Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Animovaný
  • Horor

Recenze (1 324)

plakát

Vlk z Wall Street (2013) 

Jo, je to skvělý. Takový Cocaine Cowboys pro makléře. Sice ukrutně dlouhé, ale díky tématu (a jeho dramatizování) a DiCapriovi to velmi dobře uteče. Jediné co mi tam chybělo, bylo řádné vyvrcholení příběhu. Všechyn dramatické zlomy se odehrávaly tak nějak průběžně a já měl z jejich průběhu a konečných důsledků pocit, že vlastně vůbec nebyly důležité, neměly dopad a jsou takovými vedlejšími liniemi k příběhu o nezlomném self-made manovi, který si život užívá takovými doušky, že by to utopilo kosatku. Jen tedy s tím, že on se v tom nikdy opravdu nepotopí a neutopí, přeneseně i doslovně. Osobně ale Vlk z wall Street skýtá mnoho zábavy, ač se postupně připravuje o nadhled a nějaké hlubší "poselství", a to nemusí jít nezbytně o morálně správné poselství. Jinak je to strhující a vizuálně poutavý příběh, se skvělým obsazením a nadprůměrnými hereckými výkony. I když každý hraje víceméně to, co mu jde nejlépe (zejména DiCaprio A Hill). Když si ale vezmeme, že je to založeno na skutečném příběhu, a odpustíme tak nějaké nuance, je to skvělý film a na to, že má tři hodiny, i solidně našlápnutý.

plakát

Krásno (2014) 

Filmová prvotina Ondřeje Sokola vykročila dle mého tou správnou nohou. Samozřejmě se zde dá vyrýpnout několik nedokonalostí technického rázu, ale komentář je tu od osobního dojmu a ne od snahy o "objektivní" recenzi, takže konstatuji, že se mi krásno líbilo ač mi tu vadilo pár věcí. Za prvé - dvě hodiny je trošku moc a je to znát na několika scénách a zejména od druhé třetiny celkově. Finále to naštěstí zachrání, ale i tak. Druhou věcí jsou nepřekvapivé a spíše průměrné herecké výkony (a stále mám pocit že postavy se přizpůsobují spíše stylu herců než naopak, proto nepřekvapivé), ale na druhou stranu se pořád tak nějak drží nad hladinou, třeba zrovna toho zmíněného Krásna (které svou koupací kvalitou už rozhodně nedostává svému jménu). Asi poslední výraznější věcí je taková žánrová rozskočenost. Není to krimi, na to je prostě slabá stránka kriminální a navíc si myslím, že o tu ani primárně nejde, jen je to katalyzující prostředek toho, co chce film sdělit. Ani to není komedie, na to je to málo komické, hodně málo. Ani to není krimikomedie, zde už by krimi stačilo, ale vtipu je pořád málo. A když, tak je spíše takový jízlivý a cynický, nikoliv veselý. Černá komedie to taky není, na to je to málo absurdní a ten cynismus je málo komediální. Na závěr bych cvrnknul trochu do kontroverze ohledně toho, jak vykresluje Šumperk. Ano, přijde mi, že ho vykresluje nudnější, pustější, menší a studenější, než na mě ve skutečnosti působí. Ale tady dle mého ani nejde o ironicko-reflektující vykreslení, jako o vytvoření pocitu prázdnosti, beznaděje a prostoru kde se stupňuje jen zoufalství, což ve mě zhruba uprostřed filmu vyvolávalo reflexi vlastního bydliště a nutkavý pocit z něj vypadnout někam jinam a už nikdy se nevracet. Možná to jen zahrálo na naladěnou strunu, nevím. Pro mě je Krásno více drama s ironizujícím humorem a materiálem, který by chtěl být snad i psychothrillerem, který by bohužel byl zápletkou poněkud šablonovitý, a tak se mu dostalo specifického zasazení a stylu který je spíše o atmosferické pachuti zoufalství, než o sondách do hlubin lidských pohnutek a vnitřní dynamiky. A snad je to tak i dobře.

