eraserhead666

No ty vole. K dokonalosti mi chyběly jen dvě věci. Respektive jedna chybí, jedna přebývá. Kdyby v tom filmu hráli Jeffrey Combs a Barbara Crampton (nejlépe v roli Wendy) byla by to opravdu krása. Vadou na kráse, kromě trošku úsměvnějšího závěru, ale to tak nějak k tomu asi tehdy patřilo, pro mě je postava Randolpha Cartera, která mi v celém příběhu vůbec neseděla a kazila mi celkový, jinak velmi skvělý, dojem. The Unnamable je opět hodně volným převyprávěním H. P. Lovecrafta, s výbornou atmosférou, příjemnými kulisami, naprosto dokonalým monstrem (no, snad až na ty kozlí nohy) a skvělým řevem jak samotného monstra, tak Laury Albert v roli Wendy. A i na ta tykadélka dojde. Osmdesátkový horror jako bič.

Je to docela komediální. Jestliže obecná kvalita Horrorwatch u posledních dvou filmů klesala jen proto, aby nabírala dech a sílu na zatím poslední, nejmonumentálnější a nejdelší počin Šest prstů v zeleném, dá se to i trochu pochopit a omluvit. Amanda má docela zajímavý a ze všech příběhů zatím nejoriginálnější příběh a zápletku, naneštěstí ji však nějak moc nerozvádí a závěr filmu spíše ještě více otázek pokládá, než aby na nějaké odpověděl. Amanda potěší zvýšenou prací venovanou maskám a trikům, košatějšími lokacemi a interiéry a snahou o obecný ucelenější celek (postava vypravěče), jež se však s dokonalostí trošku míjí. Snaha se však počítá. Martin je svéráznou postavou a k ní její představitel Milan Hudeczek přispěl mírou vrchovatou. Takoví lidé jako Martin jsou poměrně nefilmoví, přesto však v reálném životě existují a mnozí z nás na ně jistě narazili. A to tu postavu dělá sice komickou, přesto přijatelnou a reálnou (pokud se tedy Hudeczek nesnaží zrovna moc hrát). Na rozdíl od Amandy v podání Andrey Viktorové. Je jen škoda, že tajemná postava Honzy Jendrýska přesto, že vnáší do příběhu tajemno a trošičku té originality, se vůbec nerozvine a vlastně se o ní vůbec nic nedozvíme. Naproti tomu Ruda Schweser coby vypravěč se jen cvičně otrkal pro svůj povedený herecký výkon v následujícím Šestiprsťákovi v zeleném.

Natrefit v noci na šlapku s ne zrovna standardní minulostí, jež ji občas ovlivňuje život i v současnosti není zrovna tou šťastnou chvilkou dne. Jenže to úplně stejně může platit i pro ni samotnou. Jednoduchý přímý příběh s krátkými flashbacky. Svým způsobem rutinní záležitost, na níž mě nejvíce zaujaly hereččiny kozačky, to ale proto, že jsem na ně vysazený :-). Lukáš má ale docela štěstí na herečky, tahle si to viditelně docela užívala a to se nedá neocenit, zvlášť k povaze její postavy. Poučení z filmu? Víno se musí dopíjet!

Jít na trh pro salát, minout při tom obsáhle rozmanitou zeleninou zásobené stánky a nakoupit u ne zcela věrohodně vyhlížejícího muže, který má „na skladě“ jen tři rajčata a jednu hlávku zelí a po vašem vykoupení jeho krámku Vám ještě vaše peníze zase vrátí, to opravdu nemůže skončit dobře. Tady už si Lukáš hraje. Třeba s úvodními a závěrečnými titulky, jsou docela nápadité. Obecně pokrok ve všech oblastech. Hudba, střih, scénář i v jistém směru herectví. Hlavně přivedení Barbory před kameru je Lukášova velká zásluha. Ono ne že by to byla herečka, která by se mohla hned zítra stěhovat do Hollywoodu, ale v Lukášových filmech svou přirozeností (která pravda zde v koupelně trošku zakulhá, ale nikdo z nás není herec od narození) válcuje všechny ostatní. A ten vražedný výstřih!!!! Scéna s figurínou z výlohy je velice povedená a dobře nasnímaná. Až toho hlavního hrdinu chápu. Zde už Lukášova produkce nechala nesmělost daleko za sebou a stále jistějšími kroky kráčí kupředu. Po dějové stránce nic moc originálního ani převratného, ale natočené to není vůbec špatně.

Velmi volně převyprávěný a tradičně moderně pojatý Lovecraftův příběh stojí hlavně na třech věcech: 1) geniálně démonickém Deanu Stockwellovi, který si hlavní postavu Wilbura neskutečně užil a vtiskl ji přesně to, co potřebovala, celý film je tak vlastně o něm a vůbec to nevadí; 2) hodně dobře pojatém a ztvárněném neviditelném bestiálním monstru, docela nápadité a jak by řekl klasik – prosté, ale účinné a 3) sympatickém zjevu a vzhledu Sandry Dee. Film obecně není nijak zvlášť špatný, i na ty hrátky s barevnými filtry si člověk nakonec zvykne, za jeho největší negativum ale považuji fakt, že na rozdíl od mnoha jiných filmů (a lovecraftovských adaptací zvlášť) se u něj zpočátku výborná atmosféra čím dál více vytrácí a samotný závěr je takový nemastný neslaný (kromě Dee na obětním oltáři, samozřejmě). Za hodně povedené naopak považuji animované úvodní titulky a hlavní hudební motiv.

