VasaX

Nová opičárna. Pokračování legendy o lidu Caesarově. Aneb překlenutí mezi prvním, skvělým avšak "komornějším" a třetím, snad epičtějším dílem. Více prequel ke trojce než sequel ke dvojce... I tak je to ale dobré. Dlouhé, a dobré. Uteče to jak šimpanzi v pralese, když padne výstřel. Žádné extra slavné tváře, to je v pořádku, ubírá to tendenci přepalovat charaktery, což je milé a sympatické jako Lvíček zlatý co se nechá drbat za ouškem či nakrmit kousek banánu. Děj je v pořádku, sice trošku kýčovité mechanismy a principy, co budou otřepané i pro diváka, pro kterého filmový svět znamená "ten film v sobotu na nově po správách, co v průběhu dvacáté třetí reklamy u něj usnu", ale v pořádku. Jediný problém vidím v tom naroubování... od prvního dílu je to poměrně neohrabaný skok a k uspokojivému konci s předzvěstí pokračování tomu chybí došlápnout. Zásadních nepříjemností nemnoho, skvrnek na kráse povícero, ale zdařilé zpracování a dynamika je nechávají za sebou. Dávám hezké dva páry hvězd.

Sólo pro Matthwa. DBC je takové cvičení a sebeprezentace jednoho znamenitého herce, kterému však hrozí tunel filmových rolí na základě jednoho jediného výrazného stylu. Nechci uvést v omyl, McConaughey si tu pořád jede tu svou, ale zároveň zkouší trochu jiné směry i hloubky. DBC není zase takový zázrak, ale kvůli němu to za shlédnutí stojí. A kvůli Letovi a jeho ztvárnění Rayon. Dále? No snad jen že skoro dvě hodinky jsou poměrně dlouhé, ubrat by neškodilo. A taky to, že film nemá pořádné finále, spíš takový dojezd. Ale nad tím se dá přivřít očko, přeci jen v životě máloco chodí podle filmových šablon. Samotný DBC není nic extra, ale McConaughey se zde opět vytáhl. Takže když se přivou oči, čtvrtá hvězda ihned vyvstane na mysli.

22 Jump Street je famózní komedií. Skvělá dávka humoru, ironie a satiricky sází jednu narážku na druhou. Dělá si srandu ze sebe, z herců, z branže, ze stereotypních záležitostí a to v takové kadenci, že příběhová kostra, která je tedy hodně kostnatá, je zcela zastíněna. A snad sama její malichernost je i součástí téhle velké humoristické satiry. 22JS čerpá ze všeho, na co dosáhne a využívá to na maximum. I ten Jonah balancuje na té lepší straně trapnosti, což u něj poslední dobou přestává být dobrým zvykem. parádní hlášky, situační komedie, skvělé narážky (třeba ta s novou kapitánovou kanceláří...), které bohužel lépe vyzní v angličtině (ač se tedy výjimečně překladatelé/tvůrci titulků snažili)a příjemně nadávkovaná akce. Plus celá stupňující se nota, která se táhne celým filmem, parafrázující partnerský vztah (skvělý dialog kolem toho, jak se dohodnou na tom, že tedy budou v "otevřeném vyšetřování"). Na tomhle se postavilo hodně vtípků skrze celý 22JS a musím říct že to dodává filmu překvapivě větší konzistenci (a snižuje trapnost u věcí, které by jako výstřelky spíše směřovali ke scenáristické duchaprázdnosti). A jako třešinka na zmrzlinovém poháru - titulkově předtitulková sekvence, zesměšňující manýry filmového průmyslu a podtrhující, že 22JS se nebere vážně i na poměry komedií, co se neberou vážně. Po dlouhé době jsem se v kině opravdu zasmál. Nahlas. A proto si 22JS zaslouží obligátní pátou hvězdičku.

Lehká letní rádoby komedie s podivňačkou Aubrey Plaza, která občas bývá fajn, a občas, jako třeba tady v roli premiantky a "nerda", prostě fajn není. Tahle role jí nesedne, Aubrey se hodí spíš na nonkomforní mimoňky než na pilné studentky světským životem nepolíbené. A já jí to prostě celou to dobu nežral, ani trochu. A vůbec, ženské charaktery v tomto kousku jsou obecně marné, nepříjemné či plytké. ne že by mužský casting stál nějak více za to, ale ty charaktery jsou buď tak stereotypní (good guy, dumb macho, disgusting old weirdo), nebo tak přepálené, že v důsledku se nejvíce zábavy vytváří kolem nich. A to je špatně, když třetí housle táhnou celý film. Maggie Carey si to napsala, zrežírovala mohla by si to sama i pustit, aby viděla, jaký to kýbl nudy pustila do světa... Hrozně rád bych dal dvě hvězdičky, a vůbec většinou bývám shovívavý. Ale tentokrát, za to zklamání, se ve mě shovívavosti nedohledá ani Hubbleovým teleskopem...