plakát

Hobit: Šmakova dračí poušť (2013) 

Druhý díl Hobita od Pítra Džeksna je skvělý. Tedy ne přesný Hobit, ale skvělá fantasy. Vizuálně úchvatná, akční, kouzelná (v opravdovém i přeneseném slova smyslu skvělá fantasy se spoustou odkazů na Pána prstenů a další "fakty" o Středozemi. Herecky výborné, výprava úžasná choreografie akčních scén a soubojů napínavá, zábavná a ladná. Perfektní fantasy na motivy skvělého literárního příběhu. Celé to dobře navazuje na první díl a citlivě se utíná před dílem třetím. Srandičky, napětí, hravost, zábavné souboje i souboje temné či napínavé. Na velkém plátně, navíc v 3D, prostě skvělá atmosféra. Ale Hobita, dobrodružnou pohádku, v tom nehledejte, pořád je to prequel k Pánu prstenů, ale o nic méně skvělá fantasy.

plakát

Jack a obři (2013) 

Fantasy založené na pohádce, které je rozeklané jako stonek fazole. Spoustu rozeklaných šlahounů nápadů a pěkných věcí, ale celek je takový rozhádaný. Primárně Jack nenadchne a ač princezna má své kouzlo, dohromady je dávají spíš okolnosti a záliba v pohádce co nakonec není pohádkou, než potřebné souznění. Místy moc natahované, nedotažené a celé se to kývá jako ten stonek fazole, od zaujetí k nezaujetí a zpět. Každopádně finální bitva s obry, které vede generál s bonusovou hlavou Gluma na rameni, stojí za to. Ale i tak si myslím, že dvě hodiny si to nezasloužilo a pravděpodobně to funguje lépe pro 3D a vizuální stránku než pro fantasy příběh a film jako takový. Škoda, protože to vypadá dobře, dá se na to dívat a neurazí to ale starší děti u toho třeba vydrží a rodiče nebudou vysedět bezduchou infantilní slátaninu, jak už tomu u některých filmových kousků, u dětí úspěšných, bývá.

plakát

Wolverine (2013) 

Naprosto průměrný a celkem zbytečný "díl". Wolverine si tu nezadá s Rickem (Walking Dead) a jeho blouzněním po Lori, když se mu sem tam, zbytečně, zjeví Jean, která si u mne může podat ruku s Lori co se týče sympatičnosti (pro nechápavé - nesympatie). Wolverine si udělá výlet do Japonska a potká několik nových přátel i nepřátel, třeba ninja holku co vidí do budoucnosti tak, že to k ničemu není, japončíka na sklonku života a technologickým megalomanstvím (to je mi ale překvapivá kombinace), mutantskou hadí Taylor Swift, která je tak trochu sexy a tak trochu jí chcete přeseknout podélně katanou (mimochodem, šíp do srdce se regeneruje svlečením z kůže? WTF?), pak kupa ninjů, yakuzáků a tak dále. Akce frčí, od decentních bitek, po masivní mlátičky, extrémní úlety na šinkanzenu až po očekávanou finální boss bitvu. Wolverine začíná celkem rozumně a seriózně a opět končí u akční Marvelovy komiksárny mutantského zrna. Dobrý, pohoda, koukat se na to dalo, fajn akce a tak, celkem ucházející prostředí, pár zábavných fines a asi tak dvě hlášky. Ale celkově vzato může být Wolverine rád za tenhle lepší průměr.

plakát

Don Jon (2013) 

Spíš láska v New Jersey. Scarlett role holky z jersey moc nesedí, ale snaží se o to dost, Joseph jako italský-jersey hřebec jde taky trochu proti srsti. Není to úplně špatné, ale je to... nuda. Prostě nuda.

plakát

Resident Evil: Odveta (2012) 