Až se mi chce napsat klasická lepší Cormanovka bez Cormana a Vincenta, ale to by k tomuto filmu asi nebylo moc uctivé. Výborná stará, převážně studiová, práce stojící na tradici houstnoucí lehce gotické atmosféře starého rozlehlého sídla, od něhož si okolí drží bázlivý odstup, starého rodinného tajemství a postupného odhalování, se vším klasicky lovecraftovským a lehkou příměsí dobové sci-fi atmosféry (ta radioaktivita). Karloff si v závěru trochu zavzpomíná, jak se potácel coby Frankensteinovo monstrum, což mě velmi pobavilo. Podobné snímky mám rád, baví mě ta atmosféra budovaná výbornými kulisami, lehkým odérem mlhy a naťukávacími dialogy. Tohle mě bere, těch pár lekaček (bez hudebního/zvukového doprovodu – jaká to kdysi byla nádhera) a krátkých záběrů na skvělou maskérskou práci je jen chutnou třešničkou na jinak i tak chutném dortu. Lovecraftova předloha Barva z kosmu je samozřejmě tradičně upravena, vykuchána a přepracována, ale to už dneska asi nevadí nikomu, i když čistý Lovecraft by samozřejmě potěšil.

Tak nějak tápu, co je vlastně smyslem tohohle filmu. Pokud nechutná exhibice trapné Megan Fox, tak se to vlastně povedlo, ale filmu to nijak nepomohlo. Je to hloupé, o něco se to pořád snaží, ale nic nedotáhne do konce a vlastně celou dobu ten film jen tak zbůhdarma střílí naslepo pánu bohu do oken. Cílová skupina? Dvanáctileté holky, které potřebují přesvědčit o tom, že i outsiderky mají svůj plnohodnotný život, ale je to stejně k hovnu, protože je ta druhá linie více cool? Hormonálně nevyrovnaní (nejen) náctiletí kteří budou jednou rukou ovladačem přetáčet a vracet všechny scény s Megan a v té druhé držet pulsující středobod svého vesmíru? Ale no tak.... Chápu, že mají lidi i jiný vkus než já, ale Fox je "krásná" jen tak sterilně a prvoplánovitě, a navíc její postava v tomhle filmu je tak debilně napsaná a ještě hůře odehraná, že vlastně v tomhle filmu Megan dělá všechno pro to, aby jste ji spíše nesnášeli. Asi tak - možná je krásná (mě nechává naprosto chladným), ale je jenom krásná, nesmí se pohybovat, ksichtit a nesmí mluvit, pokud udělá něco z toho, veškerý dobrý dojem z ní je v prdeli. Pobavily (a v paměti utkvěly) mě z celého filmu vlastně jen dvě scény - sexuální hrátky hlavní hrdinky se svým přítelem a kulervoucí hláškou: "Tak ho tam strč!" a nepovedený pokus trumfnout nejžhavější a nejsmyslnější (lesbický) filmový polibek z Velmi nebezpečných známostí. Pokus se nepovedl. Určitě si u toho hodně lidí zaslintá, ale chybí tomu právě to, co ten z VNZ má - koule a elektrizující omamující atmosféra. Pro tohle snad dávám tu jednu jedinou. Obecně je to slint pro uslintané. Prvoplánovitá jednorázová kravina, stejně nechutná, sterilní a bezobsažná jako všechno, co se mládeži předhazuje jako cool.

Už jen pro tu hudbu. A Jennifer Grey. Živě si vybavuji jak jsme před těmi dvaceti lety křivili držky, když se holky rozhodly, že si na videu pustíme tohle. Další vypatlaná romantická slaďárna pro malé holčičky. Jenže... Jenže celou tu dobu se k nám holky tutlily jak divé a najednou jim nějak nevadily naše šmátravé ruce. Jenže minimálně já zjistil, že, ne že by to bylo nějaké umělecké arcidílo, ale že mě ten film baví a že na mě docela funguje. Právě hlavně tou hudbou a tak celkově tou atmosférou té doby, kterou, myslím, dokázal vystihnout, dokonale. A fungovalo to i včera. Dokonale. Protože "Baby nebude sedět v koutě!!!!!" Jinak to docela dobře vystihl helljahve.

To je přesně ten případ. Film má docela blbý příběh, hloupé scény, nijaké postavy, ujetou kameru, ještě ujetější scény, je levný, tuctový, ultrabrakový, herci jsou k smíchu, digitální triky nula nula nic. Kdybych se měl stát filmovým kritikem, strhám na tom filmu tykřka všechno. Jenže já se na něj díval hlavně jako filmový divák a jako filmového diváka mě to navzdory všemu výše napsanému bavilo. Kupodivu. Užil jsem si to, bavilo mě to, nenudilo. Proč? Po tom se mi pátrat nechce, jen tento fakt radostně přijímám. Protože jsem to nečekal. 2,5*

Snasd proto, že je to mé první setkání s Kurosawou (kdysi dávno před lety jsem viděl Sanjuro, ale vůbec si to nepamatuji a proto za první setkání považuji toto), mě to docela mile překvapilo. Příběh trochu slabší, ale má své velmi silné stránky - škoda, že Kurosawa, alespoň co vím, nenatočil nikdy čistý horror, protože by to asi byla pecka, scény s duchem v Krvavém trůnu mají naprosto drtící atmosféru, výborná práce. Líbily se mi statické záběry, delší záběry, v nichž se skoro nic neděje a přesvědčování (manipulování) hrdinovy ženy. Je-li, podle některých zdejších komentářů toto Kurosawův slabší kousek, už se těším na ty další filmy, co mě čekají.