Lone Survivor je parádní afghánská dvouhodinka. Elitní SEALs si to rozdají s Talibanem na život a na smrt, a to v moc vydařeném pojetí. Ano, je zde několik neduhů, jako takové uniformní :-) charaktery, ale to je riziko když se jede podle skutečné události a skutečných lidí. Mládeži nepřístupný rating tomu dodává syrové surovosti ozbrojeného konfliktu a rozumné obsazen zase na věrohodnosti a decentním herectví. Trošku jsem se obával, jak se ty dvě hodinky zaplní a rozloží a byl jsem příjemně překvapen. Lone Survivor má smysl a překvapivě vysokou hodnotu, a to nejen pro ty, kteří mají vztah k modernímu válčení a pěchotě (pro které by měl být Lone Survivor v podstatě povinností). Nehledě na to že je to po dlouhé době zase nadprůměrný válečný-akční film z období 20/21. století.

Mitty je paráda. Dlouhý, poutavý, hezký a poměrně smysluplný. A Wiig je tam překvapivě dobře stravitelná. Stiller zrežíroval sám sebe a to úspěšně. Co na tom, že filmoví vědci mé postoje neuznávají, pokud se dokoukám na film a mám příjemný pocit, je to rozhodně výhra, než abych si při začátku titulků řekl "meh..." a šel rychle zkontrolovat, co je na Facebooku nového. Mitty má ale prostě náboj. Pozorovat ho, jak překračuje svůj stín, naráží na totálně "na facku" Adama Scotta a potká se s "duchovním vůdcem" v podání Seana Penna (který je dějem nasvětlován tak, že je skoro polobůh). Pohádka o tom, jak můžeme překročit hranice vlastní krabice, projasnit šero vlastního stínu, navíc v této výkonnostně hnané společnosti, vždy přijde k dobru.

Sympatická komedie, kterou jsem zapomněl po shlédnutí v kině okomentovat, a teď bych po té době vařil z vody...

Podivná soudržnost, nejasná dynamika a takový dost mdlý konec. Tai chi hero rozhodně nezachovává vyváženost jing a jangu, leda tak prásk a bangu. Některé boje jsou sympatické, ale celkově je to dosti potrhlá báchorka, která snad ani není na dobrou noc. Musím konstatovat, že k tomu nemám co dalšího konstatovat. Takže za dva hvězdobody, ať nejsem za pruďase.

Hrana zítřka je tak trochu na hraně. Pro někoho je to skvělé a v kontextu sci-fi i inovativní dílo, parádně našláplé a svěží jen s několika málo kazy, které v tom nadšení ani nestojí za zmínku. Pro jiné je to vykrádačka konceptů asi z deseti jiných sci-fi (a i jiných žánrů). Já na to říkám - je to frajeřina, vykrást tolik nápadů jinde a udělat z toho jediný dlouhý, konzistentní a koherentní film. U mě to fungovalo na plné čáře, jen tedy ten konec trošku zaskřípal a místy jsem dostával flashbacky z nedotknutelné Hvězdné pěchoty (ač Hrana se na rozdíl od Pěchoty bere poměrně vážně a absentuje určitou míru satiry...). Ve vlně tohoto entuziasmu ze skvělého sci-fi akčního zážitku raději skončím hodnocením na plném počtu, než se začnu rýpat a zážitek si kazit. Edge of tomorrow je povinnost pro každého správného sci-fi fanouška (a v 3D - paráda).

Fault in our stars je sympatický počin. Z půlky taková svěží, nenucená teenage pohodovka z pod taktovkou terminálních onemocnění, a z druhé půlky je to emoční valcha prosycená slzami nenarozených nemluvňat a nářkem pro kůži zmasakrovaných tuleňátek. Prostě prvoplánovitý doják který na vás bude útočit punkovým tempem. Do poslední minuty. A že těch minut je, celých deset tuctů... Na druhou stranu vzhledem k poměrně neznámému obsazení je to herecky sympatické a poměrně věrohodné. Navíc k tomu hraje soundtrack od Nate Walcotta, který má na svědomí soundtrack ze Stuck in love (a skvělý upbeatový song At your door). Nějaký souhrnný verdikt? Za mě dobrý. Precizně učesané pro cílovou/žánrovou skupinu, sice možná zbytečně dlouhé, ale svěží a takové... přátelské. Takže filmový typ pro všechny dojímavé cíti a lidi, co potřebují uvolnit ucpaný nos... :-)