Film, který kdyby neměl zpomalené záběry, tak trvá hodinu. Akční nášlap kde Mila a kamarádi utíkají před obludami a palbou, která si nezadá s legendární muškou Stormtrooperů. Tohle je tak špatný, že i to hnusný víno, co jsem si k tomu dal najednou chutná dobře. Jediné štěstí je, že je to akční až na půdu a jediné chvilky, kdy se to zastaví, jsou nezbytné momenty vysvětlení děje, nebo pravidel (a na úvod osvěžení toho, co se stalo v předchozích čtyřech dílech pro tu většinu, co si to pustila omylem a s RE filmy nemá zkušenost). Mám chuť si pustit nějakou animovanou uhozenou pohádku, abych to přebil něčím, co se drží trochu více při zemi. Ale alespoň za tu přepálenou akci, ač se na ni občas nedalo ani dívat, hodně udýchanou, odřenou a umouněnou jednu hvězdičku. Ať má Paul WS raz-dva-tři-mixér Anderson kam ještě klesnout s dalším dílem. _________________ PS: Když jim cesta dolů trvala 13 minut, nebylo jim jasný že v 11 minutě mají už poněkud skluz?

plakát

Univerzita pro příšerky (2013) 

Takhle se píše dobrý příběh s poutavým dějem na základě zaběhlých pravidel (jocks & nerds, snaha o docílení nedocílitelného, hledání kamarádství,...). Příšerky, ač v podstatě druhý díl, respektive prequel, se zvládají otřepat a pokračovat v příšerkovském vesmíru. Je to dobré, veselé, živé a zábavné. Samozřejmě to nedosahuje všech latěk, které si Pixar nasadil hodně vysoko, ale i tak je to velmi zdařilé. Přinejmenším oproti "konkurenčním" animákům. Moc víc se napsat nedá, příběh funguje, postavy fungují, pravidla se lehce ohýbají ale přitom vše funguje tak, jak známe, a v tom nejlepším světle. Až bych měl chuť na pokračování...

plakát

Já, padouch 2 (2013) 

Já padouch 2 si udržel stejně slabou notu, jako předchozí kousek. Možná snad i slabší. Příběh se vytrácí, fórky se vnucují a s agentkou Wilde to moc nezachrání, ač je asi to nejpozitivnější a nejsvěžejší na druhém díle. Tohle je bohužel už nesourodá směsice gagů a barev tak, aby dokázala zaujmout děti s ADD na co nejdelší možnou dobu a jejich mladší sourozence s nimi. Tak nějak jsem doufal, že vlna infantility se již vybouřila v prvním díle, ale očividně se nám přelila i do dílu druhého... a nepochybuji, že se bude valit dál. Věřím tomu, že se to někomu líbí, zejména taškařice Minionů (a tudíž dostanou i svůj film). Ale já tomu dal druhou šanci a dočkal jsem se toho samého, navíc vybledlého a nedotaženého. Podejte mi někdo prdíkovou pušku, ať se můžu odpravit...

plakát

Millerovi na tripu (2013) 

Millerovi jsou takovou klasickou komedií o odlišnostech a cestě k něčemu lepšímu. Děj je postaven na klasických bodech už od počátku - vyhrocená zapeklitost dá dohromady čtyři různé lidi, kteří si před tím neměli co říct a zbytek je takové to dramaticky komické hledání cesty k sobě navzájem, a taky získání "osvícení" k tomu, aby pohnuli svým životem. Ale překvapivě to velmi plynule funguje, celkové obsazení hodně dobře funguje, a to i ta Jennifer Aniston. Proto občas nechápu ty vynucené přepálené situace, zahnané do krajnosti, když vůbec nejsou zapotřebí a naopak odvádí od pocitu konzistentnosti celého děje a úrovně poměru humor/drama. Myslím si, že to šlo udělat v těchto bodech tak, že se komedie nemusela dotýkat absurdních vyhrocení a pomalu přehrávání, a mohla být o to více přátelská. Ale to je taková spíše výtka než útok, protože Millerovi jsou jinak velmi fajn komedie, co pobaví a potěší a je svým způsobem i decentní a sympatická. Což se cení, protože na deset komediálních výstřelů do prázdna padne jedna trefa do něčeho povedeného, což je nyní We're the Millers.