Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Krátkometrážní

Recenze (4 760)

plakát

Frankensteinova pomsta (1958) 

Nejdřív to vypadalo, že konečné oproštění od předlohy a tím získaná naprostá svoboda směřování kamkoliv bude k dobru věci, ale ono to je nakonec stejně jen hrozná nuda.

plakát

The Backwater Gospel (2011) (studentský film) 

Fíha (kdybych ten dojem chtěl vyjádřit přeci jenom přesněji a věrněji, napsal bych "no ty pičo"), tak tohle je opravdu bezchybná kvalitní nálož. Strhující jak příběhem, tak animací a neskutečnou atmosférou, vzniklou spojením obojího. Napínavé, drsné, tvrdé, syrové, brutální, atmosférické, děsivé. Ta křídla.... brrrr. Super.

plakát

Frankensteinova kletba (1957) 

Mám hrozně rád tyhle staré barevnostně pestré interiérové snímky. Lee jako monstrum je hrozně fajn a má koule. jenže tohle je hrozně ukecané a po většinu času málo akční. Že to odbíhá od předlohy, jde si to svou cestou a z Frankensteina to dělá mnohem většího parchanta mi vůbec nevadí. Jen tomu Cushingovi pořád nejsem schopný přijít na chuť. 2.5*

plakát

Vij (1996) 

Ech možná proto, že jsem viděl filmovou verzi ze šedesátých let, mě tohle zrovna dvakrát nevzalo. pravda, vypadly denní scény, ale přišlo mi to málo atmosférické, i když létající rakev zůstala.

plakát

The Necrophiliac (1974) 

K polednímu obědu trochu nekrofilní romanitky. Zápletka i pointa filmu je hrozně jednoduchá, nadržený chlápek prostě otevře rakev a rozdá si to s v ní přítomnou mrtvou dívkou. Pomiňme teď, že ve své době to musel docela kult a šok. Co mě na filmu hrozně zaujalo, je (nevím zda záměrná, nebo náhodná) stylizace do němých filmů z počátku minulého století. Černobílý, hodně "zničený" obraz, naprosté ticho po celou dobu projekce, jakási zpomalenost veškerého děje. To vše filmu dodává neskutečnou atmosféru a nebál bych se říci až uměleckost. Všechno prostě vypadá tak nějak přirozeně, dneska by to asi byl svalnatý krasavec v adidas hadrech a mrtvola by měla minimálně osmičky silikony (a určitě ne takového monstrózního bobra). Odhlédneme-li od hlavní premisy a pointy, tedy chlápka souložícího mrtvolu (a asi ho to dost rajcovalo, když se během deseti minut stihl dvakrát udělat), je to docela povedené retro porno. jedinou chybou je, že Tina Russel se nedokázala v roli mrtvoly udržet celou dob. Měli ji nadopovat práškama na spaní, aby to bylo realističtější. MIchael Bay by mohl zavzpomínat na staré časy a s Nispelem zavolat Jessice Biel a zremakovat to.

plakát

Fantom kiler 2 (1999) 

Bizarní vrah je zpět, jenže už není tak nápaditý a mnohem více toho namluví, než navraždí. Dvojka je sice filmovější, je to jeden ucelený příběh, s nějakým vývojem, vyvrcholením a snad i pointou, ale možná i proto to je méně záživnější a trošku nudnější. K tomuto pocitu pomáhá i fakt, že většinu ženských rolí hrají herečky, co již v jedničce zemřely coby vrahovy oběti, tedy i v této oblasti nic nového a viděno již viděné. 1,5*

plakát

Fantom kiler (1998) 

Ho, ho, polský torture porn. Zápletku dost suchý, ale v podobných případech, kdy človek přemýšlí, zda je daný kouske více porn nebo torture, se na příběh moc nejede. Zajímavý mix nevzrušivé televizní erotiky (Hrozně mě bavilo, jak holky poctivě házely "erotické" a rádoby vzrušivé figury i v těch nejvypjatějších situacích, například, když je naháněl vrah, nebo dokonce během svého skonu, to mi přišlo hrozně zábavné. Naopak, přemíra silikonu - už tehdy - mi nepřišla ani zajímavá, ani záavná a už vůbec ne vzrušivá), torture gore (majzlík na raphe perinei byl fakt luxusní, škoda, že to nezašlo dál), hodně lehce gialla (maskovaný vrah v rukavicích, klobouku a kabátu) a v jednom případě i grotesky (to když chlápek holce zasune do análu vařečku a pak ji nemůže vytáhnout). Holky trochu zklamaly, postavově stejné, až na tu první všechny silikony a do jedné místo pořádných bobrů jen hitlerův knírek, lišily se prakticky jen barvou vlasů a litry silikony v prsou. Vrah byl docela nápaditý, i když na dnešní poměry se trošku zbytečně krotil. Ale zaujala mě vizuální stylizace, hrátky s kamerou, střihem a prolínáním různých obrazů (jeden mord s vyděšeným okem, to vypadalo zajímavě). Nebudete-li od toho čekat film jako takový, ale kombinaci různé zábavy (erotika, napětí, mučení), a budete-li si vědomi roku vzniku tohoto díla (tedy doby, kdy v bývalé východní Evropě bylo torture porn opravdu hodně, hodně, přehodně, okrajovou záležitostí), zatratit to rozhodně nejde.

plakát

Powrót wilczycy (1990) 

I v Polsku nakonec ledy povolily a Piestrak se vrátil ke svému nejúspěšnějšímu filmu a natočil jeho pokračování. Které, ač samotné není nějakým extra zázrakem, se mu povedlo mnohem více. Je jaksi ucelenější, vlkodlačí zápletka je sice plochá jako Jiskra jasná, ale díky ní i atmosféričtější. Masky jsou vcelku v pohodě, tradiční proměna, která nesmí chbět v žádném vlkodlačím filmu, je obstojně zkulantněna. Všechno to zceluje ucházející příběh a velmi hezké ženské obsazení (s milfózní Marzenou Trybała v čele).

plakát

Ježek v mlze (1975) 

Mlha je prevít, to ví už zasloužilí horroroví tvůrci. Věděli to i prostí lidé, protože ti v ní určitě zabloudili častěji, než auto v němž společně na pařbu jeli Carpenter, King a Herbertem, a tak vznikl lidový příběh, podlě nějž byl natočen tenhle milý, pohádkově temný příběh o ježkovi, který cestou na návštěvu k medvědovi, zabloudí v mlze. A vidí v ní divné, předivné až roztodivné věci, milé děti. Animace je zpočátku až dost úsměvná, ale jakmile vstoupíme do mlhy, přesladká pohádka se mění v napínavý skoro až horror (když se objevil psí čumák, málem jsem vykřikl), sugestivně podporovaný trefným hudebním doprovodem a lehce využívající dnes přečpelé momenty (lekačka doprovázení zvukem). Je to fajn, více pohádka než horror, ale je to přesně ten druh pohádky, z níž může krásně zamrazit.

plakát

Veliki strah (1958) 

Já mám tak rád tu klasickou 2D animaci, má tak obrovské kouzlo a atmosféru. Veliki strah bude zřejmě letitý, horrory odkojený divák vnímat jen jako milou žánrovou zábavnou grotesku, ale být mi tak o třicet let méně, tak nevím, nevím. Na filmu rozhodně oceňuji jeho svižnost, nápaditost, animaci a hudební doprovod. Je to krátké, ale právě proto silné a úderné a s ponaučením: horrory nejlépe číst zásadně v noci, zážitek je nezapomenutelný.