Laxik

Odškrtávám si ze seznamu další zámořskou pohádkovou klasiku. A zase jsem měl problémy to všechno strávit. Tentokrát ale chápu, že se jedná o film, který musel dětem učarovat a dospělí ho milují protože nostalgie je silnější než rozum, ale pro dospělého neamíka je tahle cukrkandlová exhibice mimo jeho chápání světa. Aspoň že to není tak hrozné jako Burtonův remake.

Tak tohle mě kupodivu dost těžce minulo. Vypadá to sice naprosto dokonale a v posledních letech jsem zvyklý dojímat se víc u animáků než hraných filmů, ale tento kočkopes ve mně moc pocitů nevyvolal. Sebranka kreslených bytostí včele s obdobně umělým Neelem Sethim mě pořád upozorňovala na to, že sleduju reklamu na Disneyho počítačový tým, nota bene reklamu s nudným dějem, nevyváženou epizodickou strukturou a dost neoriginálním hollywoodským přístupem k řešení některých scén a situací. PS: Kniha džunglí je jeden z důkazů toho, že pokud to neumíte, radši byste to s paradigmatem čechovovy pušky neměli přehánět.

Dunkerk je dokonalá ukázka toho, jak přetavit výhody v nevýhody. Nolanovi se vytýká, že nerozumí lidským emocím, jeho postavy dost často postrádají hloubku, jeho filmy jsou někdy až příliš chladné a tvářívají se nabubřele intelektuálně (přičemž ale co do přesahu bůhvíjak geniální nejsou). Řešení? Hodinu a půl dlouhá freska o jedné z největších záchranných operací historie lidstva. V hlavní roli válka, hrdinství, vlastenectví a touha přežít demonstrované na několika málo načrtnutých lidských bytostech, které sotva promluví a propracovanosti by se v nich člověk nedořezal. Děj? Bitva a očekávání bitvy, čekání na loď, nalodění se, útěk z potápějícího se vraku - nic složitého a hlavně nic, co se dá nějak překomplikovat. Chladné to je, až z toho mrazí, ale právě ta ocelová syrovost, která se (až na závěrečných 10 minut) patosu vyhýbá jako Tom Hardy nepřátelským kulkám tomu skvěle sedí. Dokonalý kinozážitek, který po filmařské stránce nelze než obdivovat a hlavně film, který si nejspíš pustíte ještě mnohokrát, protože se na to dá koukat klidně pořád dokola. Já bych si to bez problémů dal znovu hned po dojetí titulků. (Pro mě osobně představuje největší problém obsazení slavnými jmény. Protože za jednoduchými charaktery jen těžko dostanete šanci vidět skutečné lidi, po celou dobu jsem sledoval film o tom, jak 400 000 vojáků pod velením admirála Kennetha Branagha čekalo na pláži, až je na své lodičce přijedou vyzvednout Mark Rylance se zbabělým Cillianem Murphym a že je hned několikrát všechny zachrání Tom fucking Hardy.)

Filmy, kde musí nadčlověk závislý na technice z čista jasna začít improvizovat téměř vždy fungují. Ghost Protocol není výjimkou. Nohy mu bohužel podráží extrémně slabý záporák, ošoupaná zápletka s ruskými jadernými kódy a příliš očividná snaha trumfnout trojku v bomba(j)stičnosti. Jako bezmyšlenkovitá zábava to ale baví.

JJ vrátil téhle sérii tvář a rovnou se vytasil i se suverénně nejlepším záporákem, protože potkat Hoffmanova Owena Daviana, nasral bych si do gatí. Přidejte povedený tým, akci, která si sotva bere čas na odpočinek a do dnešního dne nepřekonaný Cruiseův sprint po předměstí Šanghaje a dostanete sakra dobrý akčňák, ze kterého se postupem času stala moje srdcovka. A těch pár děr v logice a předvídatelný twist na tom nemají šanci cokoli změnit.

Celou dobu je to jen hodně tupá, ale stylová špionská pakárna, která křičí "přelom milénia" na všechny strany a jejíž jediným problémem je ten plážovej záporák z výprodeje. Jenže pak příjde ono rádoby supecool akční finále, co se u něj střídavě nudí a směje dokonce i ročník 93, co si z takovýchhle blbin většinou (nostalgicky) ustříkává ještě dodnes, a kouzlo neškodného spotřebního akčňáku je v pytli.

Možná jsem od toho napoprvé čekal až příliš, ale jak šel čas, naučil jsem se tuhle superhrdinskou parodii docenit naplno.

Fakt nezávidím lidem, co musí na nového Spideyho napsat nějakou recenzi. Ono na něm totiž nejenže není co zkritizovat, ono ani není co pochválit. Jako spotřební marvelovka to funguje bez diskuse, jako unikátní film už zas tolik ne.

Neskutečně vtipný, lidský, neobyčejně obyčejný autobiografický příběh. Humor někdy dosahuje až kaufmanovské trapnosti a křečovitosti, ale funguje to dokonale.

Podle mého je ten film geniální snad ve všech jednotlivostech. Jen se při jejich součtu holt nejedná o lásku na první pohled. Škoda, vidět to poprvé v deseti letech, nezasekl bych se jen u Space Jamu a Králíka s Jessicou a Bobem H. bych sjížděl několikrát do roka, ne-li do měsíce.