáší oficiální ceremonii do zpěvavé hravosti. Sportovní vzdělanost má být mírotvůrcem.

plakát

Erekce, ejakulace, exhibice a další příběhy obyčejného šílenství (1981) 

Zajímavý pohled na člověka, který vždy toužil po svobodě, ale cestu k ní viděl jen přes neustálé pití alkoholu a oddávání se radovánkám. Básník Charles Serking (Ben Gazzara) se cítí ve své kůži mezi "spodinou", mezi bezdomovci, prostitutkami a jinými zkrachovanci. Jiná cesta ho neláká, ba dalo by se říci, že se jí bojí. Seznamuje se s půvabnou prostitutkou Cass (Ornella Muti), stává se jeho největší láskou v životě, i když si uvědomuje, že je to vztah velmi destruktivní, který ho může zničit. Nakonec je ale Cass rychlejší, pro svoji nespokojenost si ráda ubližuje až se jí podaří spáchat sebevraždu. Ale má i jiné prazvláštní známosti: Vera (Susan Tyrrell), která touží být znásilňována, tlustá Widow (Judith Drake), či ještě naivní dívka na pláži (Katya Berger), která podléhá kouzlu jeho smutných veršů. Zajímavý pohled na lidi, kteří netouží být na výsluní, kteří si libují v syrovém životě na samém okraji společnosti. A i když tvrdí, že se tam skrývá ten pravý život, spíše mi připadají jako lidé, kteří se života bojí. Je to styl života, který má velmi zajímavé myšlenky, ale je velmi náročný pro tělo i duši, sebezničující a destruktivní. Libují si ve svém prostředí a netouží hledat jinou cestu ani směr. Zajímavý film, který děsí svojí existencionální přítomností.

plakát

Erhart (2022) 

Erhart: za tajuplnou záhadu se vydává neschopnost komunikace, místo poezie se servíruje trik. Člověk by měl být shovívavější k prvotinám: herecky se to zdá být ucházející, atmosféra by byla účinná, kdyby však nebyla jen samoúčelem. Proto tuze nerad chodím na současnou českou tvorbu, zřejmě ji schází hlubší nespotřební zkušenosti a vzhlíží se v efektech, s nimiž tak ráda žongluje. Jinými slovy řečeno: nezdá se být příliš zajímavou a lákavou, natož nějak inspirativní.

plakát

Erik Viking (1989) 

Příjemně rozverný komediální příběh z drsných vikingských časů. O nespokojeném Erikovi (Tim Robbins), kterému přišlo monotóní a přízemní všeobecné a všudypřítomné násilí a hrubost. Bezcílné bylo drancování a plenění pro další expedice a vypravování expedic pro další plnění a drancování. A tak se s neohroženými druhy vydává na dlouhou a nebezpečnou cestu do daleké země Hy-Brazil a až na práh samotné ohnivé díry zmaru. Chce vrátit na oblohu jas slunce a povýšit život člověka na něco více ušlechtilejšího. Místo toho přichází barbarský zánik mírumilovné země Hy-Brazil, jejíž král Arnulf (skvělý Terry Jones) sršel neochvějným optimismem a nespornou zálibou v hudbě. Nechybí půvabná dívka, dcera Arnulfa, princezna Aud (Imogen Stubbs), která rozhodně netrpí ostýchavostí. Dále mocný nepřítel, který výpravu pronásleduje, aby v rozhodné bitvě utekl na hlavu poražen: Černý Halfdan (dobrý John Cleese), sadista s neobyčně propracovaným systémem zastrašování. A obratný manipulátor lidských skutků: kovářský pomocník Loki (Antony Sher), tak lačnící po budoucím bohatství. Z členů výprav je nutné zmínit kováře Keitela (Gary Cady), zběsilého Svena (Tim McInnerny), jeho nespokojeného otce (Charles McKeown), vysmívajícího se Thorfinna (Richard Ridings), bojácného Ivara (John Gordon Sinclair) a křesťanského misionáře Haralda (Freddie Jones), který měl výlet ochuzený o všechny strašidelnosti a božský svět Vikingů. Vtipně a nenásilně hravé, rozverně nebojácné, plné smrti a životního optimismu.

plakát

Eros (2004) 

Povídkový film, který se zabývá základním lidským pudem. Sexualita v sarkastickém nadhledu k vyniknutí drobných perliček rozkošných životních absurdit. Zdařilou povídkou je RUKA (WONG KAR-WAI), kde krejčí Malý Čang (Čchen Čchang) je svědkem postupného úpadku luxusní prostitutky Chuy (Li Gong), do které je platonicky zamilován. Nenaplněná láska se přes letmost dotyků dočká pouze slabé náplasti v podobě dvou honění a jednoho vášnivého objímání. Další je povídka ROVNOVÁHA (STEVEN SODERBERGH), kde v mystickém a symbolickém snovém příběhu psychiatra dr. Pearla (Alan Arkin) a jeho pacienta Nicka Penrose (Robert Downey Jr.) je ozdobou pouze jejich herectví. Italská povídka má název NEBEZPEČNÝ VÝVOJ UDÁLOSTÍ (MICHELANGELO ANTONIONI) (upraveno v červnu 2018). Éros je silným pudem a lidskou potřebou. K anotaci by se hodil Seifertův verš o loučení, bílém šátku, utřených slzách, úsměvu uplakaných očí, každodenních krásných koncích a každodenních krásných počátcích. Trojúhelník Christopher (Christopher Buchholz), Cloe (Regina Nemni) a Linda (Luisa Ranieri) rozehrávají odcizení, touhu, osamělost i škodolibé zakončení. Ale je poznat, že Antonioni byl již stár.